Jméno: Aristoteles
Zařazení: Spisovatelé
Přidal(a): David Hampl
Řecký filozof a vědec uspořádal veškeré znalosti své doby do soudržného celku, který sloužil jako základ pro většinu vědy a filozofie helénistického a římského času, a dokonce ovlivnil středověkou vědu a filozofii.
Život
Aristoteles se narodil v malém řeckém městě Stagiros (později Stagira) v severní řecké čtvrti poloostrova Chalkidiky roku 384 př. n. l. Zemřel 322 př. n. l. na řeckém ostrově Euboia. Jeho otec, Nicomachus, byl lékařem, a právě on podněcoval synův zájem o medicínu jako takovou. Když mu bylo 17 let připojil se k Platónově kruhu na Akademii v Aténách. Tam zůstal po dobu 20 let, a ačkoli jeho respekt a obdiv k Platónovi byly vždy velké, vznikly rozdíly, které nakonec způsobily jeho odloučení od skupiny.
Po Platónově smrti v letech 348 až 347 př. n. l. Aristoteles odešel do Assosu v Mysii (v Malé Asii), kde se spolu s Xenocratem připojili k malému kruhu platonistů, kteří se tam již usadili pod Hermiasem, vládcem Atarneu. Oženil se zde s Pythií, neteří Hermia, a o rok později vyjádřil svůj šok a zděšení v jemném hymnu nad Hermiasovou smrtí rukou Peršanů.
Po třech letech se z Assosu přesídlil do Mytilene, kde strávil dva roky. Později se dostal na dvůr Filipa z Makedonie, kde se Aristoteles stal učitelem Alexandra, který později získal nesmrtelnost tím, že se stal pánem celé perské říše. Skutečné informace o konkrétním obsahu Alexanderova vzdělání v rukou Aristotela zůstávají vzácné.
V roce 335 se vrátil do Atén. Pod ochranou Antipatera, Alexandrova zástupce v Athénách, založil vlastní filosofickou školu pod názvem Lyceum, která se nachází poblíž svatyně Apolla Lyceuse. Svůj název peripatetická škola dostala podle sloupořadí (peripatos) nebo od slova procházet se (peripatein), protože Aristoteles se prý při výuce rád procházel se svými žáky. Členové jedli společně a byly stanoveny určité formality, které členové museli dodržovat. Přednášky byly rozděleny na dopolední a odpolední sezení, těžší přednášky ráno a snazší a populárnější odpoledne. Sám Aristoteles vedl školu až do smrti Alexandra v roce 323, kdy cítil, že je vhodné opustit Atény, protože se bál o svou bezpečnost kvůli svému úzkému spojení s Makedonci. Šel do Chalcis, kde následující rok zemřel na žaludeční onemocnění.
Dílo
Aristoteles produkoval velké množství spisů, ale relativně málo přežilo. Jeho nejčasnější spisy, skládající se převážně z dialogů, byly vyrobeny pod vlivem Platóna a akademie. Většina z nich je ztracena, ačkoli tituly jsou známy ze spisů Diogenese Laertia. Jednalo se o exoterická díla psaná pro veřejnost a zabývající se populárními filosofickými tématy. Ačkoli se jedná o raná díla autora pod vlivem Platóna, už tady je patrná rozdílnost v myšlence mezi Platónem a jeho žákem – která se v mnohem větší míře projeví později.
Patří mezi ně:
Rétorika
O duši
Politika
Poetika
Athénská ústava
Druhá skupina spisů se skládá ze sbírek vědeckého a historického materiálu, z nichž nejdůležitější je přežívající fragment této ústavy. Tato ústava byla součástí velké sbírky ústav, které Aristoteles a jeho studenti shromažďovali a studovali za účelem analýzy různých politických teorií. Objev této ústavy v Egyptě v roce 1890 vrhl nové světlo nejen na povahu aténské demokracie v 5. století př. n. l., ale také na rozdíl v kvalitě mezi hitorickými a vědeckými díly Aristotela a jeho nástupců. Předsudky a chyby ukázané v Ústavě odhalují mysl ovlivněnou Platónem a aristokratickými sociálními předsudky, zatímco faktické rozpory odhalují nespolehlivé historické zdroje, které Aristoteles použil pro tento typ pojednání.
O nebi
Fyzika
První analytiky
Druhé analytiky
Topiky
O sofistických důkazech
Metafyzika
Všechny tyto spisy reprezentují poslední skupinu spisů tohoto autora. Skládají se z filosofických i vědeckých děl.
