Jméno: Slovní druhy
Přidal(a): Lenka
Slova se rozdělují do deseti základních slovních druhů na základě toho, jakou skutečnost pojmenovávají.
Slovní druhy z hlediska morfologického:
- Ohebné: mění tvary, skloňují se nebo časují
- skloňují se: podstatná jména, přídavná jména, číslovky, zájmena
- časují se: slovesa
- Neohebné: mají pouze jeden tvar, nemění se
- příslovce, předložky, spojky, částice, citoslovce
Slovní druhy z hlediska sémantického (jsou nebo nejsou schopny nést vlastní význam):
- Plnovýznamové – podstatná jména, přídavná jména, příslovce, slovesa, zájmena, číslovky, citoslovce
- Neplnovýznamové: mají pouze gramatický význam, fungují v kontextu
- předložky, spojky, částice
Slovní druhy z hlediska syntaktického (jak fungují ve větě):
- mohou být větnými členy: plnovýznamová slova
- nemohou být větnými členy: nenesou význam
1) Podstatná jména (latinsky Substantiva)
- jsou názvy osob, zvířat, věcí, dějů, vlastností a vztahů
- určujeme u nich:
- Rod: mužský(ten dům), ženský (ta dívka), střední (to jablko)
- Číslo: jednotné(chlapec), množné (chlapci)
- Pád:
- kdo, co?(Nominativ)
- koho, čeho?(Genitiv)
- komu, čemu?(Dativ)
- koho, co?(Akuzativ)
- oslovujeme, voláme(Vokativ)
- (o) kom (o) čem?(Lokál)
- kým, čím?(Instrumentál)
- Vzor:
- Rod mužský životný– pán, muž, předseda, soudce
- Rod mužský neživotný– hrad ( les ), stroj
- Rod ženský– žena, růže, píseň, kost
- Rod střední– město, moře, kuře, stavení
- Poznámka:
- Podstatná jména hromadná – mají pouze jednotné číslo, ale označují více věcí téhož druhu (dříví, lidstvo)
- Podstatná jména pomnožná– mají pouze množné číslo, i když označují pouze jednu věc (dveře, Čechy)
- Podstatná jména látková – mají pouze jednotné číslo, označují látku bez ohledu na množství (voda, mouka)
2) Přídavná jména / Adjektiva
- vyjadřují vlastnosti podstatných jmen
- Druhy: tvrdá, měkká, přivlastňovací
U přídavných jmen určujeme:
- Rod: mužský(nový dům), ženský (pěkná dívka), střední (červené jablko)
- Číslo: jednotné (nový dům), množné (nové domy)
- Pád: stejně jako u podstatných jmen
- kdo, co?(Nominativ)
- koho, čeho?(Genitiv)
- komu, čemu?(Dativ)
- koho, co?(Akuzativ)
- oslovujeme, voláme(Vokativ)
- (o) kom (o) čem?(Lokál)
- kým, čím?(Instrumentál)
- Vzor:
- pro přídavná jménatvrdá: mladý, mladá, mladé
- pro přídavná jménaměkká: jarní, jarní, jarní
- pro přídavná jména přivlastňovací: otcův, otcova, otcovo, matčina, matčina, matčino
- Stupeň:
- stupeň: nový
- stupeň:novější
- stupeň: nejnovější
3) Zájmena / Pronomina
- zastupují podstatná jména nebo na ně ukazují
Druhy:
- osobní ( já, ty, on, ona, ono, my, vy, oni, ony, ona; zvratné se )
- přivlastňovací ( můj, tvůj, jeho, její, náš, váš, jejich; zvratné svůj )
- ukazovací (ten, tento, tenhle, onen, takový, týž, tentýž, sám )
- tázací ( kdo, co, jaký, který, čí? )
- vztažná ( kdo, co, jaký, který, čí, jenž )
- neurčitá ( někdo, něco, některý, nějaký, něčí, leckdo, lecco, leckterý, kdokoli, kdosi, cosi, všechen, každý … )
- záporná ( nikdo, nic, nijaký, ničí, žádný )
Vzor:
- pro zájmenatvrdá: ten
- pro zájmenaměkká: náš
- pro zájmena složeného skloňování: mladý, jarní
U zájmen určujeme stejně jako u podstatných jmen a přídavných jmen:
Rod: mužský, ženský, střední
Číslo: jednotné, množné
Pád:
- kdo, co?(Nominativ)
- koho, čeho?(Genitiv)
- komu, čemu?(Dativ)
- koho, co?(Akuzativ)
- oslovujeme, voláme(Vokativ)
- (o) kom (o) čem?(Lokál)
- kým, čím?(Instrumentál)
Skloňování zájmen
Zájmena lze rozdělit podle trojího typu skloňování:
- Zájmena bezrodá – mají zvláštní skloňování (ká , 2.p. = 4.p. mě/mne, 3.p. = 6.p. mně)
- Rodová zájmena, která mají skloňování zájmenné
- podle tvrdého vzoru ten, např. onen, tento, kdo
- podle měkkého vzoru náš, např. váš, jenž, co.
- Rodová zájmena, která mají skloňování adjektivní podle vzorů přídavných jmen mladý a jarní
- např. jaký, který, takový, žádný, můj, svůj, čí, něčí, čísi, ničí
4) Číslovky / Numeralia
- slova číselného významu, která označují počet, pořadí, násobnost apod.
- dělíme je na:
- určité (jeden, dva … lze je rovněž napsat číslicí)
- neurčité (mnoho, málo – nelze napsat číslicí)
Druhy:
- základní (ptáme se na ně otázkou kolik?)
- určité: jeden, dva … sto
- neurčité: několik, mnoho
- řadové(ptáme se na ně otázkou kolikátý?)
- určité: první, druhý … stý
- neurčité:několikátý
- druhové ( ptáme se na ně otázkou kolikerý?)
- určité: jedny, dvoje, dvojí
- neurčité: několikerý
- násobné (ptáme se na ně otázkou kolikrát, kolikanásobný?)
- určité:jedenkrát, dvakrát … stonásobný
- neurčité:několikrát
Vzor:
- Rod mužský životný– pán, muž, předseda, soudce
- Rod mužský neživotný– hrad (les), stroj
- Rod ženský– žena, růže, píseň, kost
- Rod střední– město, moře, kuře, stavení
- U číslovek určujeme stejně jako u podstatných jmen, přídavných jmen a zájmen:
- Rod: mužský, ženský, střední
- Číslo: jednotné, množné
- Pád:
- kdo, co?(Nominativ)
- koho, čeho?(Genitiv)
- komu, čemu?(Dativ)
- koho, co?(Akuzativ)
- oslovujeme, voláme(Vokativ)
- (o) kom (o) čem?(Lokál)
- kým, čím?(Instrumentál)
5) Slovesa / Verba
- slova, která vyjadřují děj, a to činnost (nést) nebo stav(ležet)
- určujeme u nich:
Osobu:
- Jednotné číslo:
- já
- ty
- on, ona, ona
- Množné číslo:
- my
- vy
- oni, ony, ona
Číslo:
- jednotné (singulár):nesu
- množné (plurál): neseme
Čas:
- přítomný (prézens): nesu
- minulý (préteritum): nesl jsem
- budoucí (futurum): ponesu
Způsob:
- oznamovací (indaktiv):nes
- rozkazovací (imperativ): nes!
- podmiňovací (kondicionál):
- *přítomný: nesl bych
- *minulý: byl bych nesl
Slovesný rod:
- činný ( aktivum ): nesu
- trpný ( pasivum ):jsem nesen
Vid:
- dokonavý ( vyjadřuje děj ukončený): donesl jsem
- nedokonavý ( vyjadřuje děj probíhající ): nesu
Třídu:
- tř. zakončení – e: veze – nese, bere, maže, peče, umře
- tř. zakončení – ne:žne – tiskne, mine, začne
- tř. zakončení – je: poletuje – kryje, kupuje
- tř. zakončení –í: hází – prosí, trpí, sází
- tř. zakončení – á: běhá – dělá
Poznámka: rozdělení sloves do tříd určujeme podle zakončení slovesa ve 3. osobě jednotného čísla v přítomném času oznamovacího způsobu
Poznámka: nepravidelná slovesa: být, chtít, vědět, jíst – nelze u nich určit třídu a vzor!
Slovesné třídy a vzory
- každésloveso můžeme přiřadit ke třídě a vzoru a podle toho ho časovat
- výjimku tvoří 4 nepravidelná slovesa být, jíst, vědět a chtít
Slovesné třídy
- 5 slovesných tříd
- abychom mohli určit třídu, do které sloveso patří, musíme si toto sloveso říci ve tvaru osoby jednotného čísla v přítomném čase
Vzory
- stejně jako podstatná jména dělíme nejdříve na rody a poté na vzory i slovesa dělíme v rámci tříd na vzory
- o příslušnosti ke vzoru rozhodují nejčastěji tvary přít. času a tvary min. času
1. třída – 3. os. č. j. -e – nese, bere, maže, peče, umře
2. třída – 3. os. č. j. -ne – tiskne, mine, začne
3. třída – 3. os. č. j. -je – kryje, kupuje
4. třída – 3. os. č. j. -í – prosí, trpí, sází
5. třída – 3. os. č. j. -á. – dělá
- př.: tancovat – 3. os. č. j. př. času – on tancuje (koncovka -je) > 3. třída (kryje, kupuje)
- tvar min. času (kryl, kupoval) – tancoval (tancoval = kupoval) > vzor kupuje
6) Příslovce / Adverbia
- slova, která vyjadřují bližší okolnosti dějů, vlastností
Druhy:
- místa (zde, tady)
- času (brzy)
- způsobu (špatně)
- příčiny, důvodu (proto)
- míry (velmi)
Stupňování: 1. st. krásně, 2. st. krásněji, 3. st. nejkrásněji
7) Předložky / Prepozice
- pojí se s podstatnými jmény(na stole), zájmeny (se mnou) nebo číslovkami (po dvou)
Druhy:
- vlastní ( na, s, k, před, pod, nad … )
- nevlastní ( vedle, okolo )– mohou být i jiným slovním druhem
Stál vedle mne – “vedle” je předložka nevlastní
Byl úplně vedle – “vedle” je příslovce
8) Spojky / Konjunkce
- slova, která spojují větné členy nebo věty
Druhy:
- souřadicí(a, i, ani, nebo, ale neboť …)
- podřadicí(že, aby, když, protože, jestliže ačkoli …)
9) Částice / Partikule
- uvozují věty, vyjadřují zvolání, přání, rozkaz apod.
- Příklad: ať, kéž, asi, snad, prý … (např. Ať odejde.)
10) Citoslovce / Interjekce
- slova, která vyjadřují:
- nálady (ach, brr)
- city (oh)
- hlasy (haf, vrkúú)
- zvuky (prásk)
- zvukomalebná (haf, prásk, ťapťapťap, vrz…)
- subjektivní/pocitová (hurá!, doháje, sakrapráce, ejchuchů…)
- slovo je motivované nějakým hmatatelnějším, stejnavým podnětem a bývá si napříč jazyky podobné
- kontaktová / vybízecí (viď, bacha, že jo, huš, prr…)
- formální – ta, která jsou vyloženě podmíněná jen konvencí
