Syntax (větná skladba) | Rozbor-dila.cz

literatura

Jméno: Syntax (větná skladba)

Zařazení: Pravopis a gramatika

Přidal(a): Veronika D.

Základní pojmy

věta – vyjádření myšlenky nebo pocitu pomocí slov
- - stránka významová
  - mluvnická (gramatická)
  - zvuková
  - grafická
výpověď – věta pronesená v určité komunikační situaci
věta jednoduchá – věta s jedním přísudkem
souvětí – věta se dvěma přísudky
větný člen – nejmenší prvek věty se syntaktickou povahou (větný člen ≠ slovo)

Syntaktické vztahy

vztahy mezi větnými členy, větami v souvětí
základní skladební dvojice
- spojení přísudku s podmětem
- zák. sk. dvojici nemá věta jednočlenná (Prší.)
skladební dvojice
- spojuje ostatní větné členy
- funguje vztah závislosti mezi nimi

SV významové

v syntax. dvojici
- přisuzování (predikace)
  - vztah mezi podmětem a přísudkem (přísudek přisuzuje něco podmětu – vlastnost) → vztah vyjádřen shodou
- určování (determinace)
  - vztah ostatních dvojic ve větě (člen závislý blíže určuje význam členu řídícího) → vyjádřen shodou, řízeností, přimykáním
v syntax. skupině (větné členy, které nejsou na sobě závislé – min. 3)
- souřadnost
  - u některých násobných větných členů
  - poměry – stejně jako mezi vět. hl. (sluč., důsl.)
- přistavování
  - týž jev označujeme dvojím způsobem
  - přívlastek
    - subjektivní (Karel IV., český král…)
    - objektivní (…je tichý a uzavřený)
    - adjektivní (…je krásně a slunečno)
    - slovesný (sublimuje, tj. mění skupenství)

SV formální

v syntax. dvojici
- shoda
  - člen řídící a závislý se shodují v rodě, čísle a pádě (, osobě)
  - funguje u přísudku, shodného přívlastku a sh. doplňku
  - „Sexta prohrála basketbalový zápas.“ „Bořek se vrátil unavený.“
- řízenost
  - člen řídící určuje pád členu závislého
  - předmět, neshodný přívlastek a neshodný doplněk
  - „vyhrál zápas“ „zápas basketbalový“
- přimykání
  - řídící člen neurčuje pád závislého členu → pouze významový vztah
  - příslovečné určení a neshodný přívlastek
  - „židle u okna“ „Vyhrál jednoznačně.“
v syntax. skupině
- souřadnost
  - vztah mezi rovnocennými členy
  - spojky: a, i, ani, nebo, dokonce…
- podřadnost
  - vztah mezi nestejnorodými větnými členy
  - „bratr s přáteli“

Větné členy

plnovýznamová slova
dělení
- základní (PO + PŘ)
- rozvíjející
- holý (Mobil nefunguje.)
- rozvitý (Michalův mobil nefunguje.)
- několikanásobný (Michalův a Matějův mobil nefunguje.)

Podmět

gramaticky nezávislý ve shodě a přísudku
vyjadřuje původce děje nebo nositele vlastnosti
nejčasněji vyjádřen pods. jm. v 1. p., příd. jm., zájmenem, číslovkou, slovesem v infinitivu nebo zájmenem
zvláštní druhy podmětu
- nevyjádřený
  - poznám ze: souvislostí, tvaru slovesa
  - „Přišel pozdě.“
- všeobecný
  - osobní, ale blíže neurčený
  - můžeme si dosadit: lidé, všichni
  - „Říkali to v televizi.“ „Kdo jinému jámu kopá…“
- neurčitý
  - bývá neživotný, neznámý
  - „Ve skříni to zapáchalo.“

Přísudek

gramaticky nezávislý
ve shodě s podmětem
vyjadřuje děj, činnost, změnu, stav a vlastnost
nejčastěji vyjádřen určitým tvarem slovesa
dělení
- slovesný
  - vyjádřen určitým slovesem
- slovesně-jmenný
  - jmenný se sponou
    - tvořen sponovým slovesem (být, bývat, stát, stávat…) + pods. j.
    - „Byl odborníkem.“ „Bývala šťastná.“ „Situace se stala neřešitelnou.“
  - přísudek s modálním slovesem
    - chtít, mít, muset, moci, smět
    - „Musel zůstat doma.“
  - přísudek s fázovým slovesem
    - začít, přestat
    - „Adam přestal kouřit a začal pít.“
  - jmenný (beze spony)
    - sloveso není ve větě vůbec
    - „Sliby-chyby.“ „Východ vlevo.“ „Žába žbluňk do vody.“

Přívlastek (atribut)

závislý na podstatném jménu
blíže určuje
ptáme se tázacími otázkami: jaký, který, čí
nejčastěji vyjádřen příd. j., zájmenem, číslovkou a pods. j.
dělení
- podle shody
  - shodný
    - shoduje se s podst. jménem v rodě, čísle a pádě
    - při skloňování mění svůj tvar
    - většinou stojí před jménem
  - neshodný
    - vyjádřen většinou pods. j.
    - při skloňování nemění svůj tvar
- podle počtu
  - holý (modré nebe)
  - rozvětvený (jasně modré nebe)
  - několikanásobný
    - většinou slova významově stejná/podobná
    - můžeme přehodit jejich pořadí a vložit mezi ně spojku ‚a‘
    - oddělujeme čárkou
  - postupně rozvíjející
    - čárkou neoddělujeme
    - spojeno přívlastku a jména je rozvíjeno dalším přívlastkem
    - význam slov je jiný, nemůžeme je prohodit
    - „Nová státní budova…“
- podle významového poměru k řídícímu členu
  - volný přívlastek
    - doplňuje informaci, kterou můžeme vypustit bez změny významu věty
    - nemá rozšiřující funkci
    - oddělujeme čárkou
    - „Ranní rosa, třpytící se v trávě, ho chladila do nohou.“
  - těsný přívlastek
    - vyjadřuje podstatnou informaci
    - nemůžeme ho vypustit bez změny významu věty
    - rozlišující funkci
    - neoddělujeme čárkou

Příslovečné určení (adverbiale)

závisí většinou na slovese (přišel pozdě), přídavném jméně (vyrobený kvalitně) nebo příslovci
vyjádřen přimykáním
ptám se jinými otázkami než pádovými
dělení
- PUmísta – kde, kam
- PUčasu – kdy
- PUzpůsovu – jak
  - PUmíry – jak moc
- PUpříčiny
  - důvodu – z jakého důvodu
  - účelu – za jakým účelem
  - podmínky – za jakých podmínek
  - přípustky – i přes co

Doplněk

závisí na jménu i na slovesu
vyjádřen
- přid. jm. (Michal se vrátil unavený.)
- jm. (Zvolili Bořka šéfem.)
- zájmenem (Zůstali sami.)
- číslovkou (Adam doběhl pátý.)
- infinitivem (Zahlédl ho odcházet.)
- přechodníkem (Nedávaje pozor, zakopával.)
dělení
- shodný (Michal se vrátil unavený.)
- neshodný (Zvolili Bořka šéfem.)

Věta a souvětí

věta = spojení slov s alespoň 1 slovesem v určitém tvaru
souvětí = spojení min. 2 vět
- souřadné – min. 2 věty hlavní
- podřadné – 1 věta hlavní + 1 věta vedlejší
věta hlavní
- může stát sama o sobě
- není závislá na jiné větě
věta vedlejší
- nemůže stát sama o sobě
- závisí na větě hlavní nebo jiné vedlejší
- můžeme nahradit větným členem
- „Když přišel domů, uvařil večeři. → Po svém příhodu domů uvařil večeři.“
Souvětí souřadné
- mezi hl. větami určujeme významový poměr
- poměry určujeme i u několikanásob. větného členu a mezi rovnocennými vedlejšími větami
- čárku nepíšeme jen při sluč. poměru

Poměry vět

Poměr slučovací
- 2 věty vyjadřující rovnocenné sdělení (1 obsah připojíme k druhému)
- spojky: a, i, ani, nebo, ani…ani
Poměr stupňovací
- věta posiluje význam věty předchozí
- spojky: nejen, dokonce, ba dokonce, natož aby
Poměr odporovací
- 2 věta ve významovém rozporu
- spojky: ale, avšak, nýbrž, naopak, jenže, leč
Poměr vylučovací
- obsahy vět se vzájemně vylučují
- spojky: buď, nebo, a nebo
Poměr příčinný (důvodový)
- věta vyjadřuje důvod předchozí věty
- spojky: neboť, vždyť, totiž
Poměr důsledkový
- obsah 2 věty je důvodem obsahu 1. věty
- spojky: proto, tedy, a tak, tudíž

Aktuální členění výpovědi

zkoumáme postavení výpovědi v souvislém textu
části výpovědi
- východisko (V) – to, co známe ze souvislosti, z kontextu
- jádro (J) – hl. nová část sdělení
J je podtržené: „Odpoledne přistála na letišti výprava kanadských hokejistů. Její členové odjeli autobusem do centra města. Zde se ubytovali v rezervovaném hotelu.“

Valenční syntax

rozpracované tzv. Brněnskou školou v 80. letech 20. stol.
valence = schopnost slovo vázat na sebe jiné větné členy
základem je přísudek (sloveso) VF (verbum finitum) – nesmí to výt infinitiv
další větné členy
- SUBJ (subjekt) – podmět
- OBJ (objekt) – předmět
- AT (atribut) – přívlastek
- ADV (adverbium) – příslovečné určení
- ATV (atribut verbální) – doplněk
typy sloves podle valence
- nevalenční
  - nepotřebují doplnění
  - „Prší. Sněží. Mrzne.“
- jednovalenční
  - Př + Po
  - „Vojta usnul.“
- dvojvalenční
  - Př + Po + Pt ve 4. pádě
  - „Matěj přečetl dopis.“
- trojvalenční
  - Př + Po + + 2x Pt (ve 4. pádě + ve 3. pádě)
  - „Autor věnoval knihu dětem
grafický větný vzorec
- zaznamenání struktury věty
- Veronika mi půjčila knihu o Paříži
- SUBJ OBJ VF OBJ AT