Tisíce rozborů knih a dalších vědomostí
Gavrila Romanovič Děržavin (1743–1816) byl jedním z nejvýznamnějších ruských básníků před Alexandrem Puškinem a zároveň vlivným státníkem. Jeho tvorba, ač řazena ke klasicismu, inovovala básnický jazyk spojením oslavných ód se satirou a osobní reflexí, čímž připravila půdu pro nástup romantismu. Během své kariéry působil jako guvernér, osobní tajemník Kateřiny II. a ministr spravedlnosti.
Marcus Valerius Martialis (38/41 – 102/104) byl římský básník španělského původu, který se proslavil svými krátkými, vtipnými a satirickými básněmi. Ve své tvorbě se zaměřoval na každodenní život v Římě, kritizoval lidské neřesti a s humorem popisoval společenské události. Zanechal po sobě rozsáhlé dílo čítající přes 1500 epigramů, které jsou cenným svědectvím o životě v římském císařství a ovlivnily mnoho pozdějších autorů.
Alexandr Isajevič Solženicyn (1918 – 2008) byl ruský spisovatel, dramatik a nositel Nobelovy ceny za literaturu, který se stal morálním svědomím svého národa, když světu odhalil brutalitu sovětských pracovních táborů. Ačkoliv byl za svou kritiku režimu vězněn a později vyhoštěn ze země, jeho díla se stala symbolem odporu proti totalitě. Po pádu Sovětského svazu se vrátil do vlasti a pokračoval v literární činnosti a kritickém hodnocení společenského vývoje. Jeho tvorba, hluboce zakořeněná v ruské literární tradici, zkoumá témata lidské důstojnosti, morálky a hledání pravdy v podmínkách útlaku a zanechala nesmazatelnou stopu ve světové literatuře 20. století.
Hésiodos (cca 750 př. n. l. – cca 650 př. n. l.) byl starořecký básník, který je považován za jednoho z nejstarších a nejvýznamnějších představitelů řeckého didaktického eposu. Na rozdíl od Homéra, který líčil osudy hrdinů, se Hésiodos ve svých dílech zaměřoval na mytologii, genealogii bohů a praktické rady pro zemědělce a prostý lid. Jeho tvorba, odrážející trpké životní zkušenosti a víru v božskou spravedlnost, měla zásadní vliv na pozdější řeckou i římskou literaturu.
