Jméno: Drama
Zařazení: Literární pojem
Přidal(a): David Hampl
Pojmem drama označujeme jeden ze tří základních literárních druhů, jehož děj je vyprávěn pomocí dialogů a monologů. Drama bylo původně určeno k předvádění na jevišti, dnes se s ním setkáváme také v televizi, rozhlase či filmu.
Základní znaky dramatu
Literární druhy, tedy lyrika, epika a drama, představují základní způsoby existence literárního díla, ideální typy literární tvorby ve smyslu Aristotelovy poetiky. Jejich odlišení vychází především z hlediska obsahového. Zatímco lyrika nemá děj, vyjadřuje především pocity a nálady, epika a drama děj, příběh mají. V epice se vyprávění příběhu skládá ze dvou složek, řeči vypravěče a promluv postav. Drama je tvořeno pouze jazykovými promluvami jednotlivých postav a scénickými poznámkami.
Vznik a vývoj dramatu
Drama jako nový literární druh vzniklo ve starověkém Řecku v průběhu pátého století před naším letopočtem. Vyvinulo se ze slavností pořádaných na počest boha Dionýsa, kdy se zdokonalovaly a prohlubovaly jednotlivé výstupy. Dramatická představení se tak stala zajímavou a populární událostí. Pro antické drama bylo velmi důležité zachování jednoty času, místa a děje. Tato divadelní představení se hrála ve velkých amfiteátrech na svazích. Herci byli původně pouze muži, kteří měli vysoké boty, aby byli dobře vidět, a masky, jimiž se vyjadřovaly postoje a nálady postav a zároveň zlepšovala slyšitelnost. Zpočátku hrál důležitou roli sbor, který komentoval děj, hodnotil, co se událo, či ovlivňoval mínění diváků. Ve starověkém Řecku vznikly oba dva hlavní dramatické žánry, tedy tragédie i komedie. Nejprve vznikla tragédie, která se inspirovala především antickou historií a mytologií. Zpracovávala se tak zvaná velká témata, jako otázka cti, lásky, zrady, generačních problémů. Častým námětem většiny tragédií byl nerovný boj hrdiny, který se dostal do konfliktu s něčím, co je silnější než on, například bohové, osud či svědomí. Přibližně o půl století později vznikla také komedie, která často zesměšňovala určité společenské jevy.
Struktura:
Divadelní hra se rozděluje do aktů neboli velkých úseků děje. Krátká hra nazývaná má jen jedno jednání a to se pak následně rozděluje do jednotlivých scén a obrazů. Během pouhé jedné směny se většinou nemění herci ani jeviště. Herci danou scénu replikují.
Nejznámější představitelé světového a českého dramatu
V antice byli nejslavnějšími představiteli tragédie řečtí dramatici Aischylos, Sofokles a Euripides. Komedie psali naopak Aristofanes a římský dramatik Plautus, který napsal Komedii o hrnci, která se později stala inspirací pro slavnou Molièrovu komedii Lakomec v sedmnáctém století. Jedním z nejslavnějších dramatiků nejen renesance, ale všech dob byl anglický spisovatel William Shakespeare, jehož tragédie Romeo a Julie, Hamlet, Othello i komedie například Sen noci svatojánské či Zkrocení zlé ženy se hrají dodnes. V devatenáctém století pak mezi slavné dramatiky patřil například Johann Wolfgang Goethe svou tragédií Faust či Nikolaj Vasiljevič Gogol svou komedií Revizor. Ve dvacátém století pak dochází ke vzniku moderního a experimentálního divadla, mezi jehož čelní představitele můžeme zařadit Oskara Wilda, George Bernarda Shawa, Samuela Bechetta či Bertolda Brechta. Z českých dramatiků uveďme alespoň Karla Čapka či Václava Havla.