Kytice – rozbor díla k maturitě [14]

 

Kniha: Kytice

Autor: Karel Jaromír Erben

Přidal(a): Baunka

 

 

 

 

 

Literární druh a žánr:

sbírka balad (poezie, lyricko-epická skladba)

 

Literární směr:

vydáno r. 1853; český romantismus

 

Slovní zásoba:

spisovný jazyk (zastaralý); tzv. baladická zkratka = zhuštěný a úsporný jazyk, často neslovesné věty bez spojek; citoslovce → dějový spád + dramatičnost; zvukomalba; naléhavost a mystičnost (pohádkové a kouzelné prvky); časté personifikace (připisování lidských vlastností neživým předmětům nebo věcem) nebo metafory

 

Rytmus, verš, rým:

RÝM: sdružený a střídavý; VERŠ: přízvučný; RYTMUS: trochej

 

Motivy:

vztahy mezi matkou a dítětem; rozpor mezi jednáním hl. postavy a pradávnou morální zkušeností lidstva (např. zapomenutí na lásku k dítěti, chamtivost, atd.) → za chybné chování vždy přichází trest

ZAŘAZENÍ AUTORA:

  • 3. etapa národního obrození: 30. – 50. léta 19. století; vrchol romantismu, biedermeier (idyličnost, pohoda, klid rodinného prostředí), počátek realismu
  • hlavním úkolem literatury byla výchova k vlastenectví

 

OBECNÁ CHARAKTERISTIKA KNIHY:

Literární druh: lyrickoepická skladba
Literární žánr: balada – objevují se znaky pohádky (Zlatý kolovrat), pověsti (Věštkyně), legendy (Záhořovo lože)
Literární forma: poezie

 

TÉMA KNIHY:

Balady mají vyhrocený děj, vyplývající z nějakého hrůzného činu, jehož se někdo dopustil.

 

KOMPOZICE KNIHY:

  • 13 balad (původně 12)
    • básně s tragickým koncem
    • většinou psány formou dialogů
    • Kytice je stěžejní a další na ni navazují, jako květy
  • ke sbírce patří i Erbenovy poznámky (tzv. Poznamenání), ze kterých čerpal, a 14 krátkých Písní
  • v původní sestavě dvanácti básní, jejichž děj se odehrává na venkově, vyniká důmyslné řazení – balady jsou postaveny tak, aby byly zrcadlově shodné určitými vlastnostmi (první s poslední, druhá s předposlední…):
    • Kytice a Věštkyně – dávají naději a víru v lepší budoucnost vlastencům
    • Polednice a Vodník – záporná role nadpřirozených postav
    • Poklad a Dceřina kletba – narušení vztahu mezi matkou a dítětem
    • Svatební košile a Vrba – přeměna člověka (oživlá mrtvola milence a žena převtělená ve vrbu)
    • Zlatý kolovrat (pohádka) a Záhořovo lože (legenda) – vina, pokání, konečné vykoupení
    • Štědrý den a Holoubek – kontrasty, jako je štěstí se smutkem nebo láska se smrtí
    • Lilie – 13. báseň, nikam se nehodí

 

JAZYKOVÉ PROSTŘEDKY:

  • básnické prostředky: elipsa, anafora, epanastrofa, inverze, epiteton konstanc, eufemismus (již na něm roste trávníček), apostrofa (Maria, panno přemocná), metafora, epizeuxis, zvukomalba, personifikace, živé dialogy a popisy postav i prostředí, které zde nahrazují romantické prvky; in medias res (skočit do děje bez nějakého velkého úvodu, bez určení místa a času – Svatební košile)
  • k napětí slouží: úsporný jazyk, velice krátké věty, neslovesné věty
  • citoslovce místo sloves, přímá řeč
  • básně jsou psány gnomickým veršem, pro který je typická krátkost a hutnost
  • balady jsou snadno zapamatovatelné díky pravidelné rytmizaci a rýmování

 

ČASOVÉ ZAŘAZENÍ A PROSTŘEDÍ DĚJE:

Čas není určen – je cyklický
Místo – často vesnice, chalupa, les, jezero, …

 

ZÁKLADNÍ DĚJOVÁ LINIE PŘÍBĚHU:

První a první odzadu (tj. poslední)

Kytice a Věštkyně – upomínají na lidovou tvorbu a poezii

  • Kytice
    Matka zemře, děti pláčou na hrobě, tak se vtělí do květiny – mateřídoušky. Matka představuje vlast, děti národ.
  • Věštkyně
    Skládá se z úryvků šesti lidových pověstí o české zemi. O Libuši, jež pošle pro Přemysla Oráče a na zem dopadne hlad, dokud on nedoorá své pole. O Libuši, která věští založení Prahy a položí svého prvorozeného syna do vody, než nastanou dobré časy. O Karlu IV. a kolébce. O kostelu se zlatým zvonem, který se zaryje do země, dokud se neobnoví ctnosti, láska, víra a naděje. O tom, že by se Češi měli sjednotit k jednomu náboženství. O půlce sochy, která by potřebovala hlavu (rozum) a srdce, aby bylo dobře.

 

Druhá a druhá odzadu (tj. předposlední)

Poklad a Dceřina kletba – o porušení vztahu matka-dítě

  • Poklad
    Vdova s dítětem jde na Velký pátek do kostela a cestou narazí na otevřenou skálu, v níž je síň plná pokladů. Matka tak položí dítě a běží domů se stříbrem, pak se vrací, bere zlato. Když doběhne domů, zjistí, že se poklad změnil v kamení a hlínu. Skála mezitím zmizela s pokladem i dítětem. Další rok opět na Velký pátek se skála zase otevírá a matka nalézá své dítě. Bere si ho a nic nedbá pokladu.
  • Dceřina kletba
    Dívka říká, že zabila holoubátko, dítě a od žalu jí může pomoci jen oprátka. Přitom proklíná svého milého i svou matku, že za její neštěstí mohou oni.

 

Třetí a třetí odzadu

Svatební košile a Vrba (v novém vydání je namísto Vrby Lilie, která se ale do komponovanosti nepočítá) – téma přeměny člověka

  • Svatební košile
    Osamělá dívka se modlí k panně Marii a myslí na svého milého, jenž už dávno odešel do války a pro něhož tkala košile. Tu se on objevuje za oknem a nabádá ji, ať s ním jde pryč. Dívka poslechne a letí s ním. Cestou odhazuje modlicí knížky, růženec a křížek po matce. U hřbitova pochopí, co se na ni chystá a lstí donutí upíra skočit přes zeď prvního. Sama se mezitím schová v márnici. Pak ona i upír přesvědčují umrlce a nakonec kokrhá kohout a tím je zachráněna.
  • Vrba
    Pán se ptá své paní, jak je možné, že je ve dne zdráva, ale v noci jako mrtvá. Řekne mu, ať se tím nezabývá, že je jí to souzeno. Pán neposlechne, jde za babkou, jež mu řekne, že paní se v noci vtěluje do vrby. To se pánovi nelíbí a vrbu skácí. Tím zemře i jeho žena a ze syna je sirotek. Nakonec z vrby udělá kolébku, z jejíchž větví si chlapec bude dělat píšťalky a tak rozprávět s maminkou.
  • Lilie
    Dívka si nepřála být pohřbena na hřbitově, ale v lese. Tam na jejím hrobě vykvetla lilie, která v lidech vzbuzovala touhu. Místní pán ji objevil, když na honu chtěl skolit laň. Dal ji přenést do své zahrady. Tam zjistí, že lilie v noci chodí po sadě a mluví, bojí se světla. Nabídne jí ochranu, když se za něj vdá. Dá mu i syna. Pán však musí do boje a opatrovnicí určuje svoji matku. Tak pravidla nedodržuje, a když se pán vrací, je lilie i dítě mrtvé. Matce nakonec přeje to samé.

 

Čtvrtá a čtvrtá odzadu

Polednice a Vodník – nadpřirozené bytosti zasahují do lidských vztahů

  • Polednice
    Dítě zlobí, neposlouchá matku, která vaří otci oběd. Ta mu vyhrožuje a volá polednici, jež opravdu přichází. Matka dítě brání. Otec, jenž vzápětí přijde, je křísí, ale dítě je již po smrti.
  • Vodník
    Dcera i přes matčiny námitky jde prát šátky do rybníka, propadne se pod ní lávka a dostává se do vodníkova světa. Stává se nedobrovolně jeho ženou a má s ním i syna, její jediné potěšení. Nakonec ho přemluví, aby ji pustil naposledy se rozloučit s matkou. Dovolí jí to od klekání do klekání a nesmí nikoho objímat. Matka nechce dceru pustit, schovají se proto v komoře. Přichází vodních, chce večeři, rozestlat, pak nakrmit dítě. Matka dceru nepouští a říká mu, ať dítě přinese. To on udělá, ale utrhne mu hlavu.

 

Pátá a pátá odzadu

Zlatý kolovrat a Záhořovo lože – téma viny, vykoupení, pokání

  • Zlatý kolovrat
    Pán se zastaví v chaloupce a zamiluje se do prosté Dory a chce si ji vzít. Její nevlastní matka mu chce ale provdat druhou dceru, proto společně cestou v lese Doru zabijí, odeberou jí nohy, ruce a oči. Král nepozná rozdíl, vezme si druhou dceru. Odjíždí do boje. Mezitím stařeček v lese nachází tělo a posílá své páže do zámku prodávat zlatý kolovrat, přeslici a kuželíček za nohy, ruce a oči. Ty připojí k tělu, Dora ožije. Když chce sestra pánovi něco upříst, kolovrátek mu prozradí celý příběh. Pán Doru najde a vezme si ji. Matce a sestře udělá to, co ony Doře.
  • Záhořovo lože
    Otec upsal syna ďáblu a ten se vydává do pekla získat listinu zpět. Cestou potká Záhoře, jenž ho chce zabít (jako spoustu jiných poutníků), ale nakonec se domluví, že ho nechá, když se pak chlapec vrátí a poví mu, jak to v pekle vypadá. Za rok se chlapec vrací a vypráví, že Satan nakázal pod pohrůžkou křížem listinu vydat, ďábel však neposlechl, ani pod výhrůžkou mučení pekelnou koupelí a železnou pannou. Až při výhrůžce Záhořovým ložem blánu vydal. Záhoř se zděsí a poutník mu poradí, aby se kál a modlil, dokud se k němu nevrátí. Také zarazí jeho zabijácký kyj do skály. Za devadesát let se poutník vrací jako biskup se svým pomocníkem. Chce se občerstvit, a pomocník najde růst za skály krásnou jabloň, vedle stojící pařez zakazuje mu utrhnout jablko, neb ji nesázel. Když strom uvidí biskup, může utrhnout, protože vyrostl ze zaraženého kyje. Šťastně se shledá se Záhořem – mluvícím pařezem a pak oba v klidu zemřou a jejich duše se promění v holubice.

 

Štědrý den a Holoubek – téma lásky a smrti

  • Štědrý den
    Dívky Marie a Hana v adventu předou len a jdou se podívat na jezero. Když vysekají díru, má se jim zjevit ženich. Haně se zjeví myslivec Václav, Marii však jen kostel, svíce, rakev. Do roka se Hana vdá a Marie zemře. O dalším adventu předoucí dívky radši nechtějí znát, co je čeká.
  • Holoubek
    Mladá žena jde okolo hřbitova a pláče, neboť jí zemřel manžel. Potká však nového muže, pro starého truchlí sotva tři dny a za měsíc se vdává. Nad hrobem manžela vyroste dub a na něm sedává bílý holoubek. Ten ženě jdoucí okolo zpívá pravdu, že manžela otrávila. Ta to neunese





Další podobné materiály na webu: