Marie d’Aulnoy (1650 – 1705) byla významná francouzská spisovatelka sedmnáctého století, která se proslavila především svými pohádkami a zavedla celosvětově používaný termín „contes de fées“ (pohádky). Její život byl plný skandálů, intrik a cestování po Evropě, což se silně odrazilo i v její tvorbě. Ve svém literárním salonu hostila přední intelektuály své doby a významně ovlivnila vývoj francouzské literatury kombinováním folklórních prvků s galantní estetikou a satirou na dobovou společnost.
Životopis
- Narodila se kolem roku 1650 do staré šlechtické rodiny v Normandii.
- V raném věku byla provdána za mnohem staršího barona, který byl znám svou neřestnou povahou a obrovskými dluhy.
- Její manželství skončilo katastrofou poté, co se pokusila svého manžela křivě obvinit ze zrady krále.
- Toto obvinění se obrátilo proti ní a donutilo ji k urychlenému útěku z Francie, aby se vyhnula trestu.
- Následujících patnáct let strávila v exilu, během kterého cestovala po Anglii a Španělsku.
- Své dramatické zkušenosti z cest později bohatě využila při psaní svých cestopisů.
- V roce 1690 získala milost a mohla se natrvalo vrátit zpět do Paříže.
- Po návratu si vybudovala pověst jedné z nejvzdělanějších žen své doby a otevřela si prestižní literární salon v ulici Saint-Benoît.
- V jejím salonu se scházela elita francouzské společnosti, diskutovalo se o umění a vznikla zde móda vyprávění pohádek.
- Její salon se stal centrem takzvané preciózní kultury, která kladla důraz na vytříbený jazyk, jemné mravy a intelektuální hry.
- Zemřela v Paříži v roce 1705 jako uznávaná autorka, která navždy změnila vnímání pohádkového žánru a položila základy pro jeho další evropský vývoj.
Literární styl
- Její literární styl se vyznačuje barokní košatostí, důvtipem a vysoce sofistikovaným jazykem.
- Ve svých textech dokonale odráží prostředí a atmosféru preciózních pařížských salonů.
- Mistrně mísí prvky tradičního lidového folklóru s přísnou dvorskou etiketou.
- Často a ráda využívá satiru a alegorii ke skryté kritice tehdejších společenských poměrů.
- Její pohádkové příběhy byly složitější a temnější než díla jejích současníků.
- Do svých děl pravidelně zakomponovávala silné ženské hrdinky, které nečekaly pasivně na záchranu prince, ale samy aktivně jednaly.
Významná díla
Pohádky a sbírky
- Les Contes des fées (1697) – Základní sbírka literárních pohádek, která definovala tento žánr a obsahuje slavné a rozsáhlé příběhy určené pro salónní zábavu.
- L’Oiseau bleu (Modrý pták) (1697) – Známá pohádka o lásce prince a princezny, kde je princ proměněn v ptáka, což symbolizuje zkoušku věrnosti a oběti.
- La Chatte blanche (Bílá kočka) (1698) – Pohádkový příběh o nejmladším princi, který při plnění úkolů najde lásku u zakleté kočky, jež se nakonec promění v krásnou ženu.
Romány a cestopisy
- Histoire d’Hypolite, comte de Duglas (1690) – Jeden z jejích prvních historických románů, který kombinuje sentimentální milostnou zápletku s anglickými dobovými reáliemi.
- Relation du voyage d’Espagne (1691) – Fiktivní cestopis psaný formou dopisů, který popisuje zvyky a život ve Španělsku, jde o směsici faktů a autorčiny fantazie.
Literární kontext a odkaz
- Marie d’Aulnoy je klíčovou představitelkou francouzského literárního klasicismu konce 17. století.
- Patřila k hlavnímu proudu zvanému preciózní literatura (préciosité), který se pěstoval v aristokratických salonech.
- Tento směr se vyznačoval snahou o zjemnění mravů, citovou ušlechtilost a jazykovou vytříbenost, přičemž striktně odmítal vulgaritu a přízemnost běžného života.
- Autorka stála u zrodu módy literárních pohádek (contes de fées), které na rozdíl od prostých lidových vyprávění byly určeny dospělým vzdělancům.
- Její pohádky sloužily jako sofistikovaná zábava plná skrytých narážek a sentimentality.
- Její tvorba představuje důležitý most mezi barokní fantazií a nastupujícím osvícenstvím.
- V rámci dobového literárního sporu se její pohádky řadily k moderním žánrům, které rehabilitovaly národní folklór.
Související autoři
Preciózní literatura a autoři pohádek
Charles Perrault
- Francouzský spisovatel a její současník, který se rovněž proslavil sběrem a literárním zpracováním pohádek.
Charlotte-Rose de Caumont de La Force
- Francouzská spisovatelka a šlechtična, která patřila do stejného okruhu autorek pohádek a preciózní literatury.
Marie-Jeanne Lhéritier de Villandon
- Spisovatelka a neteř Charlese Perraulta, jež se aktivně podílela na rozvoji pohádkového žánru v pařížských salonech.
Henriette-Julie de Murat
- Významná autorka literárních pohádek, která byla rovněž součástí pařížské salonní kultury konce 17. století.
Zajímavost
O původu slova pohádka
Termín „contes de fées“ (pohádky) zavedla právě Marie d’Aulnoy a navždy tak pojmenovala žánr, který ve své době bavil především dospělé publikum v aristokratických salonech.
Časté otázky k autorovi
Kdo vymyslel termín contes de fées?
Termín „contes de fées“, který se dodnes celosvětově používá pro označení pohádek, zavedla francouzská spisovatelka Marie d’Aulnoy v 17. století.
Pro koho byly původně určeny pohádky Marie d’Aulnoy?
Její pohádky nebyly primárně určeny dětem, ale dospělému publiku v aristokratických kruzích jako sofistikovaná salónní zábava plná skrytých narážek.
Proč musela Marie d’Aulnoy uprchnout z Francie?
Pokusila se křivě obvinit svého manžela ze zrady krále. Když se spiknutí odhalilo, musela uprchnout do exilu, kde strávila patnáct let cestováním po Anglii a Španělsku.
