Jaroslav Seifert – seminární práce

 

Jméno: Jaroslav Seifert

Zařazení: Seminární práce, Spisovatelé

Přidal(a): panecek24

 

Abstrakt

• Tato práce se zaměřuje na život a dílo českého spisovatele Jaroslava Seiferta.

 

Klíčová slova

• „Jaroslav Seifert“, „český jazyk“, „literatura“

 

Obsah

• Úvod
• Život
  • Studium
  • Rok 1921
  • Doba válečná a poválečná
  • Politický život
  • Období normalizace
  • Rodinný život
  • Nobelova cena
  • Smrt
• Dílo
  • Seifertova literatura
  • Období proletářské poezie
  • Období poetismu
  • Období 30. let
  • Období okupace
  •  Období po válce
  • Období 60. let
  • Období mezi 70. a 80. léty
  • Ukázky z díla
• Závěr

 

1     Úvod

Jaroslav Seifert byl český spisovatel, básník, překladatel, novinář a redaktor. V roce 1984 získal jako jediný Čech Nobelovu cenu za literaturu. Jeho život byl silně ovlivněn vládou tehdejšího režimu. I přes všechny překážky, které mu v životě byly kladeny, se stal velikánem české literatury. V první části se budu věnovat jeho životu od narození, přes mládí, komunistickou cenzuru, poválečné období, zisk Nobelovy ceny za literaturu až po jeho smrt. V druhé části pak naváži na jeho díla.

 

2     Život

Jaroslav Seifert se narodil dne 23. září 1901 na Žižkově do chudé rodiny. Jeho otec byl zaměstnán jako úředník. Toto zaměstnání však zanedlouho opustil. Tímto krokem zahájil svoji ne příliš úspěšnou kariéru podnikatele s uměleckými předměty. Poté se rozhodl podnikání zanechat a stal se dělníkem. Malý Jaroslav vyrůstal v chudých poměrech, protože tato práce nebyl dobře placena. Kvůli tomuto se také rodina musela často stěhovat v rámci Žižkovské čtvrti. Jeho matka byla věřící, a proto dne 5. října 1901 svého syna pokřtila jménem Jaroslav Václav.

 

2.1   Studium

Seifert svá studia zahájil v roce 1912 na Státním gymnáziu na Žižkově v Kubelíkově ulici. V roce 1918 tento vzdělávací institut opustil. Téže rok začal chodit na gymnázium na Vinohradech. I přesto, že byl chytrým a pilným žákem, svá studia nedokončil z důvodu neomluvené absence. Čas, kdy nebyl ve škole, využíval k četbě knih, touláním se po Praze a účastí na různých demonstracích. Říká se, že chodil po hospodách, kde skládal básně za pivo. Rok 1919 byl pro něj přelomový. Jeho básně začaly vycházet v novinách a časopisech.

 

2.2   Rok 1921

Na začátku tohoto roku vychází jeho první básnická sbírka “Město v slzách”. Současně vstupuje do Komunistické strany Československa. Tento krok mu umožnil stát se pravidelným autorem článků čerstvě založených novin “Rudé právo”. Stal se redaktorem mnoho časopisů a novin jako Sršatec, Rudé právo nebo Reflektor.

 

2.3   Doba válečná a poválečná

V době války Jaroslav pracoval jako redaktor v “Národní práci”. V roce 1950 se vydal na dráhu spisovale. Nemoc pohybového ústrojí mu však jeho práci ztěžovala. Po konci režimu se jeho tehdy odmítaná tvorba dočkala docenění i mezi širokou veřejností. Roku 1966 byl jmenován národním umělcem. Rokem 1969 se na 12 měsíců stává šefém Svazu českých spisovatelů.

 

2.4   Politický život

Autoritou pro veřejnost se stává po svérazném vystoupení na Sjezdu československých spisovatelů. V projevu ostře kritizoval chování režimu a vysokých státní úředníků vůči nepohodlným autorům tehdejší doby. Do této skupiny sám patřil. V září 1968 vystoupil proti invazi vojsk Varšavské smlouvy. Po tomto vyjádření následoval rozhovor pro Československou televizi. t17. ledna 1969 veřejně vyzívá lidi, aby nenásledovali čin (upálení) Jana Palacha.

 

2.5   Období normalizace

Po nástupu tzv. normalizace byl, stejně jako další umělci, nucen stáhnout se do ústraní. Svá díla mohl publikovat jen pod přísnou cenzurou. V 70.letech se přísnost režimu vůči Seifertovi zmínila. V té době by mezi širokou veřejností oblíben a tento fakt vytvářel nátlak na tehdejší režim, který byl donucen povolit vydávání jeho prací. Mezi těmito stranami došlo k uzavření dohod, kdy autor slíbil, že nebude podepisovat žádné petice a veřejně vystupovat. Vláda mu za to slíbila volný prodej jeho děl. Seifert však dohodu nedodržoval. V prosinci roku 1976 podepsal Chartu 77. Po tomto aktu začíná přispívat do samizdatu (způsob, jak aktivisté obcházejí cenzuru v represivních režimech). Jiří Gruntorád, vydavatel samizdatové literatury, byl za šíření básní odsouzen na tři rok.

 

2.6   Rodinný život

Dne 19. ledna 1928 si Jaroslav Seifert vzal za manželku Marii Ulrichvou, která byla zaměstnaná jako státní úřednice. Spolu měli 2 děti, dceru Janu a syna Jaroslava.

 

2.7   Nobelova cena

V roce 1984 Seifert získává Nobelovu cenu za literaturu. Cenu za něj přebírá jeho dcera Jana. Důvodem byl Seifertův špatný zdravotní stav. Získat takto významnou cenu byla v té době obrovská pocta. Přesto se však jeho jméno v médiích skloňovalo jen zřídka. Jiřina Šiklová, žena, která mu pomohla k získání Nobelovy ceny byla dokonce za pomoc soudně stíhána Komunistickou stranou. Nakonec režim uznal jeho úspěch, který následně použili pro propagandistické účely.

 

2.8   Smrt

Dne 10. ledna 1986 Seifert umírá v nemocnici na pražském Strahově. Státní pohřeb se konal v Rudolfinu. Organizace pohřbu rodinou byla ministerstvem vnitra zakázána z důvodu ohrožení průběhu rozloučení protikomunistickou manifestací. Církevní pohřeb se konal v kostele sv. Markéty pod dohledem StB. Seifertovy ostatky se nacházejí ve městě Kralupy nad Vltavou. V roce 2010 byla na počest spisovatele umístěna pamětní deska před jeho domem na Praze 6.

 

3     Dílo

3.1   Seifertova literatura

V jeho dílech můžeme najít témata společenské a milostné lyriky, oslavných básní a poetismu.

 

3.2   Období proletářské poezie

Nejslavnější dílo tohoto období nese název „Město v slzách“. V této literární práci Seifert zobrazuje svět bez bídy a nenávisti. Chvílemi se zdá, jakoby se při psaní tohoto díla díval na svět růžovými brýlemi. Slovním obratem „Město v slzách“ je myšlena pražská dělnická chudina. Slovní prostředky v tomto díle nejsou bohaté. Seifert toto dílo napsal pro laickou, obyčejnou veřejnost, a proto zde používá hovorový jazyk.

„Samá láska“ je dílo, které vydal v roce 1923. Opouští téma chudých pražanů a naopak začíná obdivovat krásu velkoměsta.

 

3.3   Období poetismu

Roku 1925 vychází dílo „TSF“. Název v překladu znamená „rozhlas bez drátu“. Tato sbírka básní obsahovala anekdoty a slovní hříčky. Tímto knižním titulem ovlivnil začínající literární směr poetismus, který se vyznačoval jako směr popisující krásy všedního dne a obyčejných, běžných věcí. Cílem poetismu byl optimistický pohled na svět. Nezasahoval do politiky. Období poetismu zakončuje v roce 1929 dílem „Poštovní holub“.

 

3.4   Období 30. let

Díla „Jablko z klína“, „Ruce Venušiny“, „Jaro, sborem“ řadíme do období třicátých let. Autor zde nostalgicky vzpomíná na domov. Nechybí ani tématika žen.

 

3.5   Období okupace

Akt mobilizace a následná Mnichovská dohoda v roce 1938 silně ovlivnily autorovu tvorbu. V díle „Zhasněte světla“ Seifert reaguje na mnichovskou zradu.

 

3.6   Období po válce

V tomto období básník píše díla, ve kterých se zaměřuje na tématiku dětství, lásky a domova. Sbírka „Maminka“ se řadí mezi autorovy bestsellery. Jak už název napovídá, tématem je Seifertova maminka, která dokázala i přes všechny životní problémy (chudoba) vytvořit dobré rodinné zázemí. Obdivuje její skromnost a obětavost. V roce 1956 vydává knihu „Chlapec a hvězdy“. Podtitulem jsou obrazy slavného českého malíře Josefa Lady.

 

3.7   Období 60. let

Po přestávce, kterou musel autor absolvoval kvůli jeho zdravotním problémům, se opět vrací „na scénu“. Přišel s novým stylem, který pro něj byl neobvyklý. Začal používat volný verš, je více přímočarý, omezil používání metafor a rýmů. Jeho nemoc se promítla i v díle, kde poukazuje, že život je až někdy mrazivě holý.

 

3.8   Období mezi 70. a 80. léty

Období tzv. „normalizace“ je pro Seiferta časem „mimo scénu“, protože už nemohl svá díla veřejně prezentovat. To ho donutilo publikovat v samizdatu. (Pozn. Oficiální nakladatelství, které vydávalo později, bez pozornosti kritiky). Po udělení Nobelovy ceny za literaturu byl režimem donucen jeho díla vydávat oficiální cestou. Tématem jeho prací bylo bilancování nad životem, vzdáním poct mrtvým známým a také Praze. „Morový sloup“ jehož byl autorem vyšlo v samizdatu v roce 1973. Obsahem tohoto lyrického díla byla láska a krása ženy, kterou autor dává do protikladu se smrtí a okupací sovětskými vojsky. Oficiálně se sbírka dostává na trh až v roce 1981. Roku 1977 podepisuje Chartu 77. Poslední dílo „Býti básníkem“  obsahuje shrnutí  jeho života doplněno o rozloučení se světem pozemským. Svůj život označuje za smysluplný, protože dělal to, co ho bavilo a zároveň svým uměním dělal lidem radost.

 

Ukázky z díla

Píseň o lásce

„Slyším to, co jiní neslyší, 
bosé nohy chodit po plyši.

Vzdechy pod pečetí v dopise, 
chvění strun, když struny nechví se.

Prchávaje někdy od lidí, 
vidím to, co jiní nevidí.

Lásku, která oblékla se v smích, 
skrývajíc se v řasách na očích.

Když má ještě vločky v kadeři, 
vidím kvésti růži na keři.

Zaslechl jsem lásku odcházet, 
když se prvně rtů mých dotkl ret.

Kdo mé naději však zabrání 
– ani strach, že přijde zklamání,

abych nekles pod tvá kolena. 
Nejkrásnější bývá šílená“

 

4   Závěr

V této práci jsem objasnil život a dílo Jaroslava Seiferta. Přiblížil jsem spisovatelovo mládí, studium, začátky jeho tvorby, problémy s tehdejším režimem, rodinný život, okolnosti obdržení Nobelovy ceny za literaturu, stáří a smrt. Věnoval jsem se také jeho tvorbě, kterou jsem rozdělil podle období, kdy vznikala. Jaroslav Seifert si mě získal nejen jako spisovatel, ale i jako člověk, který i přesto, že to v životě neměl jednoduché, si vždy našel cestu k vysněnému cíli.

 

Citovaná literatura

• SOCHROVÁ, Marie. Literatura v kostce: pro střední školy. Havlíčkův Brod: Fragment, 1995. V kostce (Fragment). ISBN 80-85768-95-x.
• PEŠAT, Zdeněk. Jaroslav Seifert: Portréty. Praha. ISBN 22-071-91.

 

Internetové zdroje

• Wikipedia: CZ [online].[cit.2019-01-04]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Jaroslav_Seifert
• Spisovatelé: CZ [online]. [cit. 2019-01-04]. Dostupné z: https://www.spisovatele.cz/jaroslav-seifert
• Databáze knih: CZ [online]. [cit. 2019-01-04]. Dostupné z: https://www.databazeknih.cz/zivotopis/jaroslav-seifert-2
• Jaroslav Seifert [online]. [cit. 2019-01-25]. Dostupné z: http://www.converter.cz/nobel/seifert.htm