Kniha: Běž, chlapče, běž
Autor: Uri Orlev
Přidal(a): aliktyls2<>gmail.com
Bibliografické údaje
- Vydavatel: nakladatelství Práh
- Vydání: 1. vydání
- Verze: knižní verze
Uri Orlev – základní informace o autorovi
Narodil se 24. února (jako Henryk Orłowski) roku 1931 ve Varšavě, jeho rodina byla židovského původu, proto byl během druhé světové války přesunut do varšavského ghetta. Po smrti matky (nacisté ji zastřelili) společně se svým bratrem odešli do Polského Hotelu (bohužel se mi nepodařilo zjistit, co přesně znamenal pojem „Polský Hotel“, ale předpokládám, že to bylo místo/dům, ve kterém byli shromažďováni polští Židé před transportem do koncentračních táborů), odkud byli převezeni do tábora Bergen-Belsen. Po válce Orlev emigroval do Palestiny. V roce 1954 se setkal se svým otcem, který přežil válku v Sovětském svazu (V roce 1940 povraždila sovětská NKVD v Katyni, a ještě na dvou dalších místech tisíce zajatých Poláků. Jednalo se především o vojáky od důstojnické hodnosti, rezervisty z řad inteligence a další osoby považované za elitu polského národa. Z toho usuzuji, že otec autora nepatřil do této kategorie zajatců, a proto přežil válku v Sovětském svazu.) Roku 1962 se přestěhoval do Jeruzaléma, kde žije dodnes se svou ženou a třemi dětmi. Uri Orlev debutoval knihou Hayalei Oferte (1956). O dvacet let později začal psát knihy pro děti a mládež, scénáře pro rozhlasové a televizní pořady a překládat polskou literaturu do hebrejštiny. Je autorem více než třiceti knih, které byly přeloženy do více než 38 jazyků. V českém jazyce vyšly pouze tři jeho knihy (Běž, chlapče, běž / Domů ze slunečných stepí / Ostrov v ptačí ulici).
Rozbor díla: Běž, chlapče, běž
Kompozice knihy
- Doba a místo: Varšava, Polsko, období druhé světové války
- Kniha je inspirována skutečným příběhem a částečně životním příběhem autora (autobiografie).
- Jedná se o epický historický román. Ukazuje, hrůzy druhé světové války a pronásledování Židů nacisty. Děj je řazen chronologicky a má jasnou dějovou linku. Autor použil er-formu. Kniha je psána zejména spisovným jazykem, pouze v některý částech, kde promlouvají děti nebo jednodušší statkáři, je použit nespisovný jazyk. Kniha je psána spíše jednodušším stylem, aby ji chápali i mladší čtenáři, to ji však neubírá na kvalitě.
Charakterizace postav
- Srulík / Jurek Staniak – devítiletý chlapec židovského původu, pronásledovaný nacisty, ztratí rodiče a bratra a musí se postarat sám o sebe, zažije situaci, při kterých mu jde o život, ale potká i pár hodných lidí, kteří se o něj postarají a pomůžou mu válku přežít, v dospělosti se přestěhuje do Izraele a pracuje jako učitel
- Paní Hermanová – paní, které nacisté zastřelili dceru, přes zimu ukrývá Srulíka a naučí ho se modlit
- Srulíkův otec – odvážný muž židovského původu, kvůli kterému se musí skrývat, nechá se sám zastřelit, aby zachránil synův život
- Voják Saša – voják ruské armády, který Srulíkovi pomáhá přežít poslední chvíle války – bere ho s sebou při přesunech a dává mu jídlo
Děj
Devítiletý chlapec Srulík je židovského původu a se svým bratrem a rodiči žije ve varšavském ghettu. Srulíkův bratr najde díru v plotě, kterou se dá uprchnout zpět do vesnice Blonie, jejich původního bydliště. Rodina se o to pokusí, ale při cestě narazí na nacisty. Otec s bratrem se stačí schovat, bohužel Srulík a maminkou ne. Nacisté je odvezou zpátky do ghetta a maminku zbičují.
Srulíkova maminka dostává potravinové lístky (stejně jako ostatní obyvatelé), ale je jich tak málo. Musí společně s chlapcem vybírají popelnice s odpadky. Jednoho dne se Srulík probírá odpadky a chce mamince podat plný košík věcí, které nasbíral. Zavolá na ni, ale ona mu neodpovídá, zmizela. Chlapec neví, co má dělat, myslí si, že maminku odvezli Němci, a tak se rozpláče. Opodál hraje skupina kluků (většině z nich vzala válka oba rodiče, musejí se starat sami o sebe) fotbal, všimnou si uplakaného Srulíka a vezmou ho mezi sebe. Snaží se mu pomoci najít maminku a dům, kde bydlí, on si však nevzpomíná na adresu. Společně s nimi žije až do doby, než Němci začnou zabíjet „chudé“ obyvatele ghetta. Chlapci si myslí že chudé, ale jejich přítel švec Jojne jim vysvětlí úmysly nacistů – chtějí postupně všechny židovské obyvatele přesídlit, na otázku „Kam?“, Jojne neodpoví a radí chlapcům, ať raději uprchnou na polskou stranu. Skupinka sirotků se o to pokusí, ale marně.
Při cestě na svobodu, narazí Srulík na povoz plný odpadků a schová se do něj. Najednou chlapec zjistí, že se povoz rozjíždí. Sedlák si ukrytého chlapce všimne a chce mu zachránit život – spatřuje nespravedlnost v zabíjení židovských obyvatel a snaží se jim pomoci. V okamžiku, kdy chtějí nacisté zkontrolovat obsah povozu, sedlák vytáhne Srulíka ven, posadí se i s ním na koně a přeřízne opratě. Společně tak uprchnou. Sedlák ho zaveze mezi další židovské děti.
Tato skupinka židovských sirotků se tedy musí naučit žít v lesích a obstarávat si potravu – nejčastěji loupí tvaroh, který nechávají obyvatelé okolních staveních v pytlíčcích na plotě (aby vykapal), kradou zemědělcům zeleninu, ovoce a vejce. Tyto lupy jsou velice nebezpečné, většinou sedláci někoho ze skupiny chytí a udají ho nacistům.
Po několika měsících děti Srulíka opustí a on si musí hledat práci sám u statkářů. Někteří ho vítají s radostí, že mají dalšího pomocníka, jiní ho naopak zavřou a zavolají Němce. Srulíkovi nezbývá nic jiného než utíkat. Vždy se mu podaří utéct, ale často mu visí život jen na vlásku.
Jednoho dne takto utíká před nacisty a zahlédne u lesa stát osobu. Snaží se před ní skrývat, ale nepodaří se mu to. Osoba k němu přijde blíž, až pak Srulík pozná, že je to jeho otec. Otec mu řekne, aby si změnil jméno a začal si říkat Jurek Staniak. Během jejich rozhovoru je obklíčí skupina nacistů a uprchnout je naprosto nemožné. Chlapcův tatínek je nemocný a ví, že jeho život už nemá dlouhého trvání, a tak na sebe úmyslně strhne pozornost, aby mohl jeho syn bezpečně zmizet.
Čas ubíhá a nastane zima. Tu Jurek přečká u paní Hermanové, která je velice hodná a laskavá a s Jurkem soucítí – dceru jí zabili Němci. Paní Hermanová naučí Jurka modlení a několik křesťanských zvyků. Po čase začnou vesnici prohledávat Němci, a tak musí Jurek odejít.
Další práci si Jurek najde na velkém statku. Bohužel ho zde potká další neštěstí. Při práci se žentourem si poraní pravou ruku, a nakonec mu musí být amputována. Sedlák ho odvede do nemocnice, kde zůstane pouze do doby, než přijdou nacisté. Po jejich příchodu Jurek znovu uteče a zase si musí hledat práci na statcích. I přes to, že chlapci chybí jedna ruka, práci si vždy najde, je velice snaživý a pracuje ještě pilněji než dřív.
Jednoho jarního dne odpočívá Jurek na břehu jezera a spatří nacisty, jak rozmisťují miny na mostě. Neváhá a hned varuje obyvatele města, kteří si myslí, že jsou Němci na ústupu. Jurek díky svému odvážnému činu zachrání několik lidských životů a také se seznámí s ruským vojákem Sašou, který zde bojuje. Saša o chlapce pečuje, bohužel po dobytí Berlína je povolán svojí armádou a musí odjet.
Po skončení války se Jurek dostane do sirotčince, kde zůstane. V dospělosti se přestěhuje do Izraele a pracuje jako učitel.
Okomentovaný citát
„Srulíku, není čas. Chci, aby sis zapamatoval, co ti teď řeknu. Musíš zůstat naživu! Najdi si někoho, kdo tě naučí chovat se mezi góji, křižovat se, modlit se, pak budeš moci zůstat o nějakého sedláka. Vždycky běž k chudým. Ti jsou spíše ochotní pomáhat. A nikdy se nekoupej v řece s cizími kluky!“ „Já vím.“ Odpověděl Srulík. „A teď ze všeho to nejdůležitější, Srulíku,“ pokračoval překotně otec, „zapomeň svoje jméno. Vymaž si ho z paměti.“ …
… „Ale i kdybys všechno zapomněl, dokonce i na mě a na maminku, nikdy nezapomeň to, že jsi Žid.“ „Dobře tati.“ „Srulíku, teď vstanu a rozběhnu se, Němci poběží za mnou, ty pomaličku počítej do deseti, nezapomeň, pomaličku, a pak vstaň a utíkej do lesa!“ „Ano tati.“ Tatínek vstal a dal se do běhu.
Citát je z části, kdy Srulík potká svého otce. Otec synovi říká, jak se má chovat, aby „zapadl“ do křesťanské společnosti. Radí mu, aby vše zapíral, klidně i zapomněl, jen nikdy nesmí zapomenout, v jaké víře vyrostl. Po rozhovoru se otec obětuje a odvede pozornost nacistů, aby syn mohl bezpečně uprchnout.
Závěr
Kniha může v některých částech působit dětsky, ale na kvalitě jí to rozhodně neubírá. Je dobré, že si ji proto mohou bez problému přečíst i menší čtenáři, kterým je válečné téma dosti vzdálené. Autor píše velmi napínavě, což knihu dělá velmi čtivou a „polapí“ i „nečtenáře“. Myslím, že by knížka mohla pomáhat i při výuce dějepisu, protože devítiletý hrdina je dětem bližší než data a fakta v učebnicích. Místy je ale opravdu drsná, že je až velice těžké uvěřit, že je takové chování lidí opravdu možné, například, když se Srulík dostane do nemocnice s poraněnou rukou a lékař mající službu ho nechce ošetřit, protože je Žid. Naštěstí ráno přijde jiný lékař a ten Srulíka ošetří – ruku mu amputuje a nechá ho ještě pár týdnů v nemocnici. Když do vesnice přijedou Němci, musí Srulík zase prchat.
