Kniha: Lakomec
Autor: Molière
Přidal(a): Vasicek, Andulis
Jean-Baptiste Poquelin Moliére
- Molière patří k nejslavnějším dramatikům éry francouzského i světového klasicismu.
- Začínal jako herec v kočovné společnosti, později se stal ředitelem vlastního kočovného souboru, se kterým cestoval po třináct let po francouzském venkově. Poté, co se proslavil, účinkoval také na královském dvoře, kde často spolupracoval s hudebním skladatelem Jeanem-Baptistem Lullym. Molière se věnoval zejména tzv. nízkým literárním žánrům (satira, bajka, komedie, fraška).
- Jeho díla byla v tehdejší době velmi odvážná zejména v kritice společenských poměrů své doby.
- V satirických veselohrách zesměšňoval pokrytectví, šlechtu a její snobskou morálku a v neposlední řadě v 18. století zatracovanou církev.
- Tvořil v typově barvité škále veseloher, od lidové frašky po propracovanou charakterovou zápletku.
- Problematika Molièrova díla je velmi rozsáhlá (lakota, pokrytectví, zištnost, cynismus, postavení žen ve společnosti atd.).
Další díla:
-
- Létající doktor
- Žárlivý Petřík
- Potřeštěnec
- Hoře lásky
- Zamilovaný doktor
- Škola pro muže
Literárně historický kontext
Klasicismus
- Klasicismus je umělecký sloh, který vznikl ve Francii 17. století na královském dvoře „krále Slunce“ Ludvíka XIV., odkud se dále šířil do Evropy. První fáze klasicismu je také často nazývána barokní klasicismus, protože se zde mísí barokní prvky s prvky klasicistními. Historicky se toto období řadí ještě do kultury baroka. Po něm přichází rokoko, které se od klasicismu do jisté míry odvrací. Nový nástup klasicismu přinesla v podstatě až Velká francouzská revoluce.
- Panovala přísná estetická pravidla. Dramata musela dodržovat trojjednotu (času, děje a místa). Byl zde požadavek přesnosti, srozumitelnosti a jasnosti. Klasicistní literatura vyzdvihuje nutnost společenského řádu a pevné morálky. Zcela schvaluje absolutní moc vládce. Na rozdíl od baroka je zastáncem střídmosti, kázně a rozumu.
- Typické pro klasicismus jsou literární salony, které byly místy k diskutování umění, a to zejména literárních děl. Právě tyto salony se významně podílely na utváření uměleckého vkusu a ovlivňovaly veřejné názory. Vedle těchto salonů vznikaly také literární akademie, jejichž úkolem bylo dbát na jazyk uměleckých děl a také preciznost jejich formy.
- V období klasicismu zakrňuje rozvoj poezie a naopak závratného rozmachu se dočkává dramatická tvorba. V dramatu se dodržuje aristotelovská zásada tří jednot, tedy místa, času a děje.
- Literární tvorba se dělí na dva směry:
- vysoká – eposy, ódy, hymny, tragédie, zpracovávaly vznešená témata, líčily urozené hrdiny. Náměty většinou z antiky
- nízká – komedie, bajka, satira, zobrazovaly život měšťanstva, většinou pojaty směšně.
Další autoři
Moliére – zaměření, díla
- Molierovo dílo tvoří převážně satirické komedie, veršované (Misantrop) i prozaické (Lakomec), tematicky se zaměřující na nešvary francouzské vyšší společnosti (lakota, naivita, pokrytectví, hypochondři a především snobství). Zápletka komedií nebývá příliš důmyslná, většinou se točí kolem sbližování milenců nebo nevěry. Používá ovšem velmi důmyslný jazyk a humor – zde vždy činí rozdíl mezi cílovou skupinou, pro niž je ta která hra určena – a břitkou a výstižnou satiru. Některé postavy a fráze z jeho her jsou natolik známé, že přešly i do běžné řeči (např. slovo harpagon označuje lakomce).
Rozbor díla: Lakomec
Smysl díla:
- Výsměch a kritika chamtivosti a touhy po penězích:
- Člověk je schopen kvůli penězům zanedbávat přirozené mezilidské vztahy, svou rodinu, své přátele a dokonce i sám sebe. Na nikoho nebere ohled. Peníze jsou věc, která není trvalá, nikdo si je nemůže vzít s sebou do nebe, měli bychom se raději zaměřit na důležitější věci.
Struktura díla, kompoziční plán:
- Komedie o 5 dějstvích, psáno zvláštním stylem, ne jako drama, ale jako próza
- Moliére stanovil přesný rámec pro své dílo:
- Expozice: Harpagonův majetek
- Kolize: láska Harpagonova syna Kleanta
- Krize: Harpagonovo zamítnutí svatby Marie a Kleanta
- Katastrofa: ztráta peněz
- Závěr: navrácení peněz, svatba Marie a Kleanta, Elišky a Valéra
Tématika:
- Hlavní téma: Lakomý boháč, pro peníze schopný obětovat štěstí rodiny
- Námět a hlavní myšlenka: Zesměšnění maloměšťáctví
Jazykový plán:
- Spisovná čeština, oproštění od striktních pravidel doby – díky podobě prózy, nadsázka, ironie, epifora – opakování slov na konci vět
Jazykové prostředky
- Sarkasmus: To vy děláte tyhle čisté obchody?
- Metafora: Jdi mi z očí.
- Hovorové výrazy: Musím se mrknout na své penízky.
- Metonymie: Dostat se pod kůži.
- Hovorové výrazy: Takový kus křováka křováckého. Nevyzvonils mu to ty?
- Rčení: To jí trefíte do noty.
- Metonymie: Ruka v rukávě.
- Hyperbola Pár kroků.
- Apostrofa: Můj ty božínku!
- Zdrobněliny: Blonďáčkové, naše krasavička
- Metonymie: A vy nám nepůjdete na ruku?
- Personifikace: Láska nezná bratra.
- Rčení: Musím nalít čistého vína
- Metonymie: Srdce mám tuze měkké.
- Nespisovná řeč, rčení: On sám vám dal kvindle.
- Oslovení: Ty potvoro s potvorou!
Prostředí:
- Paříž, r. 1670,
Charakteristika postav
- Harpagon – šedesátiletý vdovec živící se jako lichvář (půjčuje peníze s velkým úrokem), který slepě touží po penězích. Jméno dostal z latinského harpago, což znamená loupit. Jeho jediným cílem je získat největší zisk a bohatství – je to pro něj důležitější než vlastní život a rodina. Je despotický, kvůli němu trpí jeho děti i služebnictvo. Dále lze popsat jako: lakomý, panovačný, sprostý, lhář a cholerik. Můžeme ho tak považovat za zápornou postavu, která se však na konci knihy nepoučí.
Molièrův postoj vůči Harpagonovi je satirický, vysmívá se tak všem lidem své doby, kteří se chovají a jednají stejně jako on. - Kleantes – chytrý a podnikavý Harpagonův syn, jež nechápe otcovu posedlost k penězům. V Molièrově hře se zdá být rozhazovačný a je víceméně opakem svého-touží po pravé lásce, kterou nalezne v Marianě.
- Eliška – Harpagonova dcera, která podobně jako její bratr věří v pravou lásku a nechce se provdat za Anselma, kterého jí dohazuje její otec. Je zamilovaná do sluhy Valéra, má však strach z odloučení od Valéra a dále má strach z názoru její rodiny.
- Valér – zamilovaný do Elišky, pracuje v domě Harpagona jako správce, aby byl Elišce nablízku. Snaží se co nejvíce se zalíbit Harpagonovi, proto se stává úlisným slídilem a pronásleduje své podřízené mnohdy ještě hůře než Harpagon, často na služebnictvo donáší. U Harpagona ztrácí své sympatie v momentě, kdy je obviněn z krádeže jeho kasičky.
- Mariana – Kleantova milenka, chudá a krásná dívka, která se musí starat o nemocnou matku. Sňatek s Harpagonem bere jako povinnost kvůli matce, aby ji mohla zabezpečit. Kleanta ovšem ze srdce miluje a chce mu dát přednost před penězi.
- Čipera – Kleantův dobromyslný a oddaný sluha. Chce se Harpagonovi za jeho chamtivé chování pomstít a ukradne pro svého pána jeho truhlici.
- Anslem – navenek bohatý, starý muž, který je ve skutečnosti štědrý a dobrosrdečný šlechtic. Později se ukáže, že je otcem Mariany a Valéra, a jeho pravé jméno je Tomas d’Alburci. Svým vstupem do hry završí děj dobrým koncem.
Děj:
Harpagon je tak lakomý, že jeho syn Kleantes si musí peníze půjčovat. Kleantes se zamiloval do chudé dívky Mariany a chce otce požádat o svolení ke sňatku. Otec ho překvapí tím, že prohlásí, že si Marianu vezme sám. Svého syna chce oženit za bohatou vdovu a dceru Elišku provdat za stárnoucího boháče Anselma, který se ukáže být Valérovým a Marianiným otcem. Harpagonova dcera Eliška má ale ráda správce Valéra, jenž je ve skutečnosti potomkem hraběte Tomáše d´Alburciho z Neapole, který ztroskotal na moři se svou rodinou. Odpoledne najde Kleantův sluha Čipera poklad, jejž zakopal Harpagon na zahradě. Ten ztrátu brzy zjistí a vyslýchá celý dům. Přitom se také doví, že Valér se zasnoubil s jeho dcerou a chce ho oběsit. Ten však prozradí svůj původ a Mariana zjistí, že je jeho sestra. Kleantes navrhne, že vrátí peníze pod podmínkou, že dostane nazpět Marianu. Harpagon obětuje vše, jen aby získal zpět své peníze, protože jejich ztráta pro něj znamená konec života a poté co pozná původ Mariany a Valéra nenamítá nic proti svatbám svých dětí.
Kontexty:
- Plautus – Komedie o hrnci – hl. postava vyhodí z domu člověka, protože si myslí, že mu krade peníze, otec nechce dát dceři věno,
- Shakespeare – spojení tragédie člověka s komediálními prvky
- Několikrát zfilmováno, ve Francii i v ČSR – Louis de funné, František Filipovský
