Joachim du Bellay (1522 – 1560) byl významný francouzský renesanční básník a kritik, který hrál klíčovou roli ve formování moderního francouzského jazyka a literatury. Pocházel ze staré šlechtické rodiny a stal se jedním ze zakladatelů a hlavních teoretiků slavné básnické skupiny Plejáda. Ve svém nejznámějším teoretickém díle vášnivě obhajoval rovnost francouzštiny s latinou a řečtinou, čímž ovlivnil další vývoj národní kultury. Jeho poezie je známá svou hlubokou melancholií, citem pro sonetovou formu a reflexí pobytu v Římě, kde zažíval pocity stesku po domově. Ačkoliv zemřel velmi mladý a čelil zdravotním potížím, zanechal za sebou dílo, které patří k absolutním vrcholům evropské lyriky 16. století.
Životní cesta
- Narodil se na zámku La Turmelière v regionu Anjou do staré šlechtické rodiny.
- Brzy osiřel a jeho raná výchova byla značně zanedbávána.
- Vzdělání musel později dohánět velmi intenzivním a náročným samostudiem.
- Zásadní zlom v jeho životě nastal při náhodném setkání s Pierrem de Ronsardem.
- S Ronsardem okamžitě navázal hluboké přátelství a sdílel velkou vášeň pro antickou a italskou literaturu.
- Společně studovali na koleji Coqueret v Paříži pod vedením slavného helénisty Jeana Dorata.
- V roce 1553 odcestoval do Říma jako tajemník a správce svého vlivného bratrance, kardinála Jeana du Bellay.
- V Římě strávil čtyři roky plné hlubokého rozčarování z papežského dvora a všudypřítomných intrik, které tam panovaly.
- Místo bezmezného obdivu k antickým památkám pociťoval silný a bolestivý stesk po rodné Francii.
- Znechucení z mravního úpadku města se stalo hlavním inspiračním zdrojem pro jeho nejvýznamnější básnické sbírky plné satirických postřehů a melancholických vzpomínek na domov v Anjou.
- Po návratu do Paříže v roce 1557 se snažil znovu uplatnit u královského dvora.
- Potýkal se s vážnými finančními problémy, soudními spory a podlomeným zdravím, které jej trápilo a omezovalo již od jeho mládí.
- Přestože v tomto období vydal svá naprosto stěžejní díla a získal uznání v literárních kruzích, zemřel předčasně ve věku třiceti sedmi let u svého psacího stolu.
- Jeho dílo se stalo nesmrtelným pilířem francouzské renesanční poezie a velkou inspirací pro další generace evropských básníků.
Literární styl a inovace
- Jeho styl je charakteristický mimořádnou formální vybroušeností a kultivovaností.
- Mistrně ovládal formu sonetu, kterou pomáhal etablovat ve francouzské literatuře.
- Inovativně využíval dvanáctislabičný verš zvaný alexandrín.
- Do svých veršů vkládal prvky intimní lyriky, kousavé satiry i hluboké nostalgie.
- Odlišoval se od pouhého napodobování petrarkovských vzorů směrem k větší osobní upřímnosti a civilnosti.
Významná díla
Teoretická díla a manifesty
- Obrana a oslava francouzského jazyka (1549) – Klíčový teoretický manifest, ve kterém autor plamenně obhajuje francouzštinu jako jazyk schopný vyrovnat se latině a řečtině v literární tvorbě.
Básnické sbírky
- L’Olive (1549) – První autorova sbírka milostných sonetů (petrarkovská lyrika), která je oslavou idealizované lásky k ženě jménem Olive a zavádí formu sonetu do francouzské literatury.
- Stesky (1558) – Sbírka sonetů (lyrika), která vyjadřuje autorovu hlubokou nostalgii, smutek po domově a melancholii během jeho pobytu v Římě, přičemž inovativně využívá alexandrín.
- Starožitnosti římské (1558) – Sbírka sonetů (reflexivní lyrika), v níž básník medituje nad ruinami antického Říma, kontrastuje jeho minulou slávu se současným úpadkem a zamýšlí se nad pomíjivostí civilizací.
- Hry venkovské (1558) – Sbírka různorodých básní (přírodní lyrika), která je inspirována latinskými vzory a oslavuje prosté krásy venkovského života, přírody a lásky bez velkolepé stylizace.
Literární kontext a skupina Plejáda
- Autor je ústřední postavou francouzské renesance a jedním z hlavních zakladatelů a teoretiků básnické skupiny Plejáda (La Pléiade).
- Tato skupina v polovině 16. století zcela zásadně reformovala francouzskou literaturu.
- Hlavním cílem hnutí bylo povznést francouzský jazyk na úroveň klasických jazyků, jako byla latina a řečtina.
- Tohoto cíle chtěli dosáhnout studiem a napodobováním antických a italských renesančních vzorů, nikoliv však jejich pouhým překládáním, nýbrž tvořivou imitací a asimilací.
- Plejáda striktně odmítala zastaralé středověké básnické formy a zaváděla nové žánry jako ódu, sonet, epos či elegii.
- Skupina kladla velký důraz na bohatou metaforiku, neotřelé rýmy, mytologické odkazy a formální vybroušenost verše.
- Tento literární směr, vycházející z humanismu, věřil v božské poslání básníka a nesmrtelnost, kterou umění přináší.
- Činnost Plejády položila pevné základy pro pozdější francouzský klasicismus i moderní poezii.
Související autoři
Plejáda
Pierre de Ronsard
- Nejbližší přítel a spolupracovník du Bellaye.
- Spoluzakladatel a vůdčí osobnost básnické skupiny Plejáda.
- Autor rozsáhlého lyrického i epického díla, přezdívaný kníže básníků.
Jean-Antoine de Baïf
- Člen skupiny Plejáda a přítel ze studií na koleji Coqueret.
- Pokoušel se o zavedení časoměrného verše do francouzské poezie.
- Zakladatel Akademie poezie a hudby.
Étienne Jodelle
- Významný člen Plejády, který se zaměřil především na dramatickou tvorbu.
- Autor první původní francouzské renesanční tragédie a komedie.
- Přispěl k obnově antických divadelních forem ve Francii.
Pontus de Tyard
- Básník, filozof a teolog patřící do skupiny Plejáda.
- Autor filozofických dialogů a milostné poezie ovlivněné novoplatonismem.
- Jako jeden z prvních ve Francii publikoval sonety.
Rémy Belleau
- Básník a překladatel, který se k Plejádě připojil později.
- Proslul svými překlady antické poezie a vlastními pastorálními básněmi.
- Ronsard ho nazýval malířem přírody.
Citáty a myšlenky
O stesku po domově (Stesky)
Šťastný, kdo jako Odysseus krásnou cestu vykonal,
a vrátil se pln moudrosti a zkušeností,
aby zbytek svých dnů prožil mezi svými.
O francouzském jazyce
Náš jazyk není tak chudý, jak si mnozí myslí,
je schopen vyjádřit ty nejvznešenější myšlenky,
pokud jej budeme kultivovat a obohacovat.
Časté otázky k autorovi
Kdo byl Joachim du Bellay?
Joachim du Bellay byl významný francouzský renesanční básník, literární kritik a jeden z hlavních zakladatelů básnické skupiny Plejáda.
Jaké je jeho nejvýznamnější teoretické dílo?
Jeho nejvýznamnějším teoretickým dílem je manifest Obrana a oslava francouzského jazyka z roku 1549, ve kterém obhajuje francouzštinu jako plnohodnotný literární jazyk schopný vyrovnat se latině a řečtině.
Co inspirovalo jeho básnickou sbírku Stesky?
Sbírka Stesky byla inspirována jeho čtyřletým pobytem v Římě, kde místo obdivu k antice pociťoval hluboké rozčarování z papežského dvora, intrik a silný stesk po rodné Francii.
