Jméno práce: Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá
Slohový útvar: Vyprávění
Přidal(a): Anežka
Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá
Kdysi dávno žil v jednom království velmi úspěšný a bohatý krejčí. Jmenoval se Oliver a chodili k němu všichni bohatí lidé z celého království. Široko daleko neměl konkurenci.
Jednoho dne se do království přistěhoval chudý Jan. Byl také krejčí a rozhodl se, že zkusí své štěstí právě zde. Protože byl ale chudý, neměl peníze, za které by si mohl nakoupit látky a zaplatit nějaký prostor, kde by mohl mít svůj obchod. Přemýšlel, jak by tuhle situaci mohl vyřešit.
Další den se rozhodl, že si vezme rybářský prut a půjde přemýšlet k vodě. Jak tam tak seděl a přemýšlel, najednou ho z jeho myšlenek vytrhlo hlasité šplouchání a křik nedaleko břehu. Rozběhl se proto k místu, odkud hluk vycházel a uviděl tam malého chlapce, který se topil ve vodě. Bez váhání do vody skočil. Zachráněný hoch Janovi prozradil, že je královský syn. Šel, stejně jako Jan, chytat ryby a když stál na břehu, uklouzla mu noha a spadl do vody. Jan doprovodil hocha ke králi, kterému chlapec celou událost vyprávěl. Král se Janovi nabídl, že odměnou za záchranu jeho chlapce mu splní přání. Jan se svěřil králi o své touze po křejčovské činnosti a ten nařídil sluhovi, aby na druhý den vše zařídil.
Hned ráno sluha opravdu přijel a zavezl Jana na místo kde bude jeho nový obchod a předal mu i nakoupené látky a vše, co Jan potřeboval. Jan byl králi za jeho laskavost nesmírně vděčný a vzkázal mu přes sluhu, že mu ušije ty nejlepší šaty, jaké dovede. A tak taky Jan udělal. Když se král do těchto nádherných šatů oblékl, mohl na sobě oči nechat. Nechal proto Janovi vystrojit velikou slavnost a pozval na ni všechny významné a bohaté lidi z království. Všichni nové královské šaty obdivovali a Jan získával své první zákazníky.
Tak se stalo, že byl Jan zanedlouho známější víc, než bohatý krejčí Oliver. A protože byl i levnější a šikovnější, brzy začal Oliverovi přebírat zákazníky. To krejčího Olivera pořádně naštvalo a rozhodl se Jana zbavit. Zjistil, že Jan chodí rád rybařit a napadlo ho, že by na cestě, kudy Jan chodí, mohl vykopat hlubokou díru, kterou zakryje větvemi a listím a až tudy bude nic netušící Jan procházet, spadne do ní a zabije se. Jak si to krejčí naplánoval, tak také udělal. Schoval se do křoví poblíž díry a čekal. Za chvíli tudy opravdu procházel Jan a krejčí už si v křoví mnul ruce. Jenže Jan prošel těsně kolem díry a kráčel dál. Schovaný Oliver vzteky prskal a rozčiloval se a hned jak byl Jan z dohledu, šel se na svojí past podívat. Jak tam tak přešlapoval a přemýšlel, hnula se mu hlína pod nohama a zlomyslný krejčí spadl do své pasti. Byl mrtvý.
Lidé si o tomhle příběhu hodně vyprávěli a dodnes se nám příběh zachoval v podobě přísloví – Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá.
Hodnocení: 1 = výborně
