Jméno: Umberto Eco
Zařazení: Spisovatelé
Přidal(a): Pavla
Umberto Eco (1932 – 2016)
Význačný italský spisovatel, teoretik středověku, první profesor sémiotiky, estetik a filozof. Jeden z klíčových představitelů postmoderny, jenž vynikal jak svým širokým záběrem na poli estetiky, sémiotiky a literární vědy, tak svými poutavými romány.
Umberto Eco se narodil 5. ledna 1932 v severoitalském městě Alessandrii. Již v dětství byl vášnivým čtenářem literatury různorodého žánru, v oblibě měl i komiksy. Umbertův otec Giulio pracoval jako účetní a byl několikrát za svůj život povolán do armády. Umberto tak vyrůstal dlouho jen se svou matkou, která se s ním přestěhovala na vesnici. Jeho otec pocházel z třinácti dětí a velice si přál, aby se Umberto stal uznávaným právníkem. Ten ale studia práv na univerzitě v Turíně nedokončil a zaměřil se raději na středověkou filozofii a literaturu. V roce 1954 mu byl udělen v tomto oboru doktorát. Ve stejné době opustil Eco římskokatolickou církev. Po dokončení studií pracoval jako kulturní redaktor v médiích a začal působit jako hostující přednášející na své alma mater.
V roce 1956 Eco literárně debutoval se svou první knihou, která byla rozšířením jeho doktorské práce o Tomáši Akvinském. Zároveň stál u vzniku avatgardního hnutí umělců, jež později vešlo ve známost jako Skupina 63. V roce 1959 vydal knihu „Umění a krása ve středověké estetice“, díky níž získal renomé jako jeden z nejuznávanějších teoretiků středověku. Začal psát sloupky pro avatgardní časopis Il Verri – během svého života napsal řadu článků pro různé noviny a časopisy. Tři roky poté se Eco oženil s německou profesorkou umění Renatou Ramge. Téhož roku vydal manifest postmoderny „Otevřené dílo“(1962). Působil na univerzitách v Miláně a ve Florencii. Jeho sémiotické bádání mu v roce 1971 vyneslo jmenování prvním profesorem sémiotiky na boloňské univerzitě. V roce 1976 vydal stěžejní sémiotickou knihu „Teorie sémiotiky“.
Celosvětovou popularitu a obrovský ohlas i mimo akademické prostředí přinesl Ekovi jeho román „Jméno růže“ (1980). Mysteriozní příběh s detektivní zápletkou, odehrávající se ve středověku, zajistil autorovi pověst průkopníka mysteriózního thrilleru. Eco v následujících letech vydal ještě několik dalších obsáhlých, mnohovrstevnatých románů, v nichž opět dokázal uplatnit svůj obrovský záběr na poli historie, sémiotiky, estetiky a filozofie. Kromě toho, že jeho vědecká práce měla mimořádný přínos na poli odborného lingvistického, kulturního i estetického bádání, dokázal Eco zároveň oslovit i běžné čtenáře. Umberto Eco obdržel nespočet ocenění a čestných doktorátů. Za svůj život shromáždil obsáhlou knihovnu o cca 30 000 svazcích. Byl vášnivým kuřákem. Zemřel 19. února 2016 na rakovinu.
Výběrově z díla:
„Jak napsat diplomovou práci“ (1977) – Studentská příručka na stále aktuální téma, které trápí téměř každého studenta vysoké školy.
„Jméno růže“ (1980) – První autorův román, který se stal bestsellerem. Děj knihy se odehrává v roce 1327 a je zasazen do ponurých prostor tehdejšího italského opatství. Na uznávaného františkánského mnicha Williama se obrací vedení opatství s prosbou o vyšetření podivného úmrtí, které však není posledním. Opatství má své tajemství, a to se nesmí za žádnou cenu dostat na veřejnost. Na motivy knihy vznikl v roce 1986 úspěšný stejnojmenný film se Seanem Connerym v hlavní roli. Vydařený snímek ještě znásobil zájem o původní knižní předlohu, která byla přeložena do mnoha světových jazyků a stala se pro mnohé legendární četbou.
„Baudolino“ (2000) – Patronem Ekova rodiště je svatý Baudolino, po němž pojmenoval hlavního hrdinu stejnojmenné knihy. Rytíř Baudolino vypráví historikovi svůj životní příběh. V dětství zachrání Fridricha Barbarossu, který zabloudil v mlze. Ten se svérázného chlapce ujímá. Baudalino je poslán na studia, putuje do Byzance, později se účastní křižácké výpravy.
„Dějiny krásy“ (2004) – Bohatě ilustrovaná kniha zabývající se představami o kráse v průběhu staletí. Volně na ni navazují „Dějiny ošklivosti“ z roku 2007.
