Władysław Stanisław Reymont (1867 – 1925) byl významný polský prozaik a klíčový představitel hnutí Mladé Polsko, který se proslavil svými realistickými a naturalistickými romány. Jeho tvorba se zaměřovala na detailní a autentické zachycení života polského venkova i dravého kapitalismu v průmyslových městech na přelomu 19. a 20. století. Za svou literární činnost, zejména za monumentální čtyřdílnou epopej o osudech vesnické komunity, obdržel v roce 1924 Nobelovu cenu za literaturu.
