Kniha: Romeo a Julie
Autor: William Shakespeare
Přidal(a): Lucik.havlova, Hanka
William Shakespeare
- pokřtěn 26. dubna 1564 – zemřel 23. dubna 1616, anglický básník a dramatik
- Narodil se ve Stratfordu nad Avonou, odešel do Londýna, kde hrál v různých divadelních společnostech, působil jako herec a spisovatel
- Vystudoval gymnázium, v 18 se oženil se starší Annou
- Později byl spolumajitelem divadla.
- V prvním období své tvorby tvořil především komedie a historické hry. V druhém období proniká do tvorby životní zklamání a pesimismus a vznikají jeho nejslavnější tragédie. Ve třetím období se vyjasňuje autorův pesimismus.
- Náměty ke svým hrám čerpal ze životopisů slavných osobností, z italských a francouzských renesančních povídek i ze starých kronik. Slovem a dramatickou akcí dovedl vyjádřit vznešenost citu, hloubku vášně, bezohlednost, sobectví i nenávist a další vlastnosti lidí své doby.
- Jeho hry se hrály ve dvoře královny Alžběty I., 1954 vyšla tiskem dvě dramata
- Ke konci života se usadil v rodném Stratfordu, kde také zemřel
- William Shakespeare je nejskvělejším autorem vrcholného období renesance. Byl významný anglický básník a dramatik, klíčová postava evropského dramatu. Obvykle je považován za anglického národního básníka.. Dochovalo se jemu připsaných 37 divadelních her, 154 sonetů, dvě dlouhé epické básně a několik dalších děl. Jeho hry byly přeloženy do všech významnějších jazyků. Kromě tvorby dramat a komedií se věnoval i herectví.
- ve svých hrách nevykládá svět, ale je v nich básníkem konkrétních lidských situací, které obsahují lidskou zkušenost v neobyčejné rozmanitosti
- umělecká metoda, nastavuje světu a životu zrcadlo (zrcadlení) šťastné komedie obsahují stíny smrti a v každé tragédii nalezneme alespoň jeden komický výstup
- je jazyk, dovedl k největší dokonalosti dramatický verš, jeho hry jsou psány veršem i prózou, lze říci, že Shakespeare předváděl všechny prostředky a figury anglické renesanční rétoriky
Další díla:
- I. období – díla do roku 1600 (díla do roku 1600 jsou především komedie, kde vítězí spravedlnost a láska. Renesanční optimismus.)
- Zkrocení zlé ženy – komedie
- Sen noci svatojánské- komedie
- Romeo a Julie- tragédie
- Kupec benátský- komedie
- Jindřich IV – historické
- II. období – díla po roce 1600– (v dílech po roce 1600 panuje jistý pesimismus a píše tragédie a sonety.)
- Hamlet- Tragédie
- Othello- tragédie
- III. období od roku 1609
- na konci života píše romantické hry (pohádky-romance)
- Bouře
- Zimní pohádka
Literárně-historický kontext
Charakteristika:
- rozvíjí se v Itálii koncem 14. Století
- návrat k antickým ideálům, důraz na člověka, užívání si života na zemi, vzdělání, individualita
- nové vědní obory – chemie, fyzika, botanika, anatomie
- doba velkého rozvoje, změn, objevů a vynálezů
- roste touha po poznání, vědění
- 1492 objevení Ameriky (K. Kolumbus)
- 1519 obeplutí Země (T. Magabhaes)
- heliocentrismus (G. Gallilei, M. Kopernik)
- objevů se první lékařské pitvi
- 1450 vynález knihtisku (J. Guttenberg)
Literatura:
- autoři vycházejí z anonymity
- změna v žánrech (villonské balady, dialogy, dopisy, eseje, novely, velké romány, sonety)
- prosazování národních jazyků + latina
Kultura a umění:
- inspirace v antických vzorech
- pro architekturu je příznačná vyváženost kompozice, harmonie tvarů a rozměrů, účelnost
- arkádová nádvoří
- malířství a sochařství – zachycení dokonalosti lidského těla ( Leonardo Da Vinci, Rafael, Michelangelo Buonarroti)
Další autoři tohoto období:
Rozbor díla: Romeo a Julie
- období 1591 – 1600, divadelní tragická hra, 1 období
Jazykové prvky:
- historismus -halapartna (zbraň), zsinalý (bledý), háv (šál)
- apostrofa -láska je dým, .. láska je plamen, .. láska je moře, …
- oslovení -pane, chůvo, mladý pane
- místopis -Verona, Mantova
- enumerace -Pan Martino, Pan hrabě Anselmo, Ctihodná vdova, madam Vitruviová, Pan Placentio, Merkucio -hosté na večeři Kapuletů hledaj vás, volaj vás, sháněj vás v kamení, květu, listu, lodyze
- zdrobnělina -slečinka, potvůrko, milostpaní, oříšek, víčka, brouček
- přirovnání -boule jak kohoutí varle, v tváři číst jak v knize, dovede bodat jako trn, není hluboká jak studna, široká jak kostelní vrata
- řečnická otázka -je láska něžná?
- aluze -královna Mab
- nespisovné výrazy až vulgarismy -tý lásky, vrátnej, děvka, rajda, huso rozmazlená
- kontrast -vrány jsou ony, ona holubice
dobro může být zlé a naopak
bílá vločka, havraní pírko
ďábelský anděl - básnické slovo – luna, oř
- cizí jazyk -passado (z portugalštiny minulost), reverso (z portugalštiny zvrátit)
- symbol -Amor, hrdlička (symboly lásky)
- vyjádření času -devět, půl hodiny
- zastaralá slova -putyka (hospoda), lichvář (poskytuje půjčky s vysokým úrokem)
- eufemismus -půjde pod kytičky
- přísloví -pro jedno kvítí slunce nesvítí
- rčení -oko za oko
Žánr, forma
- drama – tragédie – divadelní hra – 5 dějství (expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa), psána ve verších + próza, psán blankversem = nerýmovaný pětistopý jambický verš
Renesanční dílo – dodržuje požadavky kladené na literaturu?
Nesplňuje: Aristoteles – zásada tří jednot (místo, čas, děj)
- nedodržuje, že tragédie by měla být psána veršem
- jsou tam komediální prvky
Splňuje: –počet dějství (expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa)
- vystoupí chorus (seznamuje nás s dějem, místem konání, jak to dopadne, obrací se k divákům, prosí je o shovívavost)
- hlavním hrdinou je člověk – rozhoduje se o svém osudu sám, právo na láku,
Inspirace, motiv/námět
- Celý námět převzal, ve starověkých příbězích o lásce, v antickém Řecku
- Při psaní příběhu vycházel Shakespeare z básně anglického básníka Arthura Brookea a také všeobecně známé látky o dvou milencích, která byla zpracována již ve starém Řecku.
Kompozice (dějství, prolog – jakou je psán formou)
- Kompozice díla je chronologická a člení se na prolog a pět dějství.
- Celý příběh je psán Shakespearovým oblíbeným jazykovým stylem – nerýmovaným pětistopým jambickým veršem (takzvaným blankversem)
- Blankvers je v Shakespearových dílech typickým jazykovým prostředkem, díky němuž jsou jasně rozpoznatelná. Problém nastává s překladem díla do českého jazyka.
- Jambický verš se v češtině nedá příliš využít, protože po zvukové stránce nejsou shodné; proto je také jambická stopa v českých písemných dílech velmi vzácná. Přesto ji ale využil například Karel Hynek Mácha v díle Máj.
- Prolog je psán formou anglického sonetu
Místo, doba, jména postav
- Mantova, Verona – Itálie – 16 století
- Hlavními postavami milostného dramatu jsou Romeo a Julie, kteří tvoří ústřední mileneckou dvojici. Julii je v době, kdy pozná Romea, pouhých čtrnáct let a představuje typ mladé dívky, která se zamiluje do Romea. Postava františkána Lorenza (Vavřince) je výrazně středověkou postavou, ale postupem děje se stává svými názory a myšlenkami více renesančním člověkem, který se staví proti nesmyslnosti řádů a cítí s oběma milenci. Postava chůvy představuje symbol mateřské lásky k Julii, která přestože není jejím dítětem, nemůže vidět její utrpení z vůle rodičů.
Další postavy
- Eskalus – vévoda veronský
- Paris – mladý šlechtic, příbuzný vévodův
- Montek a Kapulet – hlavy dvou znepřátelených rodů
- Stařec – z rodu Kapuletů
- Romeo – syn Montekův
- Merkucio – příbuzný vévodův a přítel Romeův
- Benvolio – synovec Montekův a přítel Romeův
- Tybalt – synovec paní Kapuletové
- Bratr (otec) Vavřinec (Lorenzo) – františkán
- Bratr Jan – z téhož řádu
- Baltazar – sluha Romeův
- Samson a Řehoř (Gregory) – sluhové Kapuletovi
- Petr – sluha Juliiny chůvy
- Lékárník
- Panoš Parisův
- paní Monteková – manželka Montekova a matka Romeova
- paní Kapuletová – manželka Kapuletova a matka Juliina
- Julie – dcera Kapuletova
- Juliina chůva
- Veronští měšťané, příbuzní obou rodů, masky, stráže, hlídky a družiny, Chorus
Děj (podle dějství, jednotlivé zápletky, …)
Příběh se odehrává v italském městě Verona, kde žily dva významné rody – Kapuleti a Montekové. Mezi nimi se již léta táhl dávný spor. Děj příběhu začíná popisem střetu mezi Monteky a Kapulety na náměstí ve Veroně, který ukončí až vévoda Eskalus. Těmito vyhrocenými spory mezi oběma rody je naplněno první jednání tragédie.
Nyní se však po celé Veroně šíří zpráva, že u Kapuletů bude velký maškarní ples a při této příležitosti má být oznámeno zasnoubení Julie s Parisem. Toto se dozví i Montek Romeo a se svými dvěma věrnými druhy Merkuciem a Benvoliem se rozhodne navštívit tento ples, přestože se koná v domě úhlavních nepřátel. Romeo tam se svými druhy pod rouškou masky skutečně pronikne a ocitne se na plese, kde jsou všichni příbuzní a známí rodiny Kapuletů. Tybalt však Romea pozná a chce ho zostudit tím, že vyprovokuje bitku za to, že si dovolil vstoupit na ples Kapuletů. Starý Kapulet ale jeho počínání zastaví s tím, že nechce skandál po celé Veroně. Romeo tedy se svými přáteli zůstává na plese a spatří zde Julii. Ta se mu zdá překrásná a říká, že doposud nepoznal lásku, dokud nespatřil tuto ženu. Láska na první pohled.
Ples pomalu končí, ale oba milenci na sebe musí pořád myslet, a tak Romeo v noci tajně navštíví zahradu Kapuletů a pěje milostné ódy u Juliiny ložnice, ačkoliv tím značně riskuje, a Julie pozná, že jeho láska je opravdová. Druhý den oba milence tajně oddá otec Vavřinec, který mladou dvojici podporuje i přes nenávist jejich rodičů.
Jenže Tybalt, Juliin bratranec, nenávidí Romea. Odpoledne v den svatby zabije Tybalt Romeova přítele Merkucia a Romeo následně zabije Tybalta, za což je vyhoštěn z města Verony a odchází do Mantovy. Ještě před odjezdem Romea z Verony se odehraje scéna, kdy Romeo vyznává Julii svou lásku. Ale druhý den má Kapulet pro nyní vdanou Julii zprávu, že již zítra bude mít svatbu s Parisem. Julie s tím nesouhlasila, ale otec jí dal jen dvě možnosti: buď svatba s Parisem, nebo ať táhne z jeho domu. Proto zoufalá Julie s pomocí chůvy požádá otce Vavřince o pomoc. Ten zajistí nápoj, po kterém bude Julie vypadat jako mrtvá a Romeo si pro ni přijde do hrobky Kapuletů.
Nápoj ji uspí a Julie vypadá jako mrtvá. O jejím pohřbu se dozví i Romeo, ke kterému shodou náhod nedorazil posel od otce Vavřince se zprávou, že Julie není mrtvá. Posel nedorazil, protože byl zavražděn. Romeo si koupí jed u lékárníka v Mantově, vrátí se zpět do Verony a jde naposledy políbit Julii. Romeo vstoupí do hrobky Kapuletů a spatří Julii. Zoufá nad osudem a její smrtí. Vyznává jí svou lásku. Po rozloučení se světem pije Romeo jed, Julie se probouzí, ale vedle ní leží již mrtvý Romeo. Vezme Romeovu dýku a probodne se. Takto skončil věčný spor mezi rodinami Kapuletů a Monteků, rodiny se usmířily a vystavěly zlaté sochy Romea a Julie, které stojí dodnes ve Veroně.
Umělecké prostředky
- Blankvers, prolínány prvky tragiky a komiky,
- V díle je využita próza i poezie, mnoho metafor, figury a použit vytříbený a vznešený styl, který je tak typický pro Shakespearova díla.
- Často se objevují jmenné tvary přídavných jmen, citově zabarvené výrazy, oxymóron, inverze.
- Drama je založeno na střídání verše (vyšší vrstvy – Romeo, Julie) a prózy (nižší vrstvy-chůva).
- K vytvoření celkové atmosféry využívá autor častého kontrastu (světlo x stín, noc x den, láska x nenávist, próza x poezie, tragika x humor).
Myšlenka díla, Proč nevyznívá pesimisticky? Co autor oslavuje?
- Tragická lásky, oslava lásky, smíření obou rodů, samostatnost člověka, právo na sebeurčení, schopnost se vzepřít
- Patří k vrcholům renesanční tvorby. Zobrazuje společnost, ve které je každé vybočení z uzavřeného rodového kruhu přísně trestáno. Obrovskou roli hraje majetek a moc, ale i pýcha, domýšlivost atd. Proti tomuto světu falše staví autor čistou a obětavou lásku mladých lidí, která však v tomto prostředí nemůže vykvést v plné kráse, naopak podléhá nenávisti, zlobě a končí smrtí.
Inspirační zdroj pro další spisovatele (motiv tragické lásky)
- několikrát zfilmováno
Recitace
JULIE
Ach Romeo, Romeo! Proč jsi Romeo? Své jméno zapři, odřekni se otce,
anebo, nechceš-li, zasvěť se mně, a přestanu být Kapuletová.
ROMEO
Beru tě za slovo.
Nazvi mě svým, a budu znovu pokřtěn.
Už nechci nikdy víc být Romeo.
ROMEO
Mám ještě poslouchat? Či odpovím?
Vlastní názor
V této době si neumím představit takovou lásku, kdy jeden byl ochotný zemřít pro druhého. Ovšem kdyby taková láska a úcta byla i dnes, svět by byl jiný a možná i lepší. Líbí se mi jednání Romea, když se dokáže bít za svou lásku k Julii.
Nadčasovostí shledávám rozpor mezi oběma rody Monteků a Kapuletů, kteří si uvědomují své hloupé spory až po smrti jejich dětí. Myslím, že autor chtěl ukázat na lidskou hloupost, která v dnešní době nezná mezí. Měli bychom se zamyslet, jestli spory, které vedeme s ostatními, mají smysl.
Knížka se mi četla opravdu dobře, i když měla smutný konec. Ale autorovo popisování lásky dvou lidí, kteří se mají nenávidět, mě ohromilo.
Velmi se mi líbí, jak si autor hraje se slovy:
„Nebo si to odskáčou.
Až nás rozčílej, skočíme jim po krku.
A budeme je mít z krku.
Když se rozčílím, tak se neznám.
Jenže jak tě znám, ty ese jen tak nerozčílíš.
Jak vidím Monteka, nic mě nezastaví.
Protože hned zdrháš. Udatnej by se mu postavil
Když se rozčílím, postavím se každýmu Montekovi-chlap, ženská, všecko jedno.
Tomu říkám síla! On se postaví i slabýmu pohlaví!“
