Svět podle Garpa – rozbor díla k maturitě (2)

 

Kniha: Svět podle Garpa

Autor: John Irving

Přidal(a): Klappetra

 

 

Irvingův groteskní román Svět podle Garpa se po vydání roku 1978 stal americkým bestsellerem. Přestože je plný komických situací, autor se zde dotýká citlivých a aktuálních témat dnešní civilizace, jako je otázka individuality, osobnosti, sexuality, ženského hnutí, násilí a strachu z neštěstí a ze smrti, který je v knize zpodobněn jako „Spodní výr.“

 

John Irving

John Irving, pravým jménem John Wallace Blunt, Jr. Se narodil 2. března 1942 v Exeteru v New Hampshire jako nemanželské dítě dědičce Helen Whinslow, která si nepřála, aby poznal svého vlastního otce. Johnovým otcem se tedy stal Helenin druhý manžel Collin F. N. Irving po kterém přejal jeho příjmení. V jedenácti letech byl pohlavně zneužit starší ženou, což se projevilo zejména v díle Until I find you.

Studoval na univerzitách v Pittsburghu a ve Vídní, v New Hampshiru a v Iowě. Během studia literatury se také zabýval zápasnictvím. Všechny tyto události měly na Irvingovu tvorbu zásadní vliv. Jedním z nejslavnějších Johnových děl se stal román Svět podle Garpa, jehož hlavní postava se stala jakýmsi „hrdinou své doby“, který oslovil zejména mladší generaci a způsobil tzv. garpománii. Mezi další známá autorova díla patří například Hotel New Hampshire nebo Pravidla moštárny, za jehož scénář k filmovému provedení obdržel Oscara. [1]

 

Díla:

Jeho první tři romány Svobodu medvědům, Pitná kúra a stopadesátiosmilibrový sňatek prošly bez povšimnutí. Pozornost si získal pátý román Hotel New Hampshire, který je rozpracováním povídky Penzion Grillparzer, fiktivního Garpova dílka. Nejúspešnější a velmi rozsáhlý Irvingův román Pravidla moštárny má velmi naléhavé téma, které je diskutované po celém světě. Vychází z otázky práva na potrat. Podle tohoto románu byl natočen film, který byl oceněn Oskarem za scénář. Zajímavostí je, že scénář napsal sám Irving.

 

Historický a kulturně společenský kontext

Druhá polovina 70. let je ve vývoji americké prózy poznamenaná hledáním velkého tématu, které hýbou společností jako jsou potraty, feminismus, homosexualita, ale i válka ve Vietnamu. V této době vznikají  zásadní americká díla jako Sophiina volba od Williama Styrona nebo Žoldáci od Roberta Stona.[2]

 

Rozbor díla: Svět podle Garpa

• Najdeme zde„román v románu“ (v knize najdeme Garpovy romány)
• Jedná se o tzv. fiktivní biografii fiktivního spisovatele T.S. Garpa
• Celý příběh směřuje k nějakému neštěstí (lidé zajíždějí do garáží „volnou“ jízdou tj. bez nastartovaného auta), Garp jezdí s urvanou řadící pákou apod.
• Irving podává neštěstí jakousi zábavnou formou
• Obsahuje spousty mezidějových příběhů

 

Postavy:

• T.S. Garp – nemanželské dítě J. Fieldsové, zápasník, nepříliš dobrý spisovatel, zpočátku sexuchtivý volnomyšlenkář, nakonec je sžírán strachem o svoji rodinu, zejména o svoje děti
• Jenny Fieldsová – Garpova matka, velmi pragmatická žena trpící averzí proti mužům, její dílo Sexuálně podezřelá se stane symbolem feminismu
• Helena – cílevědomá žena milující literaturu, později Garpova manželka
• Roberta Muldoonová – transsexuálka, bývalý ragbyový hráč, přítelkyně Garpa a Jenny
• Ellen Jamesová – mladá dívka, která byla v dětství znásilněna a následně jí byl vyříznut jazyk. Nesnáší tzv. stoupenkyně Ellen Jamesové, které si ve snaze podpořit jí nechávají dobrovolně vyříznout jazyk, nakonec adoptivní dítě Heleny a Garpa
• John Wolf – vydavatel románů Jenny a Garpa
• Duncan, Walt a Jenny Garpovi – vlastní děti Heleny a Garpa
• Cushie Percyová – starší sestra Plínky Pú a Garpova první přítelkyně
• Bainbridge – mladší sestra Cushie, přezdívku Plínk Pú dostala, protože nosila pleny až do deseti let, nakonec Garpa zabije

 

Děj:

Zdravotní sestra Jenny Fieldsová touží po dítěti, avšak nechce mít nic s žádným mužem.

Jednoho dne se seznámí s  technickým seržantem Garpem, který je po úrazu mozku mentálně na úrovni nemluvněte a postupně se vrací zpět do embryonálního  stavu, jediné čeho je schopen je vyslovit své jméno „Garp“ a erekce. Když Jenny cítí, že se blíží jeho konec, nasedne na něj a nechá se oplodnit. Narodí se jí syn, kterého pojmenuje T.S. Garp.

S dítětem se stěhuje na chlapeckou školu ve Steeringu. Zde Garp vyrůstá a studuje.  Také se zde seznamuje s rodinou Percyů, zejména pak s Cuchie a s její mladší sestrou Bainbridge, které ale nikdo neřekne jinak než Plínka Pú. Garp se jednoho dne zamiluje do dcery svého trenéra Heleny. Ta ho ale odmítá s tím, že je ochotna si vzít pouze spisovatele.

Po maturitě se Garp a jeho matka přesunou do Vídně za jediným úmyslem – psát. Jenny se zde věnuje své autobiografii Sexuálně podezřelá a Garp za občasné soulože s prostitutkami zase své povídce Penzión Grillparzer.

Po návratu z Vídně se Garp ožení s Helenou. John Wolf vydává Jennin životopis, který se  náhle stane naprostou senzací a vynese tak Jenny do pomyslené síně slávy a navždy se stane symbolem feminismu. Garpovo dílo však takové popularity zdaleka nedosahuje, a tak se snaží psát dál. Stejně tak neustane ani v užívání si s jinými ženami.

Heleně a Garpovi se narodí syn Duncan a později i Walt a z Garpa se stává až příliš starostlivý otec. Díky Jenny se seznamuje s transsexuálkou Robertou Muldoonovou a Ellen Jamesovou. Při automobilové havárii Walt umírá a Duncan přijde o pravé oko. Garp se s takovou ztrátou nemůže vyrovnat a napíše román Svět podle Bensenhavera, kterým se proslaví. Zanedlouho na to při jednom z feministických proslovů je na Jenny spáchán atentát a umírá.  Helena znovu otěhotní a narozenou holčičku pojmenují po babičce – Jenny. Na to adoptují i Ellen Jamesovou, která za Garpovy podpory napíše článek do novin, kde sděluje, že nesouhlasí se stoupenci Hnutí Ellen Jamesové.

Garp nakonec umírá rukou Bainbridge alias Plenky Pú, která je přesvědčena, že Garp může za smrt její starší sestry Cushie.

 

Ukázka:

Pro Garpa měla Roberta schovány choulostivé detaily o své adaptaci na novou sexuální identitu, protože Garpa to zajímalo a Roberta věděla, že nejspíš rád poslouchá o záležitosti, která je jeho vlastnímu problému tak vzdálená.

„Já jsem vždycky věděla, že jsem měla být děvče,“ vyprávěla Garpovi. „Zdávalo se mi, jak mě miluje muž, a ve svých snech jsem byla vždycky žena; nikdy jsem nebyla muž, kterého miloval jiný muž.“ V Robertině narážce na homosexuály bylo daleko víc než jen zdání odporu a Garpovi připadalo divné, že lidé jsou v procesu rozhodování, které je pevně a navždy zakoření mezi nějakou menšinu, možná daleko méně tolerantní vůči jiným menšinám, než bychom předpokládali. Z Roberty šla dokonce až jakási zloba, když si stěžovala na ostatní zkoušené ženy, které se přišly do Dog’s Head Harbor k Jenny Fieldsové vzpamatovat. „Zatracený lesby,“ nadávala před Garpem. „Snaží se z tvé matky udělat cosi, co ona vůbec není.“

„Někdy si myslím, že právě na to je matka jako dělaná,“ škádlil Robertu Garp. „Dává lidem pocit štěstí, protože je nechá myslet si o ní, že je něco, co není.“

„Víš, snažili se mě zmást,“ líčila mu Roberta, „když jsem se připravovala na operaci, pokoušeli se mi to vymluvit. ,Radši zůstaň jako teplej,‘ radili mi. ,Když chceš chlapy, dopřej si je tak, jak jsi. Až se z tebe stane ženská, budou tě jenom zneužívat,‘ říkali mi. Všichni to byli zbabělci,“ uzavřela Roberta, i když Garp si se smutkem uvědomoval, že Robertu skutečně ,znovu a znovu‘ zneužívají.[3]

 

Charakteristika ukázky:

Ukázku najdeme přibližně ve středu knihy, kde se transsexuálka Roberta Moldoonová svěřuje Garpovi se svými pocity v mládí a s reakcemi ostatních, když jim oznámila, že půjde na operaci. Ukázka je psaná er-formou a je zde užívána přímá řeč. Autor užívá hovorovou češtinu.

 

Neumělecký text

Nová thajská aerolinka přijala na místo letušek transsexuály

1. února 2011 6:00

Cestující s novou thajskou aerolinkou P.C. Air čeká na palubě letadla překvapení. Obsluhovat je budou kromě klasického personálu i tři transsexuálové, které letecká společnost přijala na místa letušek. Počin P.C. Air je průlomem do zaběhnutých konvencí, napsal britský list Telegraph.

 

Charakteristika neuměleckého textu:

Jedná se o styl publicistický, jelikož text má čtenáře zábavnou formou informovat o aktuálním dění ve světě, nalezneme zde také citaci a poutavý titulek, jde tedy nejspíš o novinový článek. Ten pojednává o zařazení transsexuálů do běžné společnosti.

 

Srovnání uměleckého a neuměleckého textu:

Oba texty pojednávají o transsexuálech a jejich postavení ve společnosti. V uměleckém textu je naznačeno zneužívání transsexuálů obecně, v neuměleckém textu je zde uveden konkrétní případ a také konkrétní řešení.