Stařec a moře – rozbor díla k maturitě (8)

 

Kniha: Stařec a moře

Autor: Ernest Hemingway

Přidal(a): Iiwanka

 

 

Ernest Hemingway (1899-1961)

Zařazení do historického kontextu

Literatura první světové války a meziválečná literatura, spisovatel je příslušníkem tzv. ztracené generace.

Literatura byla v této době ovlivněna hrůzami první světové války, rozmachem průmyslové revoluce, hospodářskou krizí a nástupem fašismu. Konkrétně Hemingwayova tvorba je znatelně ovlivněna také španělskou občanskou válkou a později i druhou světovou válkou.

 

Rozbor díla: Stařec a moře

  • Literární druh: epika
  • Literární žánr: novela
  • Literární forma: próza
  • Literární směr:

Er-forma: vypravěč pouze konstatuje, nevysvětluje, vševědoucí vypravěč

 

Žánr

NOVELA

–       prozaický žánr středního rozsahu s pevně skloubeným a vypointovaným příběhem

–       děj novely je sevřený, jednoduchý a dramaticky vystupňovaný

–       z minulosti (Boccaccio) novella – zajímavý příběh, často s nečekanou či výraznou pointou, přehledně uspořádáno, někdy chápáno též jako rozměrnější povídka

 

Kompozice

–       propracovaná, směřuje k tzv. bodu obratu – k překvapivému dějovému zvratu, odkud se vše, co se zatím nějak jevilo, úplně otočí

–       text novely není nijak členěn

–       přísná chronologie bez jakéhokoli složitého prostupování časových rovin, rozsáhlých retrospektiv

–       pointa se objevuje až v závěru

 

Čas, místo

Čas: děj se odehrává během tří dnů, 40. Léta 20. století
Místo: Kubánská vesnice poblíž hlavního města Havany

 

Postavy

1)      Santiago:
starý rybář, samotář odloučený od společnosti, zamlklý, boj na život a na smrt, ztělesňuje houževnatého, neúnavného, nebojácného, fyzicky i duševně silného člověka. Je hrdý na svou práci a je schopen bojovat až do posledních sil. Prokazuje velké morální lidské kvality, ukazuje svůj pevný charakter. Je skromný a musí tvrdě pracovat, aby se uživil.

2)      Manolin:

mladý chlapec, pomocník Santiaga, nejel se Santiagem na lov, rodiče mu to zakázali, musel na jinou loď. Je věrný a obětavý pomocník při rybolovu. Je laskavý a má starce rád.

Je zde pár vedlejších postav, různých lidí, se kterými se Santiago a Manolin setkali. Tyto postavy jsou zlé, závistivé, posmívají se nebo naopak se starcem soucítí a pomáhají mu.

 

Děj

Příběh je až překvapivě prostý. Starý kubánský rybář Santiago po dlouhých letech bezúspěšného lovu vyplouvá na moře, sám, bez chlapce, který mu předtím pomáhal. Na návnadu, kterou připravil chlapec, se mu podaří chytit rybu. Jde o mohutný exemplář mečounovitého marlina, který v zuřivém zápase o svůj život vleče za sebou loď i se starcem, a trvá dva dny a dvě noci, než zvířeti dojdou síly. Hned poté, co se starci podaří rybu harpunovat, napadnou kořist žraloci a ohlodají ji na kost. Smrtelně vyčerpaný Santiago se vrací do vesnice jen s kostrou svého úlovku.

 

Téma díla

  • souboj člověka sám se sebou, s pochybnostmi o sobě samém a také s negativním pohledem okolí na sebe
  • souboj starého kubánského rybáře Santiaga s životní smůlou a s velkou rybou, která možná smůlu symbolizuje
  • nezdolnost člověka, vůle, která může překonat i tělesnou slabost
  • často se objevují vzpomínky na Afriku (Hemingwayovi Zelené pahorky Africké), stále vzpomíná na baseball
  • autor také podává obraz krásy lovu a boje
  • poukazuje na úzké sepětí člověka s přírodou

 

Hlavní myšlenka

„Člověka je možno zničit, ale ne porazit.“

Povrchní čtenář může mít pocit, že příběh je o ničem: rybář uloví velkou rybu, kterou mu sežerou žraloci. Pod tímto povrchem je však skryt příběh o lidské nezdolnosti. Santiago získává důvěru sám v sebe, nepatří ještě do starého železa, symbolicky přemůže smůlu.

Autor takto vyjádřil pocity starých lidí, kteří někdy mohou být považovány za zbytečné a záleží na nich, jestli tento pocit okolí akceptují nebo se proti němu postaví.

Je zde použita metoda ledovce – čtenář si musí dvě třetiny celkové hlavní myšlenky domyslet sám. Neboť je zde jednoduchý děj, syrové vyprávění děje, bez podrobnějších věcí.

Hemingway se zde snažil zachytit morální lidské kvality, pevný charakter. Poukazuje zde na člověka, který je pro dobrou věc ochoten obětovat i svůj život.

Hluboce dojemný příběh o starém rybáři je epickou metaforou o životě. Její podstatou však není skeptické přesvědčení o marnosti všeho počínání, jak by mohlo naznačovat prvoplánové čtení závěru novely. Ve skutečnosti jde –i vzhledem ke kontextu dosavadního Heminqwayova díla- o oslavu síly, schopnosti maximálního vzepětí, o oslavu lidské statečnosti. Boj s překážkami se ukazuje být důležitější hodnotou než jejich případné překonání, ovšem důležitého předpokladu, že tento boj byl veden čestně a s plným nasazením a že jsme pro dosažení cíle udělali opravdu všechno.

Hlavním měřítkem smyslu života a štěstí není zisk (ryba je zpeněžitelná věc). Hlavním měřítkem smyslu života a štěstí je pocit uspokojení z dobře vykonané práce, čestný zápas klidně i s vypětím sil, dosáhnutí vysněného cíle.

 

Umělecké zpracování

–       jednoduchý příběh à prosté pojmenování aktérů (stařec,ryba,moře)

è metafora o životě, která je postavena na prosté alegorii
stařec – člověk, ryba – příroda, žraloci – zlo

–       námět a zpracování má nadčasový význam, neboť dílo oslovuje i současnou generaci

–       Umělecká intenzita výpovědi spočívá právě v její prostotě, která je ve skutečnosti výsledkem složitého autorova tvůrčího zápasu.

 

SYMBOLIKA

a)      křesťanská: starcovo utrpení, těžké lano na jeho zádech (jako kříž), motiv rybolovu, stigmata ran na dlaních (stigma – stopa po ráně na Kristově těle)

b)      generační: solidarita mladého chlapce ke starci

 

Jazyk a styl

–       spisovný jazyk

–       v překladu ponechány španělské výrazy – pro oživení děje a obrazu prostředí

–       strohá stylizace vět, hlavně v přímé řeči (dialozích)

–       pro Hemingwaye je typická stručnost vyjadřování, proto často používá dialogy, které zrychlují děj a charakterizují postavy

–       rybářské pojmenování (rybářské náčiní – kotouč šňůřy, hák s bodcem, harpuna,….)

–       hodně nepřímých pojmenování, obecná označení (chlapec, moře, ryba, …)

–       hodně používáno přirovnání, personifikace a sebeoslovování

–       Vnitřní monology starce, oslovování sebe samu (např. svoji zraněnou ruku).

–       Dílo je napsáno velmi jednoduše a střízlivě, ale je v něm skrytá určitá dynamika a napětí. Autor využívá hlavně úvahy a popisu.

Metafory, alegorie.

 

Zajímavosti

  • autor za toto dílo dostal Nobelovu cenu
  • Hemingway měl ostrov Kubu velice rád, měl tam svůj dům, kde choval asi sto koček
  • Začínal jako žurnalista





Další podobné materiály na webu: