Max Jacob (1876–1944) byl významný francouzský básník, malíř a spisovatel židovského původu, který se stal jednou z klíčových postav pařížské avantgardy na počátku 20. století. Proslavil se jako blízký přítel Pabla Picassa a průkopník básně v próze, čímž zásadně ovlivnil vznikající moderní směry jako kubismus a surrealismus. Jeho život byl poznamenán hlubokou duchovní konverzí ke katolicismu, která se silně promítla do jeho pozdější tvorby plné mystiky a pokory. Přes svou víru a odchod do ústraní se stal obětí nacistické perzekuce během druhé světové války a zemřel v internačním táboře Drancy.
