Téma: Sociální sítě
Slohový útvar: Úvaha
Přidal(a): Zuzana Kučerová
Úvaha o sociálních sítích
Kdybychom se na svět podívali před třiceti lety, kdy ještě nebyl žádný internet, a tedy i žádné sociální sítě, co bychom viděli? Svět spokojených lidí, kteří spolu komunikují, děti, co si hrají venku na dvoře a ženu píšící dopis svému milému.
Dnes je všechno ale úplně jinak. Když něco potřebujeme sdělit, raději to napíšeme na sociální sítě a nepřemýšlíme už tolik nad důsledky svých činů. Později jsme často kritizováni za to, co jsme zveřejnili a uzavíráme se do sebe, čímž ještě méně komunikujeme se světem. Měníme svou osobnost a snažíme se vypadat co nejlépe, když něco sdílíme. Je to vlastně virtuální závod v tom, kdo je „nej“. Protože kdo dnes nepoužívá sociální sítě, ten jako by už do našeho světa ani nepatřil. Sociální sítě mají ale i své plusy, kterými jsou třeba kontakt s příbuznými v cizině nebo přáteli na druhém konci světa. Možná jednou poslouží i jako kontakt s jinými planetami, dnes jsou však problémem i na tomto světě. Mnoho lidí například zveřejňuje nepravdivé informace. Velkým problémem je důvěřivost lidí, která se mnohdy může vymknout z rukou. Někteří lidé vytvářejí falešné profily a získávají tak informace, které pak využívají. Na sociálních sítích není výjimkou ani šikana. Proč se však toto všechno děje? Podle mého názoru s nástupem technologií a všemožných vynálezů si začali lidé více dovolovat. Nic nebylo nemožné a nový režim nebyl tak přísný. Tím bych se rozhodně nechtěla vracet k tomu starému, nicméně je zřejmé, že jsme sami sebe začali tak rozmazlovat, že už neznáme hranice svého chování, a uchylujeme se k těmto věcem jako je šikana, anonymní kritika a zneužívání dat. Proto bychom se měli zamyslet nad svým chováním na sociálních sítích a uvědomit si kam spějeme. Pokud jsme se posunuli až sem, co budou dělat naše děti? Někdy si říkám, zda žijeme více na sociálních sítích nebo ve skutečném životě. Poznáváme věci spíše přes různé vyhledávače, a ne z vlastních zkušeností, popřípadě ze zkušeností našich rodičů. Pokud pořizujeme fotky, nebývá důvodem uchování vzpomínek, ale jen naše popularita na sociálních sítích. Snažíme se vypadat co nejlépe, abychom měli co nejvíce sledujících, ale někdy zapomínáme, že se zároveň otevíráme úplně cizím lidem, a měli bychom být opatrnější.
Na sociálních sítích sledujeme příběhy jiných lidí a zapomínáme žít ten svůj vlastní. Měli bychom si život užívat a nejen sedět u mobilů a počítačů, zkrátka dělat věci jen tak a nedokumentovat každý náš krok.
Někdy bych si přála mít možnost vrátit se v čase a být zpátky v dobách dopisů, které jste si mohli uschovat a číst si je v horších časech. V době, kdy se nikdo nebál na někoho promluvit nebo se s někým se seznámit.
Když se zpětně dívám na svou práci je vidět, že je spíše negativní, přestože ráda sociální sítě využívám. Touto prací jsem si ale sama uvědomila že je důležité být sama sebou a užívat si život se skutečnými přáteli bez nadbytečného virtuálního kontaktu s ostatními. Doufám, že má práce inspiruje i další uživatele, aby se společně se mnou těšili z toho, co máme před sebou.
Hodnocení: 1 = výborně
