Kniha: Stařec a moře
Autor: Ernest Hemingway
Přidal(a): Iiwanka
Ernest Hemingway (1899-1961)
- Americký prozaik a esejista.
- Je začleňován do tzv. ztracené generace.
- Začínal jako žurnalista
- Dílo Stařec a moře je považováno za jeho vrcholnou tvorbu, za kterou dostal v roce 1954 Nobelovu cenu.
Literárně-historický kontext
- Literatura první světové války a meziválečná literatura.
- Ernest Hemingway patří k realistům a je zařazován do skupiny Ztracená generace.
Ztracená generace
- Skupina amerických básníků a prozaiků 20. let 20. století poznamenaných trpkými zkušenostmi z 1. světové války a s pocitem neschopnosti zařadit se po válce do společnosti. Tuto skutečnost zobrazovali ve svých dílech. Vyjadřují zde pocity vojáků po návratu z války, kteří se vrátili duševně zmrzačeni a měli problémy se zařazením do společnosti.
- Pro tyto autory jsou typické životní postoje, kterými dávají najevo nesouhlas a nedůvěru ke společnosti. Často staví své hrdiny do velmi nebezpečných situací, kde musejí prokazovat svůj charakter.
- Tento termín poprvé použila americká spisovatelka Gertrude Steinová. Ernest Hemingway jej zpopularizoval ve svém prvním románu Fiesta.
- Ke ztracené generaci se také řadí F. Scott Fitzgerald, William Faulkner nebo také Ezra Pound. Další autorova významná díla: Komu zvoní hrana, Sbohem armádo, Fiesta.
- Literatura byla v této době ovlivněna hrůzami první světové války, rozmachem průmyslové revoluce, hospodářskou krizí a nástupem fašismu. Konkrétně Hemingwayova tvorba je znatelně ovlivněna také španělskou občanskou válkou a později i druhou světovou válkou.
Rozbor: Stařec a moře (1952)
- Literární druh: epika
- Literární žánr: novela
- prozaický žánr středního rozsahu s pevně skloubeným a vypointovaným příběhem
- děj novely je sevřený, jednoduchý a dramaticky vystupňovaný
- z minulosti (Boccaccio) novella – zajímavý příběh, často s nečekanou či výraznou pointou, přehledně uspořádáno, někdy chápáno též jako rozměrnější povídka
- Literární forma: próza
Téma a námět díla
- souboj člověka sám se sebou, s pochybnostmi o sobě samém a také s negativním pohledem okolí na sebe
- souboj starého kubánského rybáře Santiaga s životní smůlou a s velkou rybou
- autor podává obraz krásy lovu a boje
- poukazuje na úzké sepětí člověka s přírodou
- námět a zpracování má nadčasový význam
Hlavní myšlenka
- „Člověka je možno zničit, ale ne porazit.“
- Povrchní čtenář může mít pocit, že příběh je o ničem: rybář uloví velkou rybu, kterou mu sežerou žraloci. Pod tímto povrchem je však skryt příběh o lidské nezdolnosti. Vůle, která může překonat i tělesnou slabost.
- Autor vyjádřil pocity starých lidí, kteří někdy mohou být považovány za zbytečné a záleží na nich, jestli tento pocit okolí akceptují nebo se proti němu postaví.
- Hemingway se zde snažil zachytit morální lidské kvality, pevný charakter.
- Hlavním měřítkem smyslu života a štěstí není zisk (ryba je zpeněžitelná věc). Hlavním měřítkem smyslu života a štěstí je pocit uspokojení z dobře vykonané práce, čestný zápas klidně i s vypětím sil, dosáhnutí vysněného cíle.
Kompozice
- přísná chronologie bez jakéhokoli složitého prostupování časových rovin, rozsáhlých retrospektiv
- propracovaná, směřuje k tzv. bodu obratu – k překvapivému dějovému zvratu, odkud se vše, co se zatím nějak jevilo, úplně otočí
- text novely není nijak členěn
- pointa se objevuje až v závěru
- 113 stran
Umělecké zpracování
- jednoduchý příběh -> prosté pojmenování aktérů (stařec, ryba, moře)
- metafora o životě, která je postavena na prosté alegorii
- stařec – člověk, ryba – příroda, žraloci – zlo
- Umělecká intenzita výpovědi spočívá právě v její prostotě, která je ve skutečnosti výsledkem složitého autorova tvůrčího zápasu.
Jazyk
- Dílo je napsáno spisovným jazykem.
- Věty jsou stručně formulované, hlavně v dialogu v přímé řeči.
- Pro autora je typická stručnost vyjadřování, proto často používá dialogy, které zrychlují děj a charakterizují postavy.
- V textu se objevují rybářské pojmy, jako je “kotouč šňůry”, “hák s bodcem”, “harpuna” atd.
- Autor často používá obecná označení místo konkrétního pojmenování, například “chlapec”, “moře”, “ryba” atd.
- Text obsahuje velké množství přirovnání, personifikace a sebeoslovování.
- Hlavní hrdina často vede vnitřní monology a oslovuje sebe sama, například svoji zraněnou ruku.
- Dílo je napsáno velmi jednoduše a střízlivě, ale je v něm skrytá určitá dynamika a napětí. Autor využívá hlavně úvahy a popisu.
- Text obsahuje metafory a alegorie.
- Autor používá tzv. metodu ledovce, kdy jsou regulovány popisy a množství postav a to důležité o hlavních postavách se dozvídáme z dialogů.
- Čtenář si musí dvě třetiny celkové hlavní myšlenky domyslet sám.
- V překladu jsou ponechány španělské výrazy pro oživení děje a obrazu prostředí, například “galanos” (žraloci).
Vypravěč
- Er-forma: vypravěč pouze konstatuje, nevysvětluje, vševědoucí vypravěč
Symbolika
- a) křesťanská: starcovo utrpení, těžké lano na jeho zádech (jako kříž), motiv rybolovu, stigmata ran na dlaních (stigma – stopa po ráně na Kristově těle)
- b) generační: solidarita mladého chlapce ke starci
Časoprostor
- Čas: děj se odehrává během tří dnů, 40. léta 20. století
Místo: Kubánská vesnice poblíž hlavního města Havany
Postavy
- Santiago: Je to starý rybář a samotář, který je odloučený od společnosti. Je zamlklý a je schopen bojovat až na pokraj života. Ztělesňuje houževnatého, neúnavného, fyzicky i duševně silného člověka. Je hrdý na svou práci a prokazuje velké morální lidské kvality. Ukazuje svůj pevný charakter a je skromný. Musí tvrdě pracovat, aby se uživil.
- Manolin: Je to mladý chlapec, který je pomocníkem Santiaga. Nejel se Santiagem na lov, protože mu to zakázali rodiče, a musel na jinou loď. Je věrný a obětavý pomocník při rybolovu. Je laskavý a má starce rád.
- Kromě těchto dvou hlavních postav se v díle objevují i některé vedlejší postavy. Tyto postavy jsou různé osoby, se kterými se Santiago a Manolin setkali. Některé z těchto postav jsou zlé, závistivé a posmívají se, zatímco jiné naopak soucítí se starcem a pomáhají mu.
Stručný obsah
Příběh je až překvapivě prostý. Starý kubánský rybář Santiago po dlouhých letech bezúspěšného lovu vyplouvá na moře, sám, bez chlapce, který mu předtím pomáhal. Na návnadu, kterou připravil chlapec, se mu podaří chytit rybu. Jde o mohutný exemplář mečounovitého marlina, který v zuřivém zápase o svůj život vleče za sebou loď i se starcem, a trvá dva dny a dvě noci, než zvířeti dojdou síly. Hned poté, co se starci podaří rybu harpunovat, napadnou kořist žraloci a ohlodají ji na kost. Smrtelně vyčerpaný Santiago se vrací do vesnice jen s kostrou svého úlovku.
Děj díla
Hlavním hrdinou této knihy je stařičký Santiago. Byl to vynikající rybář. V poslední době ho však opouštějí nejen síly, ale i štěstí. Už osmdesát dní neulovil žádnou větší rybu. Taky proto ho musel na příkaz rodičů opustit jeho mladý pomocník a přítel Manolin. Ten s ním nejen jezdil na ryby, ale nosil mu i jídlo a staral se o něho. Jednoho dne brzy zrána se stařec vypraví daleko od břehu a doufá, že konečně prolomí svou smůlu. A skutečně. Na udici mu zabere kousek, který sice nevidí, ale tuší, že půjde o jeho největší úlovek. Ryba ho však překvapí a táhne ho i s loďkou na širé moře. Santiago je po několika hodinách velice vyčerpán. Ryba má ale výdrž a vytrvale pluje dál. Mezitím přichází večer. Loďka stále šplouchá černou vodou. Santiago probdí velice nezvyklou a fyzicky náročnou noc. Ryba se ale ani ráno nevzdá. Starci pomalu docházejí síly a chvilkami nemá daleko k mdlobám. Přesto se mu nakonec podaří rybu, po dlouhém a namáhavém boji, hlavně díky svým dlouholetým zkušenostem a vytrvalosti zabít. Je mu jí velice líto, protože byla mimořádně klidná, sebevědomá a nebojácná a on ji za to obdivoval. Přiváže ji k loďce a vydává se k domovu. Po cestě mu ji však přes všechno jeho úsilí sežerou žraloci. Stařec nadobro vyčerpán se tedy vrátí do své prosté chatrče z bambusu a usne. Ránu u moře postává skupinka lidí, nevěřícně a obdivně hledící na obrovitou kostru, přivázanou ke starcově loďce. Nakonec se přece jen stařec dočká uznání a lidé ho přestanou nazývat smolařem, možná i díky tomu se jeho mladý pomocník může vrátit a dále staříkovi pomáhat v rybaření.
Okolnosti vzniku
- Po negativní kritice díla Přes řeku do stínu stromů odjel autor na Kubu, kde začal psát příběh o jednom ze zdejších rybářů. Po dvou měsících intenzivní práce byla novela Stařec a moře dopsána.
- Po publikaci v časopise „Life“ kniha zaznamenala velký ohlas a ihned byla zařazena mezi autorova vrcholná díla.
Zajímavosti
- Autor za toto dílo dostal Nobelovu cenu.
- Hemingway měl ostrov Kubu velice rád, měl tam svůj dům, kde choval asi sto koček.
Vliv díla, překlady, film
- Zfilmováno roku 1958 režisérem Johnem Sturgesem.
- Hemingwayův osobitý styl měl řadu více či méně neúspěšných napodobitelů, ale i skutečných pokračovatelů, z nichž je třeba uvést zvláště R. Carvera, nejvýznamnějšího amerického povídkáře 80. let. Dílo také ovlivnilo J. Škvoreckého a A. Lustiga.
Ukázka s rozborem
„Stařec pustil šňůru, stoupl na ni nohou, zdvihl harpunu, jak jen mohl vysoko, a veškerou silou, kterou v sobě právě zburcoval, ji vrazil rybě do boku těsně za ohromnou hrudní ploutev, která trčela do vzduchu do výše jeho hrudníku. Cítil, jak železo vniká dovnitř, a náhle na ně, aby je vrazil hlouběji, a potom se na ně vrhl celou svou vahou.
Tu ryba ožila, cítil v sobě smrt, a vyhoupla se vysoko z vody a vystavila se na obdiv v celé nesmírné délce a šířce a ve vší své mohutnosti a kráse. Zdálo se, že visí ve vzduchu nad starcem v loďce. A pak dopadla do vody s drtivým plesknutím, které postříkalo starce i celou loďku vodním popraškem.
Starci se udělalo mdlo a zle a dobře neviděl. Ale uvolnil provazec harpuny a popouštěl jej zvolna rukama odřenýma do živého masa, a když mu oči zase začaly sloužit, spatřil, že ryba pluje na zádech se stříbrným břichem vzhůru.“
Rozbor
- autor podrobně popisuje zápasení starce s rybou
- i přes starcovo vyčerpání se nevzdává boje
- popis krásy přírody
- spisovný jazyk
- er-forma