Dalimil Matouš (1947 – 2005) byl český prozaik a básník, který patřil mezi klíčové postavy neoficiální literatury v období normalizace. Jeho tvorba, publikovaná převážně v samizdatu, se vyznačuje syrovostí a existenciální úzkostí. Tematizuje pocity odcizení jedince v totalitní společnosti a hledání vnitřní svobody v nesvobodných podmíněnostech. Po roce 1989 se jen obtížně začleňoval do nového literárního provozu a zůstal solitérem. Jeho dílo je autentickou výpovědí o životě v kulisách šedivého bezčasí druhé poloviny 20. století.
