Kniha: Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války
Autor: Jaroslav Hašek
Přidal(a): Kyslik007, DavidPech
Jaroslav Hašek
- český spisovatel, publicista a novinář
- 30. duben 1893 (Praha) – 3. leden 1923 (Lipnice nad Sázavou)
- hodně cestoval ( Slovensko, Uhry, Halič, Rusko)
- žil bohémským životem
- v roce 1907 byl vězněn za anarchistickou činnos
- v roce 1911 založil Stranu mírného pokroku v mezích zákona
- redaktor: Svět zvířat; Humoristické listy; České slovo
- v roce 1915 narukoval v Českých Budějovicích (bojoval na haličské frontě)
- téhož roku se nechal zajmout a přidal se do československých legií
- v roce 1918 jel do Moskvy; vstoupil do Rudé armády a stal se ředitelem armádní tiskárny
- v roce 1920 se vrátil do Prahy
Další díla:
-
- Bláznivé vynálezy
- Humoresky
- Fialový hrom
- Idylky z pekla
Rozbor díla: Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války
- Rok vydání: 1921-1923; původně román na pokračování
- Bibliografické údaje: Vydáno v roce 1998 nakladatelstvím Baronet. 37. vydání. Ilustroval Karel Klos. Kniha má 638 stran,
- Výrazová forma: Próza
- Literární druh: Epika
- Literární žánr: Satirický humoristický román (v románu se vyskytují i prvky grotesky a frašky)
Místo a doba:
- Začátek 1. světové války, děj se odehrává v Praze (Švejk se nikdy nedostává na bojiště)
Kompozice díla:
- Dílo se skládá ze čtyř dílů, z nichž čtvrtý je nedokončený. V knize se prolínají Švejkovy rozhovory a vyprávění. Děj se postupně nevázaně rozvíjí.
Jazyk:
- Postavy mluví obecnou češtinou, autorská řeč je spisovná
- Hra se slovy.
- Humor je hrubý, tragický až absurdní komika ironie, parodie, nadsázka.
- Vulgarismy („Švejku, ježíšmarjá,himlhergot, já vás zastřelím, vy hovado, vy dobytku, vy vole, vy hajzle jeden.“)
- Zkomolené německé výrazy – germanismy („Also meine Herren“, …) a slang (maršbatalión, frpflégung, …)
- Přechodníky, archaismy, parodie výkladového stylu, citace písní apod.
Hlavní myšlenka díla:
- Nesmyslnost rakouského militarismu a prohnilost Rakouského mocnářství. Zobrazení války a života kolem ní. Vyzdvihuje zdravý rozum člověka v protikladu s nesmyslností války a ponižování člověka. Hašek zesměšňuje autority (důstojníky, policisty, církev, lékaře…)
Obsah díla:
1.díl
- Děj knihy začíná začátkem první světové války. Švejk, úředně uznávaný blb, se to dozví. A když řekne na atentát v Sarajevu svůj názor, je zatčen tajným policistou pro velezrádné řeči. Je proti němu zahájeno vyšetřování, následně je vyšetřován soudními lékaři, je-li duševně zdráv. Lékaři ho prohlásí za notorického blba a idiota. Následně je převezen do blázince, kde se mu velice líbí. Z blázince ho zanedlouho vyhodí. Cestou je opět zatčen a vyšetřován. Nakonec se šťastně dostane domů. Když válka propukne, Švejk se rozhodne, že půjde na vojnu. Protože trpí revmatismem a zrovna nemůže chodit, veze ho k odvodu jeho hospodyně na vozíku. Cestou Švejk vykřikuje, že jde bojovat za císaře pána a podobné řeči. Když Švejk předstoupí před lékařskou kontrolu, je Švejk označen za simulanta a dostane se do vojenské nemocnice. V nemocnici léčení spočívá v dietě, podávání aspirinu a chininu, vyplachování žaludku a klystýru. Když je Švejk vyléčen, je poslán na garnizónu, kde vězňové musí chodit na kázání. Při jedné mši si ho všimne polní kurátor a vezme si ho za sluhu. Polní kurátor je velký pijan a je věčně bez peněz. Jednou dokonce prohraje v kartách i Švejka. A tak dostane Švejk nového pána a stane se vojenským sluhou u nadporučíka Lukáše
2.díl
- Švejk putuje na frontu. Cestou způsobí svému pánovi mnoho nepříjemností, ale vždy s dobrým úmyslem. Jednou, když zrovna byli v Maďarsku, nesl jedné paničce milostný dopis od svého pána. Cestou potkal svého kamaráda z Prahy a šli spolu ke dvoru. Na místě se trochu nepohodli s manželem oné paničky a způsobili velkou rvačku. Byli zatčeni, ale nakonec se oba dostali šťastně ven a Švejk byl ještě povýšen.
3.díl
- Švejk prožívá různé trampoty, když putují přes Uhry. Dostane se do zajetí jako ruský zajatec. Stalo se to tak, že Švejk našel u rybníka pohozenou uniformu ruského vojáka, chtěl si ji zkusit, a v tom ho zatkli. Česky tam nikdo neuměl, a tak nemohl nikomu vysvětlit, že je to omyl.
4.díl
- Švejk putuje s transportem ruských zajatců, nakonec se ale vše šťastně vysvětlí a Švejk se dostane zpátky ke svojí marškumpánii.
Charakteristika hlavních postav:
- Josef Švejk (hlavní postava)
- Leč postižen silných revmatismem, narukuje na vojnu (již zde je absurdita vojenské mašinerie → i přes revmatismus a fakt, že je Švejk “úředně potvrzený blb”, je do armády přijat)
- Těžko se určuje, jestli je Švejk prosťáček nebo vychytralý šibal – občas se projevuje jako dobrosrdečný, ale naivní člověk → někdy se však chová velmi zlomyslně a vychytrale
- Neujde mu ani jedna šance k zesměšnění orgánů a nadřízených – v porovnání se Švejkem však působí jako blbci jeho nadřízení
- Hájí své právo na život, ale zároveň je to prostomyslný dobrák a moudrý blázen; všechny, hlavně své nadřízené, dohání k zuřivosti; vždy jedná v klidu a horlivě plní všechny rozkazy
- nadporučík Lukáš – ze Švejka šílí; známý mnoha milostnými aférami; na Švejka je vysazený čím dál tím víc
- feldkurát Katz – sluha boží, ale v boha nevěří; věčně namol; Švejk je jeho poskok, nakonec ho prohraje v kartách
- Bretschneider – tajný policejní udavač, který dostane Švejka a Palivce do problémů
- Paní Müllerová – starší paní, Švejkova hospodyně
- Další postavy: Dr. Grünstein, hostinský Palivec se ženou, mnoho vojenských i policejních důstojníků, vojíni, další sluhové
Kontext v rámci autorova díla:
- původně povídky, které vycházely po částech jako sešity (1921-1923)
- postava Švejka se objevovala již dříve (v různých povídkách zasazených ještě do období před 1. světovou válkou)
- jako ucelený román vznikly Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války až ke konci Haškova života (čtvrtý díl byl dopsán až po Haškově smrti Karlem Vaňkem)
Význam a inspirace dílem:
- Na Haškovo spojení humoru s vojenským prostředím navázali Josef Škvorecký (Tankový prapor) a Miloslav Švandrlík (Černí baroni)
- Kniha byla inspirací pro mnoho filmových adaptací (nejznámější z roku 1957; K. Steklý)
Vlastní hodnocení:
- Tato kniha se mi velice dobře četla, především proto, jak Hašek dokáže zesměšňovat zřízence Rakouska. Líbí se mi jazyk, kterým je dílo napsáno. Je krásné číst, když Švejk začne žvanit jeho nesmysly, které vytáčí jeho nadřízené. Jen mi asi zůstane záhadou, zda je Švejk opravdu takový pitomec nebo se jím jen dělá. Chování Švejka je dost podivné, někdy až nelogické, ale to je asi to, co dělá to dílo výjimečným. Je to asi moje nejoblíbenější kniha, už jen proto, že je dokonalým obrazem nás Čechů.
Ukázka:
„Tak nám zabili Ferdinanda,“ řekla posluhovačka panu Švejkovi, který opustiv před léty vojenskou službu, když byl definitivně prohlášen vojenskou lékařskou komisí za blba, živil se prodejem psů, ošklivých nečistokrevných oblud, kterým padělal rodokmeny.
Kromě tohoto zaměstnání byl stižen revmatismem a mazal si právě kolena opodeldokem.
„Kterýho Ferdinanda, paní Müllerová?“ otázal se Švejk, nepřestávaje si masírovat kolena, „já znám dva Ferdinandy. Jednoho, ten je sluhou u drogisty Průši a vypil mu tam jednou omylem láhev nějakého mazání na vlasy, a potom znám ještě Ferdinanda Kokošku, co sbírá ty psí hovínka. Vobou není žádná škoda.“
„Ale, milostpane, pana arcivévodu Ferdinanda, toho z Konopiště, toho tlustýho, nábožnýho:“
„Ježíšmarjá,“ vykřikl Švejk, „to je dobrý. A kde se mu to, panu arcivévodovi, stalo?“
„Práskli ho v Sarajevu, milostpane, z revolveru, vědí. Jel tam s tou svou arcikněžnou v automobilu:“
