Romeo a Julie – rozbor díla k maturitě [13]

 

Kniha: Romeo a Julie

Autor: William Shakespeare

Přidal(a): MOnika

 

William Shakespeare 

• (1564-1616)
• anglický dramatik a básník
• Největší anglický dramatik (ne-li světový)
• autor 37 divadelních her
• humanista
• nar. v středoanglickém Stratfordu nad Avonou – zde se vzdělával na místní latinské škole
• v 18 letech se oženil
• poté odešel do Londýna, aby se mohl věnovat divadlu
• zde hrál v různých divadelních společnostech, upravoval hry jiných autorů, psal vlastní hry
• byl natolik úspěšný, že se stal dokonce spolumajitelem nejslavnějšího londýnského divadla – Globe Theatre (to si r. 1598 vybudoval společně se zámožnějšími herci jedbé z divadelních společností)
• po dvacetileté činnosti se vrátil zpět do Stradfordu, kde jako dvaapadesátiletý umírá
• Obecné rysy Shakespearova díla:
  • jedinečná obrazotvornost
  • oprostil se od náboženského pojetí lidského života
  • jeho hrdinové jsou svým jednáním a povahovými rysy nadčasoví, jsou sami strůjci svých osudů
  • obraz pozemského života, kladnch i záporných vlastností lidí
  • příčinou tragédie je lidská váše nebo náhoda
  • jazyk veršovaný se střídá s prózou

 

• 2 období tvorby:
  • období – do r. 1600
    • komedie – Zkrocení zlé ženy, Sen noci svatojánské, Kupec benátský, Mnoho  povyku pro nic, Veselé paničky windsorské, Jak se vám líbí, Večer tříkrálový
    • hry historické – Jindřich IV., Jindřich V., Jindřich VI., Richard II., Richard III., Julius Caesra
    • romantická tragédie- Romeo a Julie
  • období – po r. 1600
    • tragédie – Hamlet, Othello, Makbeth, Král Lear, Antonius a Kleopatra
• + 154 sonetů

 

Literárně-historický kontext

Další autoři tohoto období:

• Dante Alighieri – Božská komedie (rozsáhlá básen )
• Giovanni Boccaccio – Dekameron (soubor sta renesančních novel)
• Francesco Petrarca – Sonety Lauře
• Francois Villon – Velký a Malý testament (veršovaná závět´)
• Miguel de Cervantes Saavedra  – Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha (román)
• Jan Blahoslav – Akta jednoty bratrské, Gramatika česká, Muzika
• Jan Jessenius -slovák

Rozbor díla: Romeo a Julie

• druh:  drama
• žánr:  divadelní hra
• pětiaktová milostná tragédie

 

• 1595
• první období Shakespearovy tvorby
• anglická renesance

 

• Nešťastně končící velká láska milenců, jejichž smrt způsobila vzájemné zášt´dvou znepřátelených rodů rodů ve Veroně – Kapuletů a Monteků.
• Autor chtěl touto knihou říci, že když se nepřátelé nechtějí usmířit, odnesou to skoro vždy ti nevinní

• děj se odehrává v italské Veroně a Mantově

 

Příběh se odehrává v italském městě Verona, kde žily dva významné rody – Kapuleti a Montekové. Mezi nimi se již léta táhl dávný spor. Děj příběhu začíná popisem střetu mezi Monteky a Kapulety na náměstí ve Veroně, který ukončí až vévoda Eskalus. Těmito vyhrocenými spory mezi oběma rody je naplněno první jednání tragédie.

Nyní se však po celé Veroně šíří zpráva, že u Kapuletů bude velký maškarní ples a při této příležitosti má být oznámeno zasnoubení Julie s Paridem. Toto se dozví i Montek Romeo a se svými dvěma věrnými druhy Merkuciem a Benvoliem se rozhodne navštívit tento ples, přestože se koná v domě úhlavních nepřátel. Romeo tam se svými druhy pod rouškou masky skutečně pronikne a ocitne se na plese, kde jsou všichni příbuzní a známí rodiny Kapuletů. Tybalt však Romea pozná a chce ho zostudit tím, že vyprovokuje bitku za to, že si dovolil vstoupit na ples Kapuletů. Starý Kapulet ale jeho počínání zastaví s tím, že nechce skandál po celé Veroně. Romeo tedy se svými přáteli zůstává na plese a spatří zde Julii. Ta se mu zdá překrásná a říká, že doposud nepoznal lásku, dokud nespatřil tuto ženu. Láska na první pohled.

Ples pomalu končí, ale oba milenci na sebe musí pořád myslet, a tak Romeo v noci tajně navštíví zahradu Kapuletů a pěje milostné ódy u Juliiny ložnice, ačkoliv tím značně riskuje, a Julie pozná, že jeho láska je opravdová. Druhý den oba milence tajně oddá otec Vavřinec, který mladou dvojici podporuje i přes nenávist jejich rodičů.

Jenže Tybalt, Juliin bratranec, nenávidí Romea. Odpoledne v den svatby zabije Tybalt Romeova přítele Merkucia a Romeo následně zabije Tybalta, za což je vyhoštěn z města Verony a odchází do Mantovy. Ještě před odjezdem Romea z Verony se odehraje scéna, kdy Romeo vyznává Julii svou lásku. Ale druhý den má Kapulet pro nyní vdanou Julii zprávu, že již zítra bude mít svatbu s Paridem. Julie s tím nesouhlasila, ale otec jí dal jen dvě možnosti: buď svatba s Paridem, nebo ať táhne z jeho domu. Proto zoufalá Julie s pomocí chůvy požádá otce Vavřince o pomoc. Ten zajistí nápoj, po kterém bude Julie vypadat jako mrtvá a Romeo si pro ni přijde do hrobky Kapuletů.

Nápoj ji uspí a Julie vypadá jako mrtvá. O jejím pohřbu se dozví i Romeo, ke kterému shodou náhod nedorazil posel od otce Vavřince se zprávou, že Julie není mrtvá. Posel nedorazil, protože nebyl vpuštěn do města kvůli zdejšímu moru. Romeo si koupí jed u lékárníka v Mantově, vrátí se zpět do Verony a jde naposledy políbit Julii. Na hřbitově potká Parida a v souboji jej zabije. Romeo poté vstoupí do hrobky Kapuletů a spatří Julii. Zoufá nad osudem a její smrtí. Vyznává jí svou lásku. Po rozloučení se světem pije Romeo jed, Julie se probouzí, ale vedle ní leží již mrtvý Romeo. Vezme Romeovu dýku a probodne se. Takto skončil věčný spor mezi rodinami Kapuletů a Monteků, rodiny se usmířily a vystavěly zlaté sochy Romea a Julie, které stojí dodnes ve Veroně.

 

• Julie – mladá dívka, velmi křehká. Když něco cítí, je to velmi intenzivní. Věří v hlubokou lásku, pro kterou je ochotna udělat cokoliv. Je dost mladá (asi 14 let), a tak není ani divu, že miluje Romea bez nějakého uvědomování si následků.
• Romeo – chlapec velmi „přelétavý”, který v Julii najde svou životní lásku. Jedná bezmyšlenkovitě a zaslepeně.
• Chůva – je to pravá ruka Julie. Je pro ni skoro jako matka, může jí říct veškerá svá tajemství. Je nakloněna milencům, snad i vzpomíná na své vlastní mládí, a proto je chápe. Mnohdy je ovšem dost chladná, čímž vlastně kompenzuje horlivost mládí. Snaží se jednat jako přítelkyně, ovšem s rozumem rodiče.
• Tybalt – bratranec Julie, velmi činný a čilý muž ctící své jméno. Snaží se být především úctyhodným mužem, ovšem jeho horlivost v boji a pomsta ho nakonec zabijí. Nenávidí Monteky, ale ke Kapuletům je hodný a milý.
• Otec Vavřinec – je to ctihodný muž, který zamilovaným rád pomáhá. Rozmlouvá s nimi a je vlastně jakousi spojnicí, když Romeo a Julie nemohou být spolu. Chytrý a učený muž, který se v každé situaci zachová správně. Jeho postava má zpočátku spíš středověký charakter, ale vyvíjí se v opravdovou renesanční osobnost, která se staví proti nesmyslnosti řádů a opravdu cítí s oběma milenci.
• – další postavy: Eskalus, vévoda veronský, mladý šlechtic Paris, Montek, Kapulet – hlavy znepřátelených rodů, Merkucio, Benvolio, Monteková, Kapuletová, …
•  v průběhu příběhu se oba dva, Romeo i Julie, vlivem okolností a tvrdé reality světa mění v reálně uvažující osoby, které jsou do sebe opravdu vášnivě zamilovány → obě postavy v příběhu mentálně dozrávají

 

• Shakespeare používá starý básnický jazyk, nechybí však ani prostá a hovorová mluva (Juliina chůva)
•  eufonie (,,Tak si myslím, že ode mne si snad dá říct – ba víc: jsem si jist.”)
•  stylově zabarvená slova
•  archaismy
• eufemismy („ztepilé nožce”)
• metafory; ty používají hlavně mladí milenci
•  věty jednoduché i souvětí, často věty tázací a zvolací, jednočlenné (,,Romeo! Nálado! Blázne!”) i dvojčlenné (,,Zaklínat ho budu, chceš-li.”)

 

 Pojmenování:

• a) přímá: antiteze (,,Tak pozdě máme, že už je skoro brzy.”), epiteton (ornans „spící slunce”)
• b) nepřímá: metafora (,,Popadni už jednou ten svůj kord za uši!”), personifikace (,,Štěstí se na tě hrne.”), eufemismus, oxymorón (,,A v hrobě bude pokoj.”), synekdocha (,,V minutě je mnoho dnů.”)
• c) figury: epizeuxis (,,však Romeo, Romeo nikoli”), epifora (,,Však Romeo, Romeo nikoli: je vyhnán.”)

 

• druh:  drama
• divadelní hra o pěti dějstvích
• komedie

 

• 1593
• první období Shakespearovy tvorby
• anglická renesance

 

• Popisuje vztahy mezi muži a ženami.

• Děj se odehrává v Padově (severoitaské město)

 

V Padově žije bohatý kupec Baptista Minola, který má dvě krásné dcery, Biancu a Kateřinu. Bianca je hodná, cudná a chytrá, ale Kateřina je láteřivá semetrika, které se každý obává. Protože je Kateřina starší, Baptista se rozhodne nejdříve provdat ji a pak teprve Biancu. Jinak by mu Kateřina zůstala „na ocet“ a hlavně doma. Bianca má více nápadníků (Gremio, Hortensio a Lucenzio), ale o Kateřinu nikdo nestojí, než se ve městě objeví veronský šlechtic Petruccio. Rozhodne se si Kateřinu vzít za ženu a učinit z ní pokornou choť, ač se to se ostatním jeví jako neuskutečnitelné. Jelikož už je starší dcera Kateřina provdána, může si Bianca vybrat ženicha a tak se provdá za Lucentia. Petruccio udělá Kateřině ze života peklo, aby si uvědomila, že překračuje konvence a Kateřina pochopí, že se musí zklidnit; nyní přichází vrchol příběhu v podobě sázky, kdy se Petruccio vsadí s Lucenziem a Hortensiem, kdo z nich má poslušnější ženu. Každý z nich po sluhovi vzkáže své ženě, že má přijít k němu. Jediná, která dojde, bude Kateřina a Baptista a ostatní vidí že Petruchio Kateřinu zkrotil. Petruccio dostane 20 000 zlatých od Baptisty za to, že z Katky udělal hodnou ženu a samozřejmě vyhrává sázku s Lucenziem a Hortensiem.

 

• * Bianca – dcera kupce Baptisty, která je typická kurtoazní, romanticky zamilovaná a zasněná dívka. Uchází se o ni tři nápadníci, kterým imponuje, že je křehkou dívkou, která potřebuje jejich ochranu.
• *Kateřina- je naprostým opakem své sestry Bianky. Je neústupná, bez něžnosti, proti konvencím a je na ní možné vidět, že Shakespeare dával ve svých dílech značný prostor ženám, protože jejich citovost a popudlivost mu naprosto doplňovala citově chladné postavy žen. Kateřina touží po skutečné lásce a ne jenom po milostném vzdychání.
• *Petruccio- se umí chovat jako skutečný hulvát a nedbat zvyků tehdy ještě doznívajícího středověku, ačkoliv je poznat, že ženy pro něj nejsou pouhým prožitkem a potěšením. Své chování nijak neskrývá, naopak je dáváno okatě najevo jeho hádkami s Kateřinou.
• *Lucentio- je syn bohatého pisanského šlechtice Vincenzia. Při příjezdu do Padovy se zamiluje do Bianky a přikáže svému sluhovi Traniovi aby vystupoval za něj a ať se za něj uchází se o ruku Bianky. Zatím se sám za Biankou vydá jako profesor filozofie.
• *Gremio- Další nápadník Bianky, který posléze uvidí že oproti Lucentiovi nemá šanci a vzdává se její ruky.

 

• blankvers
•  používá též repliky – výstupy, které jsou stylisticky výstižné a vybroušené
• situační komika
•  jazykové hříčky, komika
• metafory
• ironie
•  hlavně ve velkém množství užívá stylistických figur, jako jsou opakování slov, expresivní (citově zabarvené) výrazy…