Jméno: Bohumil Mathesius
Zařazení: Spisovatelé
Přidal(a): David Hampl
Český překladatel, literární kritik a básník první poloviny dvacátého století. Jeho bratranec byl významný český jazykovědec Vilém Mathesius, který je považován za zakladatele české anglistiky a rovněž patřil k předním osobnostem tak zvaného Pražského lingvistického kroužku.
Život
Bohumil Mathesius se narodil 14. července 1888 v Praze. Od mládí patřily k jeho zájmům zejména jazyky, vystudoval český a francouzský jazyk na Filozofické fakultě Karlovy univerzity a soukromě se věnoval také studiu ruštiny. Jeho literárním debutem byla povídka, která vyšla roku 1909 v almanachu Kniha mladých.
Po studiu a vojenské službě se začal živit jako učitel na gymnáziu, ale po vypuknutí první světové války v roce 1914 byl mobilizován a bojoval na srbské a italské frontě. Zde byl během bojů dvakrát raněn. Po skončení války odešel na dva roky na Slovensko, kde působil jako úředník. Po návratu do Prahy se začal více zajímat o kulturu i politiku, stal se například členem výboru Společnosti pro kulturní a hospodářské sblížení s Novým Ruskem. V druhé polovině dvacátých let se začal více věnovat také literatuře, společně s Juliem Fučíkem a Františkem Xaverem Šaldou redigoval tehdy uznávaný literární časopis Tvorba, do kterého pravidelně přispíval.
V roce 1927 spoluzaložil Literární noviny a v polovině třicátých let se pak stal jejich šéfredaktorem. Mimo to také překládal, nejen z ruské literatury, přeložil mnohá díla Tolstého, Dostojevského, Gogola či Čechova, ale také z literatury německé či francouzské. Věnoval se rovněž literatuře asijské, velmi uznávané jsou například jeho překlady a parafráze staré čínské poezie či antologie japonských básní. Po druhé světové válce se pak stal profesorem ruské a sovětské literatury na Karlově univerzitě. Diskutovaný se posléze v roce 1948 stal jeho podpis pod výzvu tehdejší inteligence s názvem Kupředu, zpátky ani krok, která schvalovala komunistický převrat v Československu. Bohumil Mathesius zemřel v Praze 2. června roku 1952.
Dílo
Zpěvy staré Číny, Nové zpěvy staré Číny a Třetí zpěvy staré Číny
Tři soubory Bohumila Mathesia, které přinášejí výběr z klasické čínské poezie od starověku až do konce třináctého století. Mimo to knihy obsahují rovněž ukázky z čínských lidových her či povídek. Zajímavé je, že Bohumil Mathesius zřejmě čínský jazyk nikdy neuměl a v první knize Zpěvy staré Číny z roku 1939 to v doslovu ke knize také uvedl. Nicméně vzhledem ke skutečnosti, že doslovy knih většina lidí nečetla, všichni začali Bohumila Mathesia považovat za znalce Číny a čínského jazyka a on to později nepopíral. Jak to bylo opravdu, se dnes již nedozvíme, nicméně jeho texty patří k nejlepším překladům a parafrázím čínské poezie v české literatuře. V souborech převažují texty s milostnými a přírodními motivy, tak jak je obecně pro čínskou poezii typické, ale objevují se i texty se sociální tématikou, ve kterých je zachycena chudoba a utrpení prostých lidí. Druhá kniha s názvem Nové zpěvy staré Číny vyšla o rok později v roce 1940, poslední soubor Třetí zpěvy staré Číny potom v roce 1948.
Verše psané na vodu
Originální Mathesiova antologie ze starojaponských básnických sbírek, konkrétně se jedná o sbírku Kokinšú, která pochází z desátého století, a Manjóšú, která je již z přibližně druhé poloviny osmého století. Sbírka obsahuje padesát pětiveršových textů, jejichž tématem je zejména krása květin a žen, nešťastná láska, smutek, stárnutí a loučení. V porovnání s originálem se Mathesiovy básně rýmují, což je bez pochyby dokladem jeho básnických kvalit. Antologie vyšla poprvé v roce 1943.
Básníci a buřiči
Pro zájemce o Mathesiovy texty literárněkritické a literárněhistorické je určen výbor z jeho díla s názvem Básníci a buřiči. Kniha je rozdělena do čtyř různých částí, které se liší svým zaměřením. V první části knihy se tak setkáme s doslovy, které Bohumil Mathesius napsal ke svým překladům z cizojazyčné literatury. Druhá část obsahuje Mathesiovy články o ruské literatuře, které ve své době vycházely v různých literárních časopisech. Třetí část se věnuje teorii překladu obecně a v poslední části jsou poté Mathesiovy kritické články, glosy, polemiky a fejetony, které se týkaly československé literatury a kultury jeho doby.
