Kniha: Na západní frontě klid
Autor: Erich Maria Remarque
Přidal(a): Olesia
Erich Maria Remarque
- Erich Paul Remarque byl narozen 22.6.1898 v Osnabrücku. Studoval na učitelském ústavu v Münsteru, zprvu ale chtěl být hudebníkem, pak malířem. Jako 18letý kluk odešel na frontu do první světové války. Po návratu z války měl velký problém začlenit se do společnosti, střídal mnoho zaměstnání (účetní, učitel, reklamní poradce…). Tato zkušenost ovlivnila tvorbu tehdy ještě neznámého spisovatele na celý život. V jeho dílech se později začala objevovat válka, kterou se snažil podat čtenářům tak, jak ji sám zažil. Patřil do tzv. „ztracené generace“, kterou taky popisoval ve svých románech. Zajímal se dost i o auta, dokonce nějakou dobu aktivně závodil, což bylo další vlastní zkušenosti pro jeho román Stanice na oboru, kde se popisuje život automobilového závodníku Kaie. Jeho první dvě díla Žena se zlatýma očima=Gam (1918) a Domov snů(1920) nebyla příliš úspěšná, i přesto, že se tematicky výrazně liší oproti autorovým pozdějším knihám. Např. mnohdy se román Domov snů chápe jako autobiografické dílo, kde Remarque filozofuje o svém životě nebo v románu Gam, kde pouze obdivuje exotiku celého světa, až to přestává být zajímavé. Však roku 1928 přichází na svět nejznámější román Remarqua Na západní frontě klid, který vzbudil obrovský zájem literárních kritiků. Dalším úspěšným románem se stává Cesta zpátky, kde odhaluje problém vojáků vrátit se do sopečností, opět taky i tady autor čerpal inspiraci z vlastních zážitků. Nezapomínal ani na těžký osud německých emigrantů, kde líčil nelehký život v cizině → Miluj bližního svého (1940) nebo Vítězný oblouk (1946) (opět světový úspěch). S nástupem fašismu byla jeho díla obviněna z „literární zrady spáchané na německém vojákovi světové války“ a knížky veřejně spáleny. Byl zbaven německého občanství, a tak v roce 1939 emigruje do New Yorku a osm let na to se stává americkým občanem. Zde byl docela ovlivněn tvorbou J. Londona, K. Hamouna a E. Hemingwaye. Po válce střídavě žil ve Švýcarsku a v Americe.
- Do Německa už se nikdy nevrátil, nevzdal svého názoru a zůstal navždy humanistickým, protifašistickým a protiválečným autorem. Po válce střídavě žil ve Švýcarsku a v Americe.
Literárně-historický kontext
- Autor žije a píše v období obou světových válek, v té první dokonce sám bojoval. To ho samozřejmě velmi ovlivnilo, podobně jako další světové autory, jakými byli Romain Rolland (Petr a Lucie) či třeba Ernest Hemingway, který se válce věnuje ve svém díle Sbohem, armádo. Po první světové válce byla Evropa v žalostném stavu. Země byly zdevastované a téměř u krachu. Ekonomiku států ještě zhoršila tehdejší ekonomická krize, díky které se masivně snížila produkce a prudce vzrostla nezaměstnanost. Nálada lidí byla ponurá, tolik mrtvých, země zničená, upadající ekonomika a nejistý mír, to vše byly každodenní myšlenky obyvatel, ať už Němců, Francouzů, či kohokoli jiného.
Rozbor díla: Na západní frontě klid
- Literární druh: epika
- Literární žánr: román
- Kompozice: děj chronologický, souvislé vyprávění
Časoprostor:
- Děj se odehrává v průběhu let 1915-18 na západní frontě mezi Francií a Německem
Děj:
Román začíná roku 1914, kdy se několik mladých studentů rozhodne narukovat do armády. Před posláním na frontu absolvují vojenský výcvik, kde jsou šikanováni poddůstojníkem Himmelstosem. Tvrdý dril z nich udělá bezcitné a nelítostné muže. Tak odchází na francouzskou frontu. Tam zažívají skutečnou, krutou válku. Vidí mnoho přátel i nepřátel umírat. Také ale zažívají lásku s francouzskými ženami. Poté Paul dostává 14denní dovolenou. Uvědomuje si, že ho válka nenávratně změnila. Nedokáže už poslouchat řeči lidí, kteří ji nezažili, o ní. Pláč matky nad smrtí vojáka mu přijde divný. Viděl už tolik lidí umírat, že pláč nad jedincem mu přijde přehnaný. Po návratu na frontu se setkává se svými přáteli a cítí se opět více jako doma. Na několik dní se ocitá v díře po granátu s francouzským vojákem, kterého sám zabodl.
Tam si uvědomuje cenu lidského života a lituje toho, že zabíjel. Nakonec je raněn, a tak se s Kroppem dostávají do nemocnice, kde ale Kropp umírá a Paul se vrací na frontu. Ke konci válka je Kacza postřelen do nohy a Paul se ho snaží zachránit tak, že ho na zádech nese na nejbližší ošetřovnu. Po cestě si ale nevšimne, že Kaczu do hlavy trefil šrapnel, takže když dorazí, zjistí, že jeho příteli už není pomoci. Padl v den, jenž byl na celém bojišti tak klidný a tichý, že se zpráva vrchního velitelství omezila na větu: „Na západní frontě klid“.
Témata, motivy:
- protiválečný duch, kritika války; kde autor kritizuje vlast a vládu, je zastáncem toho, že ve válce ani jedna strana nemá pravdu, protože každý brání svoji vlast; autor poukazuje na to, že ačkoli nikdo válku nechce, přesto tu je; poukazuje na potřebu vládců mít války pro slávu a moc („každý lepší potřebuje ke své slávě přinejmenším jednu válku…“), („…všichni jsme prostí lidi. A ve Francii taky tvoří většinu dělníci, řemeslníci a úředníci. A proč by nás měl přepadnout nějakej zámečník nebo švec? Ne, tady jde o vlády. Než jsem přišel, nikdy jsem žádnýho Francouze ani neviděl, a u většiny Francouzů tomu bude stejně. Taky určitě Němce ani okem nespatřili“.)
- protirasistické myšlenky a kritika německého postoje vůči Francouzůma naopak („Proč nám neříkají znovu a znovu, že jste stejní ubožáci, jako my, že vaše matky trpí stejně jako naše a že vy i my máme stejný strach před smrtí, že vaše i naše umírání je stejné, stejná je bolest“.)
- popis ztracené generace; vojáci už nebyli schopni přizpůsobit se normálnímu životu
- velmi přesně zachycený popis situací na frontě (vlastní zkušenost, vlastní pohled), („Tam od naproti se naproti žene běsnící smrt, má ruce a přilby“…. .)
- mateřská láska; popisuje matku jako nejdůležitějšího člověka v našem životě
- změna člověka, když dosáhne vysoké pozice (Himmelstoss)
- lehký motiv lásky (poměr s Francouzskami)
Filmové adaptace:
1.
- Na západní frontě klid
- USA All Quiet on the Western Front
- Válečný / Drama, USA, 1930, 136 min
- Režie:Lewis Milestone, Předloha:Erich Maria Remarque (kniha)
- Kamera: Karl Freund, Arthur Edeson
- Hrají: Louis Wolheim, Lew Ayres, Ben Alexander, Scott Kolk, , Edmund Breese, Tom London, Robert Parrish, Vince Barnett (další profese)
2.
- Na západní frontě klid (TV film)
- Válečný / Drama, USA / Velká Británie, 1979, 150 min
- Režie: Delbert Mann, Předloha: Erich Maria Remarque (kniha)
- Scénář: Paul Monash
- Kamera: John Coquillon
- Hudba: Allyn Ferguson
- Hrají: Richard Thomas, Ernest Borgnine, Donald Pleasence, Ian Holm, Patricia Neal, Ewan Stewart, Tomáš Juřička, David Bradley, Drahomíra Fialková (další profese)
Typy promluv:
- řeč vypravěče je spisovná, s velmi bohatou zásobou, vypravěč je vševědoucí
- řeč postav je většinou spisovná, občas se přiklání k filosofování
Způsob vyprávění:
- ich-forma
- na konci er-forma (smrt Paula)
Postavy:
- Paul Bäumer – devatenáctiletý student gymnázia, hodný a milosrdný (dává Rusům chleba, snažil se pomoci francouzskému nepříteli, kterého sám probodnul)
- Albert Kropp – bývalý spolužák Paula, nejchytřejší ze všech („ malý A. Kropp, kterému to znás nejlíp pálí…“)
- Stanislav Katczinský (Katcza) – nejlepší přítel Paula, hlava skupiny „houževnatý, mazaný čtyřicátník s tváří jako ze žuly, s modrýma očima a úžasným citem pro průšvihy…“
- Tjaden – zámečník, stejně starý jako Paul, největší žrout roty
- Műller , Leer – spolužáci Paula
- Himmelstoss – dozorčí poddůstojník, šikanoval chlapce („ a vedle mě dusal Himmelstoss a šlapal mi na prsty u nohou …“, „ třásli jsme se, když jsme jenom zaslechli Himmelstossuv hlas..“) na konci se změní
Vypravěč/ lyrický subjekt
- jeden vypravěč Paul Bäumer
- zosobnění autora v postavě Paula
Jazyk. prostředky:
- spisovný, občas hovorové a slangové výrazy
- bohatá slovní zásoba
- časté dialogy
- popis války, jak to probíhalo na frontě, popis nemocnic, tehdejší situace na vesnicích
- složité věty
Tropy a figury:
- metafora („hroudy prší“, „bolestivě zavrtává obraz hnědozemě do našich duší“)
- přirovnání („vyzáblý jako lunt a vstává tlustý jako těhotná štěnice“, „mrskám sebou jako ryba“)
- personifikace („střepina mě praštila do přilby“, „hlad mi rozežírá vnitřnosti“)
- epiteta („umlčeného kulometu“, „měkká těla“, „pleť snědá“)
