Kniha: Krysař
Autor: Viktor Dyk
Přidal(a): Denny
Zasazení díla do literárně historického kontextu:
Novela Krysař vyšla poprvé r. 1911; jedná se o příklad novoklasicistní prózy; její autor Viktor Dyk byl současníkem generace protispolečenských buřičů.
Autor: Viktor DYK (1877 – 1931)
- Český básník, prozaik, dramatik novinář a politik.
- Pocházel z kulturně podnětného prostředí, vystudoval práva, věnoval se novinářství. Politicky se angažoval – byl stoupencem oddělení českých zemí od Rakouska-Uherska. Za své názory byl vězněn. Po vzniku ČSR se stal senátorem za Národně demokratickou stranu.
- Zemřel tragicky – utonul v moři.
- Psal převážně poezii – sbírky satiricky laděné politické lyriky Satiry a sarkasmy, Pohádky z naší vesnice. Nejvýznamnějším básnickým dílem V. Dyka je tzv. válečná tetralogie, cyklus čtyř básnických sbírek z doby I. světové války Lehké a těžké kroky, Anebo, Okno (součástí této sbírky je silně vlastenecká báseň Země mluví), Poslední rok. Poslední básnická sbírka Devátá vlna předznamenává blížící se smrt.
Období: Novoklasicismus (neoklasicismus)
Prosazoval se v evropských literaturách mezi léty 1890 a 1918; zdůrazňoval v umění řád a kázeň, myšlenkovou a výrazovou logiku. Vracel se k antickým formám a žánrům, pokud se jimi dal vyjádřit současný pohled na svět a na člověka; cílem je vytvořit sevřené neosobní vyprávění, nikoliv líčení osobních dojmů.
V české literatuře jej podporoval přední literární kritik F. X. ŠALDA (vyhovoval jeho přesvědčení o nadosobním poslání umění).
Typické znaky:
- přesnost a preciznost vyjádření
- kompoziční vyváženost
- nevyzdvihuje cit, ale intelekt
- zobrazuje nadčasové jevy
- spád děje, důraz na souvislou epickou linii
Rozbor díla: Krysař
V kontextu Dykovy převážně básnické tvorby představuje novela Krysař jistou výjimku.
Próza tematicky čerpá ze staroněmecké pověsti o krysaři, který ve 13. stol. očistil město Hameln od krys; když mu nebyla vyplacena slíbená odměna, odvedl měšťanům za trest jejich děti. Závěr pověsti existuje v několika variantách: děti byly navěky uvězněné v jeskyni; děti byly utopeny v řece; děti byly vráceny poté, co měšťané krysaři zaplatili.
Charakteristika textu:
- Literární druh: epika (děj vyprávěný v časových, prostorových a příčinných souvislostech)
- Literární žánr: próza – novela (prozaické dílo středního rozsahu s jednou dějovou linií a výraznou pointou; novela se objevila v italské renesanční literatuře – viz Giovanni Boccaccio)
- Forma vyprávění: er-forma (vyprávění ve 3. osobě)
- Kompozice: chronologická (příběh je vyprávěn časové posloupnosti od začátku do konce); novela je rozdělena na 26 krátkých číslovaných kapitol
Časoprostor:
- hanzovní městečko Hammeln (Sasko), nadčasovost – (v pověsti 13.stol – staroněmecká pověst, pravdivý příběh – časopis Lumír 1911)
Postavy:
- Krysař (nemá jméno, muž středního věku, vášnivý, dokáže milovat i nenávidět, svědomitě vykonává svoji práci)
- Agnes (pohledná dívka, nestálá ve svých citech, ze zoufalství spáchá sebevraždu)
- Radní Bonifác Strumm a Gottlieb Frosch (úspěšní řemeslníci – krejčí a truhlář; proradní – nesplnili slib daný krysařovi)
- Sepp Jörgen (chudý rybář, pomalu chápal).
Děj:
Jednoho dne za soumraku přichází do hanzovního města Hameln krysař. Setkává se krásnou Agnes, která, ač má milence zvaného dlouhý Kristián, podlehne kouzlu tajemného cizince a zamiluje se do něj. Také krysař poprvé v životě poznává lásku.
Úkolem krysaře bylo vyhánět krysy. K tomu mu sloužila píšťala, na niž potichu pískal, a tím lákal krysy k řece, kde je pak topil. Za svoji práci s radními sjednal odměnu 100 rýnských zlaťáků.
Když byl s prací hotov, odmítli mu konšelé smluvenou odměnu vyplatit (pod záminkou, že úmluva je neplatná, neboť krysař nepronesl formuli k tomu mi dopomáhej Bůh). Krysař je rozzloben, uvažuje o pomstě; rozhodne se však město ušetřit kvůli Agnes, kterou miluje. Když se dozvídá, že Agnes čeká dítě s dlouhým Kristiánem, opouští ji.
Smutná Agnes žádá matku, aby jí znovu vyprávěla její nejoblíbenější pohádku z dětství o sedmihradské zemi, zemi, kde jsou všichni šťastní a do níž se dá, jak mnozí věřili, dojít skrze propast v hoře Koppel, která se tyčila nad městem. Na onu horu také Agnes zamířila, aby mohla dojít do země sedmihradské.
Zoufalá matka ji hledá, hamelnští občané však jejímu smutku nevěnují příliš pozornosti. Zhroucenou ženu objeví krysař. Šílená žena mu řekne, že Agnes odešla do země sedmihradské. Krysař pochopí. Ztratil jedinou bytost, kterou kdy miloval. Z žalu zapíská na svoji píšťalu vší silou. Zvuk jeho nástroje postupně okouzlí všechny ctihodné občany města Hameln, v nichž probudí jejich dávné sny a touhy. Všichni krysaře následují až na vrchol hory Koppel, kde se vrhnou do propasti. Do propasti se vrhne i krysař.
Tragédii přežije pouze chudý rybář Sepp Jörgen, kterému vše dochází až druhý den. Také zvuk píšťaly ho okouzlí až druhého dne. Její vábivou píseň však přehluší jiný zvuk. Je to pláč opuštěného nemluvněte, které chce pít. Sepp tak místo propasti odchází hledat ženu, která by dítěti dala mléko.
Prvky novoklasicismu v díle:
- čas: blíže neurčená minulost; děj není nijak časově vymezen
- postavy: postavy vstupují do příběhu zformované, vykreslení psychologické motivace jejich počínání je velmi strohé
- styl: krátké věty vyjadřující podstatné části rozhovoru a děje, prostá konstatování (Nejmenuji se;jsem nikdo. Jsem hůř než nikdo, jsem krysař.)
- přítomnost symbolů: např. píšťala jako symbol krysařova bytí – v okamžiku, kdy píšťala padá do propasti, ztrácí krysařův život smysl, a ten proto skáče za ní.
Prvky romantismu v díle:
- hlavní postava: krysař = typický příklad romantického hrdiny – tulák, vyděděnec, stojící na okraji společnosti, putující od města k městu; prožívá nešťastnou lásku k Agnes
- další postavy: Sepp Jörgen – opovrhovaný a vysmívaný, chudý statky i duchem, ale s dobrým srdcem
- prostředí: starobylé hanzovní město
- inspirováno starou lidovou pověstí
Myšlenky:
Dílo poukazuje na zneužívání veřejných funkcí (radní Frosch /truhlář/ a Strumm /krejčí) a lhostejnost k neštěstí druhých (scény, kdy matka hledá ztracenou Agnes), maloměšťáckou počestnost (dlouhý Kristián).
