Jméno: Pierre de Ronsard
Zařazení: Spisovatelé
Přidal(a): David Hampl
Francouzský renesanční básník, který byl nejvýznamnějším představitelem literární skupiny s názvem Plejáda, která prosazovala, aby francouzští básníci psali svou poezii francouzsky, nikoli latinsky či italsky. Je autorem rozmanitých básnických žánrů, psal například ódy, hymny, epigramy či elegie.
Život
Pierre de Ronsard se narodil 11. září 1524 v Chateaux de la Possinnière nedaleko města Le Mans. Od mládí zastával nejrůznější diplomatické funkce v královských službách, díky kterým navštívil mnoho zemí, například Anglii, Skotsko či Německo. Této kariéry se musel poměrně brzy vzdát z vážných zdravotních důvodů, částečně ztratil sluch. I když se podrobil mnoha nejrůznějším lékařským prohlídkám, žádný z lékařů nedovedl určit příčinu náhlé hluchoty, ani ji vyléčit. Poté, co musel diplomatickou kariéru opustit, se rozhodl věnovat studiu a psaní literatury, především poezie.
Zapsal se ke studiu na vysoké škole Coqueret, kde se mu dostává kvalitního vzdělání o antických klasicích i italských renesančních spisovatelích. Společně s dalšími básníky, se kterými se zde setkává, například Jean Martin, Pontus de Tyard či Guillaume des Autels, vytváří literární skupinu známou pod názvem Plejáda, která si klade za cíl napodobit a zároveň překonat nejvýznamnější italské básníky renesance, jako byli Petrarca či Dante, a zároveň se vyrovnat starověkým řeckým a římským básníků a vytvořit kvalitní díla psaná francouzsky.
Jeho tvorba se stala brzy velmi oblíbenou a ceněnou, a stal se dokonce dvorním básníkem dvou francouzských králů, nejprve Jindřicha II. Navarrského a později i Karla IX., ten mu dokonce v královském paláci vyčlenil speciální místnost pouze pro potřeby jeho psaní. Tato obliba u dvora byla ovlivněna i tím, že na královský rod psal nejrůznější oslavné básně, například epopej, ve které původ francouzských králů dal do souvislosti s antickými hrdiny, francouzští králové tak podle Pierra de Ronsard byli vlastně potomky nejrůznějších antických hrdinů. Po nástupu dalšího krále, Jindřicha III., ale o své místo u dvora přišel. Současně se nadále zhoršoval i jeho zdravotní stav, a tak žil až do konce svého života v ústraní a věnoval se psaní dalších literárních děl, která byla oceňovaná nejen ve Francii, ale také v zahraničí. Pierre de Ronsard zemřel 27. prosince roku 1585 v převorství Saint-Cosme u města Tours.
Dílo
Lásky
Pokračování lásek
Sonety pro Helenu
Tři knihy milostné poezie, které vyšly v letech 1553, 1555 a 1578. Jedná se především o sonety, jejichž inspirací byly nejrůznější ženy, se kterými se Pierre de Ronsard během svého života u královského dvora setkal, tedy nejrůznější šlechtičny, ale zároveň i prosté ženy. Třemi nejdůležitějšími dívkami, kterým jsou tyto knihy věnovány, byly Kasandra, Marie a Helena. Kasandra Salvialiová, se kterou se dvacetiletý básník setkal, když jí bylo patnáct. Nemohl si ji ale vzít a ona se o rok později vdala. Marie Dupinová byla prostá venkovská dívka, se kterou se Pierre de Ronsard setkal o několik let později, a zcela podlehl jejímu kouzlu. Poslední jmenovaná Helena de Surgeres, jejíž jméno se po vzoru Petrarkových Sonetů Lauře objevilo i v názvu knihy, byla dvorní dámou Kateřiny di Medici a od Pierra de Ronsard ji dělil mnohaletý věkový rozdíl. V některých sonetech ji Ronsard přirovnává k antické Heleně Trojské.
Jde o velmi sugestivní milostnou poezii, ve které básník zachycuje všechny své prožitky, štěstí i smutek a také svou životní zkušenost. Básně jsou zajímavé i po formální stránce, neboť Pierre de Ronsard je psal alexandrínem, který se pak později díky němu stal nejpoužívanějším francouzským veršem v poezii. Jeho verše jsou u hlediska literární teorie považovány za formálně dokonalé, kdy poezie je pro něj přirozeným způsobem, jak vyjádřit stav, ve kterém se nachází jeho duše.
Hymny
Kniha oslavné poezie, ve které najdeme jednak oslavné básně věnované skutečným postavám u tehdejšího francouzského dvora, například Hymnus na Jindřicha II. či Hymnus na kardinála Lotrinského, ve kterých Pierre de Ronsard hojně využívá příměrů a alegorií, které odvozuje ze světa antických bohů a hrdinů. Najdeme zde ale i hymny, ve kterých je patrné určité zamyšlení se nad smrtí, poezií či náboženstvím obecně.
