Otokar Březina (1868 – 1929) byl jeden z nejvýznamnějších českých básníků a esejistů přelomu 19. a 20. století, který strávil většinu života jako venkovský učitel. Jeho dílo se vyznačuje hlubokou filozofickou reflexí, bohatou metaforikou a přechodem od subjektivního pesimismu k mystickému optimismu. Ačkoliv žil v ústraní a vyhýbal se veřejnému životu, stal se vůdčí osobností své generace a byl dokonce navržen na Nobelovu cenu za literaturu. Ve svých verších propojoval náboženské a vědecké poznatky do vize kosmické jednoty a bratrství všeho živého. Je považován za vrcholného představitele českého symbolismu, jehož tvorba dosáhla světové úrovně.
