Kniha: Nora (Domov loutek)
Autor: Ibsen Henrik
Přidal(a): Daniela
Ibsen Henrik (1828 – 1906)
- Norský dramatik, básník a malíř. Narodil se 20. března 1828 ve městě Skien v Norsku.
- Byl jedním z nejvýznamnějších světových dramatiků 19. století a je často označován za „otce moderního dramatu“. Ibsenova tvorba měla zásadní vliv na vývoj realistického a naturalistického divadla. Také
- Jako dramaturg pracoval v prvním norském divadle v Bergenu, první ředitel Norského divadla v Kristianii.
- Ibsen začal svou kariéru jako divadelní režisér a ředitel v Norsku. V roce 1864 se přestěhoval do Itálie a později žil v Německu, kde strávil většinu svého života.
- V roce 1891 se vrátil do Norska, kde pokračoval v psaní až do své smrti 23. května 1906 v Kristianii (dnešní Oslo).
Díla:
- Jeho první významná díla, jako jsou Brand (1865) a Peer Gynt (1867), mu přinesla mezinárodní uznání.
- Mezi jeho nejznámější hry patří Domeček pro panenky (1879), známý také jako Nora, který se zabývá postavením ženy ve společnosti. Další významná díla zahrnují Přízraky (1881), Nepřítel lidu (1882), Divoká kachna (1884) a Heda Gablerová (1890). Ibsenovy hry často zkoumají hluboké psychologické a sociální problémy, což bylo v té době považováno za kontroverzní.
- Jeho poslední hra, Když my mrtví procitneme (1899), je považována za jeho závěrečné mistrovské dílo.
- Další díla: Catilina (antický námět), Bojovníci na Helgolandu (romantický námět), Spolek mladých, Strašidla (zde se stejně jako v Noře odráží zklamání a znechucení společností)
Literární kontext
- Henrik Ibsen tvořil v období realismu a naturalismu, což byly literární směry, které se snažily zobrazit život a společnost co nejvěrněji a nejpravdivěji.
- Realismus se zaměřoval na každodenní život obyčejných lidí a jejich sociální problémy. Ibsenovy hry často zkoumaly morální dilemata a společenské otázky.
- Naturalismus, který je považován za extrémní formu realismu, se snažil zobrazit život s vědeckou přesností a často se zaměřoval na temnější stránky lidské existence.
- V pozdějších letech přešel k symbolistickému dramatu, kde začal používat symboly k vyjádření hlubších psychologických a podvědomých témat.
Další významní spisovatelé té doby:
- Lev Nikolajevič Tolstoj (Rusko): Autor románů jako Vojna a mír a Anna Karenina, které jsou považovány za vrcholná díla realistické literatury.
- Fjodor Michajlovič Dostojevskij (Rusko): Známý pro své psychologické romány jako Zločin a trest a Bratři Karamazovi, které zkoumají lidskou duši a morální dilemata.
- Émile Zola (Francie): Vedoucí představitel naturalismu, jehož díla jako Germinal a Nana zobrazují sociální problémy a životní podmínky dělnické třídy.
- Anton Pavlovič Čechov (Rusko): Dramatik a povídkář, jehož hry jako Racek a Višňový sad jsou považovány za mistrovská díla realistického divadla.
- George Bernard Shaw (Velká Británie): Dramatik, který byl ovlivněn Ibsenem a jehož hry jako Pygmalion a Svatá Jana zkoumají sociální a politické otázky.
Rozbor: Nora (Domov loutek)
Charakteristika díla:
- Druh díla:
- Symbolické a realistické drama (monology, dialogy, scénické poznámky), divadelní hra.
- Žánr:
- Činohra (drama v užším slova smyslu, jedná se o klasickou divadelní hru, psychologické a sociologické prokreslení postav hlavně oblast mezilidských vztahů a společenských problémů.
Téma a myšlenka:
- Téma: manželství v devatenáctém století ovládané morálními představami společnosti, nesvoboda ženy
- Hlavní myšlenka: Nořino povrchní štěstí v kontrastu s nepříliš vyvedenou představou rodiny, kde nic není tak růžové jak se zdá
Námět, kontext s dobou:
- 1879 – vznik díla, v díle kritické soustředění se na neduhy své doby
Symboly, sociální narážky:
- „makarónky“ (malé sladkosti), které Torvald Noře zakazuje jíst, aby se jí nezkazily zuby – malichernost, ale pro oba dost podstatná – idea muže, který zakazuje ženě něco, co má ráda a omezuje ji tak
- scéně s kostýmy a převleky, ve kterých má Nora tančit při maškarním bále – Paradox = když si Nora oblékne kostým (je skryta), projeví se skutečná povaha – vášnivě se roztančí a nechce se nechat mužem usměrnit, Torvaldovi se to samozřejmě příčí
- Mít chůvu byl dobový trend – Nora není výjimkou, má děti jen na „hraní“, „dárečky“ a „procházení se“ – na konci hry si uvědomuje, že nikdy nebyla a možná ani nebude schopna děti vychovat
- Krogstad symbolizuje korupcí a vězením zdrceného a zkaženého člověka bez soucitu, který se napraví díky lásce podobné osoby, udělal vlastně ten samý čin jako Nora, ale je zavrhován, není mu dána příležitost k nápravě
Kompozice:
- 3 dějství, klasická dramatická stavba.
Autorský styl:
- značný vývoj, začínal u inspirace antikou, později romantické náměty, dále pak historická témata, po čase se v psaní začalo odrážet autorovo zklamání a znechucení společností
Jazykové prostředky:
- Spisovný i hovorový jazyk, metafory, symbolická vyjádření, zjemněná slova.
Výrazová forma:
- Dialogy, monology.
Postavy:
- Nora – naivní, lehkovážná, zamilovaná do Helmera, má šťastně vyhlídky na budoucnost, věří, že má dokonalou rodinu
- Torvald Helmer – majetnický, manžel Nory, sobec, nedokáže se postavit za svou ženu a proto ji nakonec ztrácí
- doktor Rank – rodinný přítel, vyrovnaný, umírajícího na těžkou chorobu, Helmerem a Norou částečně využíván, zamilovaný do Nory
- Krogstad a paní Lindová – ztělesněním chudoby, prázdné slupky bez obsahu, Krogstad je společností odsouzený a morálně zkažený muž, Kristina Lindová – Nořina přítelkyně z dětství, prošla těžkými životními zkouškami.
Místo a čas děje:
- 3 dny v době Vánočních svátků, byt rodiny Helmerových.
Děj (obsah) díla:
- 1. dějství – Děj začíná seznámením se spořádanou manželkou Torvalda Helmera, Norou. Znovu se setkává se svou přítelkyní ze školy Kristinou Lindenovou. Ta jí vypráví, jak se musela starat o nemocnou matku a dva mladší bratry, bez lásky se vdala za bohatého muže a po jeho smrti jen zahořkla. Nora zas na oplátku vykládá, jak vzala svého muže na jih kvůli zdraví a vypůjčila si na to peníze. Následuje návštěva Krogstaga, od kterého si Nora půjčila ty peníze. Ten ji začne vydírat za podvržený podpis otce na smlouvě. Má buď zaplatit, nebo slíbit, že ho její manžel, ředitel banky, nevyhodí z práce.
- 2. dějství – Nora prožívá vnitřní přeměnu, bojí se o svůj šťastný a bezstarostný život, dokonce se manžela pokusí přemluvit, aby Krogstaga nevyhazoval, ten však odmítne. Nora se svěřuje Kristině a žádá jí o pomoc, ta slíbí, že bude dělat, co se dá.
- 3.dějství – Lindenová se setká s Krogstadem, který ji dříve miloval, ale ona ho musela opustit kvůli sňatku z rozumu a navrhne mu manželství. Krogstad obrátí a už nechce Noru zatratit, ale Kristina jej zadrží. Helmer se to musí dozvědět. Helmer si ještě ten večer přečte dopis, ve kterém mu Krogstad vylíčil, jak se věc má a manželku okamžitě zapudí, slibuje, že se s ní nerozvede, ale nenechá ji vychovávat děti. Vzápětí přichází navrácený úpis s falešným podpisem a když se Helmer ocitne mimo nebezpečí. K Noře se začne chovat zase hezky a začne ji ujišťovat, že je vše v pořádku. Tehdy Nora pochopí a Helmera opouští. Odejde z domu, opustí svou roli panenky na hraní, loutky, za jejíž provázky tahal jak její otec, tak později manžel. Žádný z nich ji nebral jako ženu, natož člověka. Zajímavá je ovšem i zmínka, že ona vlastně i své děti brala spíše jako hračky.
Reakce na dílo, inspirace:
- Rozporuplné přijetí, kritický obsah díla – popuzoval tehdejší společnost (Německo si vynutilo přepsání závěru díla, aby Nora zůstala u manžela a dětí. Napsal ho sám Ibsen, přestože prohlásil, že je to barbarské znásilnění díla), veliký ohlas u feministických spolků.
