Lakomec – rozbor díla k maturitě (6)

 

Kniha: Lakomec

Autor: Moliére

Přidal(a): Chlapis

 

 

 

Lakomec (1661)

1) Základní informace o autorovi:

Moliére, vlastním jménem Jean Baptiste Poquelin, francouzský herec, spisovatel, režisér a

dramatik období klasicismu. Ve 21 letech založil divadlo ILLUSTRE THEATRE. V Paříži

příliš neuspěli a tak se vydali na turné. Moliére pro ně začal psát hry, ale zároveň v každé své

hře také hrál. Psal jak komedie, ve kterých humorně pojal lidské špatnosti, tak i frašky ve

stylu komedie Dell´arte, kterou byl velice ovlivněn. Humor v jeho komediích byl

útočnou zbraní proti předsudkům a zlořádům ve jménu zdravého rozumu a bodré lidové

morálky. V postavách svých komedií vytvořil Molière velkolepé typy právě tím, že v nich

objevil pravdivou podstatu lidských charakterů, které žijí v nejrůznějších dobách a

společenských systémech.

– hry jsou nadčasové a stále oblíbené

Dílo: Zdravý nemocný (během ní zemřel), Škola žen,

 

2)  Zařadit literární  dílo do literárně historického kontextu :

Lit. směr: Klasicismus (=umělecká sloh, který vznikl ve Francii 17.století) Na rozdíl od renesance se v něm tolik nemluví o touhách jedince, ale spíš se zdůrazňuje, že jedinec se musí podrobit společnosti. Klasicismus svazuje člověka i uměleckou tvorbu řadou velmi přísných a striktních pravidel.

Základní rysy: rozumová kázeň a střídmost, stanovená estetická pravidla. Byla

respektována Aristotelova zásada tří jednot = místa, času a děje.

Literatura byla rozdělena na vysokou (epos, óda, tragédie – zpracovávána vznešená témata,

líčeni urození hrdinové, náměty většinou z antiky) a nízkou (komedie, bajka, satira,

zobrazovaly život měšťanstva, většinou pojaty směšně.)

Klasicismus je úzce spjat s tzv. osvícenstvím. Osvícenství – myšlenkový proud, víra v rozum (racio) a smyslové poznání člověka oproti barokní víře v Boha a posmrtný život. Prosazuje svobodný život a rovnoprávnost. Vzniká ve Francii – tzv. encyklopedisté (dílo Velká encyklopedie se měla stát jakousi novou biblí a představovat souhrn veškerých poznatků), patřili k nim Voltaire, Diderot.

Význam knihy

– Hlavním námětem díla je lakota

– Autor se vysmívá lidem, kteří jsou lakomí a nadevše milují své peníze.

– zesměšnění maloměšťáctví (Harpagon) sám v tom žil, utekl k divadlu

– podává živý obraz Paříže

– kritizuje a odsuzuje morálku založenou na tyranství, slepé poslušnosti a nevědomosti

– kritizuje tupé poddanství dětí vůči rodičům a žen vůči mužům

 

Známí klasicistní autoři tohoto směru z Francie jsou například Pierre Corneille a jeho tragédie Cid, z Itálie Carlo Goldoni a jeho „commedia dell arte“(znamená-přeloženo z italštiny-„komedie profesionálních herců“. Goldoni navázal na barokní komedii, odstranil improvizaci, zavedl kostýmy, časté jsou náměty ze života italské společnosti Itálie – např. Poprask na laguně. Vystupují zde ustálené divadelní postavy – harlekýn, mim, kolombína apod.   Z Německa  J.W. Goethe,  který napsal známou tragédii Faust a mezi známější české umělce tohoto období se řadí například loutkař Václav Matěj Kopecký.

 

3) Žánrové zařazení a charakteristika literárního díla:

Literární druh: Drama (5 dějství)

Literární žánr: Satirická Tragikomedie

5) Hlavní dějový podklad díla :  Harpagon omezuje své děti, svého syna Kleanta i dceru Elišku nutí do sňatků, které by pro něho byly výhodné. Pro syna vybral bohatou vdovu, přestože Kleantes miluje krásnou mladou Marii, do které se ale Harpagon zakoukal sám. Pro dceru naopak našel zámožného starce Anselma. Jeho šílenství způsobí až ztráta zlatých dukátů, které mu vezme sluha Čipera (Štika), aby tak pomohl svému pánovi Kleantovi . Harpagon po nich zběsile pátrá. Po

odhalení lsti se Harpagon výměnou za peníze vzdává Marie. Nakonec svolí k sňatkům svých

dětí s partnery, které si sami zvolili, ale až poté co se dozvídá o tom, že jejich otcem je ve

skutečnosti bohatý Anselm.

7) Hlavní postavy

Harpagon: Šedesátiletý lichvář, vdovec, chamtivý, lakomý, bezcitný boháč, pro peníze obětuje vše: citové vztahy, děti, rodinu. Ztráta peněz pro něho znamená šílenství, ztráta smyslu života. Postava tragikomická. (latinsky harpago = kořistník)

Harpagonovi děti:
Eliška: spravedlivá, upřímná (tajné zásnuby se šlechticem Valérem)
Kleantes: Chytrý a podnikavý. Nechápe otcovu posedlost a šílenou lásku k penězům. Zamiloval se do Mariany a nehodlá se jí vzdát, i přesto že otec jeho lásce nepřeje a chce si Marianu nechat sám pro sebe.

Anselmovi děti:
Mariana: Velmi krásná, chudá dívka, která se stará o svou nemocnou matku. Zamilovala se do Kleanta.
Valér:
sluha Harpagona, zamilován do Elišky

 

9)  Kompozice   literárního  díla :

nejproslulejší Moliérova hra, byla inspirována antickou Plautovou Komedií o hrnci.

V Pařiži roku 1670.

> chronologická, 5 dějství

> dodržení Aristotelovy trojí jednoty místa, času a děje

 

10) Jazykové  prostředky   literárního  díla :

> hovorový až nespisovný

> místy archaismy (zastaralé výrazy)

> často se objevuje přímá řeč, přirovnání, zdrobněliny

> psáno v próze – na tuto dobu velice nezvyklé, protože díla byla psána jako poezie, jelikož se

lépe ústně přednášela

> často se v této divadelní hře dá použít satirický tón

 

Úryvek:

 

( vydání N. divadla z r. 2004 – 3. scéna- str. 65, přeložil Vladimír Mikeš )

Dialog  mezi Harpagonem- lakomcem a Štikou- sluhou Harpagonova syna:

Harpagon: …Nestůj tady jako tvrdý y a nečíhej, co se kde semele, aby ti z toho něco káplo.

Já nechci mít pořád v patách špicla, křiváka s krysíma očima, co všude čmuchá

a strká nos do všeho, co dělám, slídí, kde by co ukrad, a nejradši by sežral

všecko, co mám.

Štika: Jak hrome chcete, aby vás někdo okrad? Vás a okrást, to mě podržte, když všecko

zamykáte na deset západů a ve dne v noci se od toho nehnete?

Harpagon: Zamykat si budu, co chci, a hlídat si to, kdy a jak bude potřeba.- ( Stranou ) Není

to jeden z těch čmuchalů, co špiclujou po domácnostech? Snad proboha neví, kde

ty prachy mám. ( Nahlas ) Snad nejseš z těch, co o mě rozhlašujou, že doma

schovávám bůhvíjaký prachy?

Štika: Vy doma schováváte bůhvíjaký prachy?

Harpagon: To jsem neřek, ty darebáku! ( Stranou ) Do prkýnka!…

 

Rozbor úryvku:

– hovorová, často nespisovná čeština, hovorové výrazy ( ukrad, nejradši,

všecko, špicl, špiclujou, prachy, nejseš, rozhlašujou, neřek, bůhvíjaký )

– přirovnání ( „jako tvrdý y“- strnule)

– metafora ( „co se kde semele“- co se kde stane, „aby ti z toho něco káplo“-

abys z toho měl prospěch, „co všude čmuchá a strká nos do všeho, co dělám“-

člověk, který se o všechno zajímá, i o to, do čeho mu nic není, „to mě

podržte“-  udivení)

– epiteton- básnický přívlastek ( „s krysíma očima“- očima někoho, kdo všude

šmejdí, jako krysa )

– pejorativa, vulgarismy ( „špicl, křivák, sežral, čmuchalů, darebáku, Do

prkýnka!“  )

– ( Nahlas ), ( Stranou ) – scénické poznámky- pomůcky pro herce,  aby věděli

 





Další podobné materiály na webu: