Téma práce: Mnichovská konference
Slohový útvar: Esej
Přidal(a): Vendy
diktát, který jsme správně přijali nebo jsme ho měli odmítnout a bránit se?
Mnichovská dohoda neboli pro Čechy spíše mnichovská zrada byl dokument podepsaný zástupci čtyř velmocí Francie, Itálie, Velké Británie a Německa, kteří rozhodli o zániku československé první republiky. Po násilném připojení Rakouska k Německé říši byla Československá republika nebezpečně obklopena ze tří stran a následně vznikla Hitlerova záminka o připojení československého pohraničí tzv. Sudet k Německé říši, jednalo se o území obývané více než 3,5 miliony obyvatel mluvících německým jazykem. Hitler prohlásil, že Sudety jsou jeho poslední územní požadavek. Načež britský premiér Chamberlain chtěl zachránit mír, který byl ohrožen pouze „malým státem ve střední Evropě“. Budoucí britský premiér Winston Churchill tehdy nahlas kritizoval oficiální postoj velké Británie slovy: „Anglie měla na vybranou mezi válkou a hanbou, zvolila hanbu a bude mít válku.“
Situace se vyhrocovala, a tak prezident Beneš nechal vyhlásit mobilizaci, i když jsme byli ve velké nejen početní nevýhodě, byli českoslovenští občané ochotni bránit svůj stát. Následně 30. září 1938 zástupci Chamberlain, Daladier, Mussolini a Hitler podepsali dohodu o zániku Československa a prohlásili, že bez odpovědi očekávají dohodu za přijatou. Československá delegace byla sice přítomna, ale nemohla se účastnit přímého jednání.
Osobně si myslím, že zásadním problémem bylo nepříznivé naladění německého obyvatelstva vůči Československému státu z objektivních důvodů. Na tzv. Sudety nejvíce dopadla Velká hospodářská krize 30. let, nespravedlivý jazykový zákon, nerovnoprávná pozemková reforma. Bylo děláno velmi málo proto, aby se mohli v Československém státě cítit jako ve svém vlastním. Při vzniku Československé první republiky v roce 1918 se pohraničních obyvatel také nikdo neptal, zda chtějí být součástí Československé republiky, i přesto, že některé regiony byly tvořeny pouze německy mluvícím obyvatelstvem. Je velmi složité bránit území obývané ne příliš přátelsky naladěným obyvatelstvem. Tudíž není divu, že se nechali lehce ovlivnit sliby ze strany nacistického Německa, na což velmi rychle doplatily.
Přestože Československá armáda byla znevýhodněná nejen počtem obyvatel, nebylo dokončené pohraniční opevnění a měla bránit velmi nevýhodný tvar území, lidé měli chuť bránit svou zemi a neodevzdat ji bez boje. I když by Československá armáda byla schopna odrazit pouze počáteční tlak Německa brzo by podlehla přesile.
Otázkou je, zda by se odpor a boj proti nacistickému Německu promítnul v průběhu dalších událostech. Potenciální životy padlých československých hrdinů a čest by se odrazily v budoucnosti a sebevědomí Českého národa. Je lepší padnout v boji proti zlu při obraně svého státu nebo být zabit v období Heydrichiády či v koncentračním táboře?
Hodnocení: 1 = výborně
