Téma práce: Jsme tolerantní ke svému okolí?
Slohový útvar: Úvaha
Přidal(a): Simona Mozgová
Tolerance
Jsme tolerantní ke svému okolí? To je v dnešní době důležitá otázka. V naší moderní společnosti spolu dohromady žijí lidé odlišné rasy, národnosti a také lidé různého vyznání, což od všech vyžaduje značnou míru tolerance. Tolerance znamená jistou ochotu nebo schopnost žít vedle lidí, kteří jsou nějakým způsobem odlišní. Když ale začne část společnosti cítit, že nároky na jejich toleranci jsou příliš vysoké, mohou vznikat reakce vyúsťující v rasismus nebo nesnášenlivost, třeba vůči příslušníkům LGBT+ komunity.
Rasismus je momentálně často přetřásané téma a vztahují se k němu mnohé kauzy. Pro mě je naprosto normální, že na ulici potkám člověka černé nebo žluté pleti. Proč bych se nad tím měla pozastavovat? Přece jsme všichni lidi. Na druhou stranu má ale všechno své hranice. Přijde mi, že se poslední dobou část příslušníků rasových menšin za rasismus skrývá. Někdo si dovolí proti nim cokoliv říct a oni hned bez rozmyslu křičí: „Rasista! Je to rasista!“. Mám pocit, že dnes už člověk nemůže upřímně něco říct člověku jiné barvy pleti, aniž by se bál, že z toho bude mít problém. Přitom kdyby řekl to stejné „bělochovi“, nikoho by to nezajímalo. Smutný je fakt, že ve spoustě zemí se momentálně léčí z rasismu, který panoval v jejich zemi v dřívější době, tím principem, že se lidé bílé pleti musí pomalu nechat utlačovat rasovými menšinami. Promítá se to jak do každodenního života, tak třeba do sportu. Stačí si vzít na přetřes kauzy ve Formuli 1 nebo ve fotbale. Přijde mi smutné, že se dnes ve sportu rozhodují neshody podle toho, jak kdo vypadá.
Také tu máme LGBT+ komunitu. Lesby, gaye, bisexuály a další sexuální menšiny. I vůči nim se občas projevuje velká míra nesnášenlivosti, ale alespoň se na tomto poli neobjevují podobné kauzy, jako v případě rasismu. Já si myslím, že bychom neměli nikoho odsuzovat jen na základě jeho sexuální orientace a řekla bych, že hodně mladých lidí má stejný názor, jako já. Vyrůstáme totiž ve světě, kde nás učí, že je to normální. Naopak lidé starších generací mohou mít problém se o tomto tématu bavit a přijmout ho, protože vyrůstali v jiné době. Od nich je vyžadována velká míra tolerance, s čímž mají někteří problém, ale myslím, že pokud toto téma nedopadne stejně, jako rasismus, tak v tomto směru spějeme k dobrým zítřkům.
Svou úvahu bych shrnula tak, že oproti dřívější době se naše míra tolerance posunula k lepšímu a tento posun bude nejspíše dále trvat. K určitým věcem umíme být tolerantní, na některé si zkrátka musí společnost teprve zvyknout. Ale na druhou stranu musíme umět rozlišit hranici, po kterou je tolerance ještě zdravá, a od kdy se stává přehnanou. Vše bych to uzavřela citátem od Dana Schueftana: „Tolerance by měla skončit tam, kde někdo pod záminkou tolerance chce zničit samotný princip tolerance.“
Hodnocení: 1 = výborně
