Jméno: Viktor Dyk
Zařazení: Spisovatelé
Přidal(a): HaničkaS
Viktor Dyk, jeho jméno je spojováno s generací Buřičů, protože název této generace je odvozen právě z Dykovy básnické sbírky Buřiči. Ve svém psaní, především tom prozaickém, se snažil vyrovnat s národnostními konflikty, které doba 90. let 19. století přinášela. Řadí se k symbolismu.
Životopis:
Život Viktora Dyka započal v roce 1877 v Pšovce u Mělníka. Svůj studentský život začal v Žitné ulici v Praze, kde vystudoval gymnázium. Zajímavostí jistě je, že ho zde učil dějepis Alois Jirásek. Jeho bratr Ludvík v něm během studia probudil zájem o literaturu a veřejné dění. Vystudoval práva na Karlově Univerzitě, ačkoli se této profesi nevěnoval. Byl novinářem a spisovatelem a od roku 1907 až do konce svého života pomáhal vydávat časopis Lumír. Jeho politická angažovanost je patrna také na faktu, že v senátu byl do konce svého života, předtím měl také křeslo v Národním shromáždění. Velmi kritizoval T. G. M. a Edvarda Beneše a jejich tzv. hradní politiku, o čemž se zmiňuje v jednom ze svých děl – Ad usum pana presidenta republiky. On sám byl velkým nacionalistou s pravicovým smýšlením. Byl také vášnivým šachistou, což málokdo ví. Během 1. sv. války byl vězněn ve Vídni, neboť se veřejně projevoval proti rakouskému odboji. Po jejím skončení se stal redaktorem českých novin – Národní listy. První světové válce je dokonce věnována tzv. válečná tetralogie, v nichž hlavním bodem zájmu je právě osamostatnění České republiky. Během první světové války byl vězněn za velezradu ohledně Štěpánkovy aféry v letech 1916-1917 (policejní zákrok proti českému odboji, byl odhalen Štěpánkův archiv s kontakty na osoby operující v souvislosti s domácím a zahraničním odbojem). Ve vězení měl mnoho času, a tak se věnoval překládání francouzských prokletých básníků, především Baudelaire a Verlaine. Jeho život byl ukončen srdeční mrtvicí roku 1931, která způsobila utonutí v Jaderském moři. Z některých jeho sbírek vyvstávají na povrch otázky, zda si nepředpověděl svou vlastní smrt.
Díla:
Krysař – jeho nejznámější prozaické dílo; inspirace německou pověstí; touha po velikosti; původní název byl Pravdivý příběh; příběh o Krysaři, který vyhnal krysy z města, ale nedostal za to zaplaceno
Zmoudření Dona Quijota – drama; inspirace skutečným Donem Quijotem; v tomto příběhu si velmi idealizuje život a vydá se za krásnou paní Dulcinei; při boji o ni, však oslábne a stejně tak i láska k ni; vrací se domu, už umoudřelý, ale tento život se mu nelíbí a umírá
Devátá vlna – poezie; motivy moře, smrti a loučení; předzvěst jeho vlastního konce,
Od brány pekelné – lyrika
válečná tetralogie: Lehké a těžké kroky, Anebo, Okno a Poslední rok – inspirace v 1. sv. válce; obava o osud našeho národa a možná zrada
