Jméno: Ivan Olbracht
Zařazení: Spisovatelé
Přidal(a): HaničkaS
Revoluční socialista, který bojoval za rozkvět jazyka českého a pro své názory byl dvakrát vězněn. Byl levicově zaměřený, což se projevilo i v jeho dílech. Ivan Olbracht byl významným českým spisovatelem, novinářem, ale také překladatelem německé literatury.
Život:
Kamil Zeman, nám znám spíše pod pseudonymem Ivan Olbracht, se narodil 6. ledna 1882 v obci Semily. Pseudonymy byly v jejich rodině evidentně velmi populární. Jeho otec, Antal Stašek, vl. jménem Antonín Zeman, byl advokátem a spisovatelem a pyšnil se velkým sociálním cítěním. I přesto, že spisovatelem byl jeho otec, za dar psát údajně Ivan vděčí své matce. Základy jazyka a smysl pro výraz ho naučila totiž právě ona. Jeho matka byla z česko-židovské rodiny. Studium započal na gymnáziu ve Dvoře Králové a roku 1900 se rozhodl pro studium práv v Berlíně. To však nedokončil a odešel studovat do Prahy. Ale ani zde práva nedokončil a přešel na obor historie-zeměpis. Univerzitu nakonec úplně opustil a směřoval k žurnalistice, které se velmi aktivně věnoval. Psal do Dělnických listů, do Práva lidu, Rudého práva a další. Byl také politicky aktivní. Za svou politickou angažovanost byl i dvakrát vězněn. Byl zapáleným komunistou, i přesto podepsal tzv. Manifest sedmi, který byl iniciovaným protestem sedmi umělci vůči nové linii KSČ. Mezi další umělce patřil například Jaroslav Seifert. Díky tomuto podpisu byl Ivan Olbracht vyloučen ze strany. Na nějakou dobu se politicky neangažoval a začal se věnovat naplno psaní. Za vstup do literatury je považována sbírka O zlých samotářích. Ve 30. letech 20 století se rozhodl k delšímu pobývání v Podkarpatské rusi, kde nacházel inspiraci k psaní. Založil zde dokonce i školu. Během okupace Německem se účastnil odboje partyzánů a po válce se ujal stranických funkcí. Roku 1946 se stal poslancem Národního shromáždění, kterým zůstal po dobu dvou let. Jeho tvorba je sociálně orientovaná a za nejzdařilejší se považuje ta, jež vznikla v Podkarpatské Rusi. Co se Ivanu Olbrachtovi také musí nechat, je pevná dějová linie, kterou se vyznačují jeho díla. Pro mládež převyprávěl české kroniky, ale třeba také Starý zákon. Mimo jiné také překládal díla Thomase Manna. Ivan Olbracht zemřel v Praze, 20. prosince 1952, v nedožitých 71 letech.
Díla:
Žalář nejtemnější (1916) – román; hlavní postavou je chorobně žárlivý muž, který je slepý a žije sám; ze své žárlivosti utvoří zbraň a týrá tak všechny ve svém okolí.
Anna proletářka (1928) – román; proměna hlavní hrdinky ze služky v uvědomělou revoluční bojovnici; ústřední postava Anna, prosté děvče z chudé rodiny, se zamiluje do dělníka Toníka, díky němuž si je vědoma svých vlastních sil a hodnot; příběh o ztrátě iluzí mezi lety 1919 a 1920 .
Zamřížované zrcadlo (1930) – próza; obsahuje prvky autobiografičnosti, z prostředí ostravského vězení, kde byl Ivan Olbracht vězněn pro své názory.
Nikola Šuhaj loupežník (1933) – román; mísení legendy se skutečností; hlavní postavou je loupežník Nikola, který bohaté oloupí o to, co následně dá chudým; příběh je založen na skutečné postavě; za to, co dělá, se ho snaží dostihnout četníci a vypíší na něj odměnu; nakonec zemře rukou svého kamaráda, který mu nosil zásoby potravin.
