Téma: Jak se z dobrých lidí stávají lidé zlí
Slohový útvar: Úvaha
Přidal(a): Magdaléna
Jak se z dobrých lidí stávají lidé zlí? O tom bych mohla uvažovat věčnost.
Prvními dobrými lidmi v mém životě byli moji rodiče. Měla jsem všechno. Lásku, péči, pozornost a pocit bezpečí. Když mi ale nedovolili sníst celou čokoládu, stávali se zlými. Tím se dostáváme ke dvěma věcem. Vnímání zla je subjektivní, a nejvíce se, dle mého názoru, formuje v dětství.
Když je ale zloba první a jediné, co vás obklopuje, a navíc přichází od těch nejbližších, pravděpodobně vás to poznamená. Bude vám to připadat jako normální chování a nebudete schopni rozlišovat dobro od zla. Z dobrých lidí se často a poměrně lehce stávají lidé zlí, ale je to taková jednosměrná jízda, nemyslíte? Znáte snad někoho, kdo si uvědomil, že se chová špatně a doopravdy se změnil?
I když mám od malička na očích růžové brýle, vidím realitu takovou, jaká je. Jen si to stále nechci připouštět. Nechápu, kde se v člověku bere taková zášť a chuť ubližovat.
Poznala jsem lidi, jež jsou špatní v očích společnosti, často kvůli hloupým předsudkům, anebo se svým jednáním připravili o svobodu. Skutečnost je ale jinde. Nechci ospravedlňovat žádná protizákonná počínání, jen podotýkám, že nečestný čin onu osobu automaticky nedělá špatnou. Mohu s klidem říct, že takový člověk může mít laskavější srdce a být lepší osobností než většina lidí, co jste kdy poznali. Pak ale potkáte člověka, který “nic špatného nedělá”, ale je zlý nejhorším způsobem. Zlí jazykové u mě klesají na dno. Někteří si neuvědomují, jak hluboce mohou slova zasáhnout. A lidé nechtějí, aby jim bylo ubližováno. V takových situacích stojíme tedy před rozhodnutím. Jedním tam, druhým ven, nebo vrátit úder, ať už hned, nebo později na někom úplně jiném?
Proto, jak napsal Don Miguel Ruiz, bychom si neměli nic brát osobně a slovem bychom vždy měli mířit přesně. Jako lidé se stáváme zlými na pár sekund, minut, ale i na celý život. Stačí, když něco neodpovídá našim představám, nesouhlasíme s názorem…
V tom, abychom se změnili, nám brání vlastní ego. Strach, že budeme zranitelní a bude nám ublíženo. Ke zlým činům se uchylujeme, abychom si dokázali moc. A tak se schováváme za onu drsnou masku. Tím vlastně nejvíce ubližujeme sami sobě.
Ráda bych prohlásila, že co se stalo v Edenu, zůstalo v Edenu. Ale bohužel, zlo bylo, je a navždy bude kolem nás. Jediné, co můžeme dělat, je snažit se alespoň skrze sebe, onen řetězec přerušit a neodpovídat na zlo zlem.
Hodnocení: 1 = výborně
