Jméno: Černý humor
Zařazení: Literární pojem
Přidal(a): David Hampl
Pojem černý humor většinou souvisí s cynismem, satirou a ironií. Můžeme se s ním setkat v naší každodenní komunikaci i v literatuře. Jedná se o nejradikálnější formu humoru, nebojí se tabuizovaných témat, kombinuje v sobě věci morbidní, kruté a groteskní se směšností a komikou. Cílem většinou bývá sdělení, které souvisí se zdůrazněním absurdity světa a života.
Základní znaky černého humoru
Konkrétní projevy černý humoru se často pohybují na hraně společenského vkusu, pro některé jsou dokonce za jeho hranou. Tento typ humoru totiž nachází komično v situacích, které jsou všeobecně vnímané jako tragické a tíživé, například válka, nemoc, smrt či násilí. Jde tak o humor, který vychází ze situací, kterým bychom se na základě jejich podstaty smát neměli, samy o sobě totiž impulzem k humoru rozhodně nejsou.
Zdrojem komického efektu je většinou kontrast mezi kontextem těchto situací, který je většinou vážný, často se jedná o různá lidská neštěstí, a humorným, nevážným způsobem, jakým se o nich hovoří. Mnozí rovněž v černém humoru spatřují určitou formu intelektuální obrany proti těmto tragickým a šokujícím skutečnostem. Je prostředkem, jak si v beznadějných, hrůzných a vysilujících situacích zachovat určitou „příčetnost“, napomáhá totiž k uvolnění nahromaděného napětí. Důležité rovněž je, že černý humor nepopírá závažnost těchto událostí, situací a témat, podává je ale odlišným způsobem, než jsme zvyklí a než očekáváme. I když si recipient černého humoru uvědomuje vážnost skutečnosti, o kterém se hovoří, a to, že tento typ humoru je vlastně v protikladu proti všeobecným morálním zásadám a etice, přesto v něm vyvolává smích. Specifickým druhem černého humoru pak je, když jeho původci jsou lidé, kteří onu hrůzu či neštěstí sami zažili.
Příklady černého humoru
S prvky černého humoru se lze často setkat v anekdotách. Příkladem mohou být následující ukázky vtipů.
Přijde pán do obchodu se zvířaty a obrací se na prodavače se slovy: „Prosil bych tři potkany, dvě myši, asi dvacet pět švábů a kýbl pavouků.“ „Uff, no, snad to dám dohromady. Na co to vůbec potřebujete?“, ptá se překvapený prodavač. „Ale, stěhuji se a ve smlouvě je bod: vrátit majiteli byt ve stavu, v jakém jsem jej dostal.“ „Vy jste šprýmař,“ usměje se pobaveně prodavač. Muž s vážnou tváří odpoví: „No, mně to moc k smíchu nepřijde. Odpoledne jdu vykopat toho dědu, ke kterému jsem se tenkrát přistěhoval.“
Muž leží na smrtelné posteli, už si v duchu odpočítává zbývající čas, když tu ucítí lákavou vůni čerstvých koblih. Sesbírá poslední síly, doplazí se do kuchyně a natahuje ruku po koblize. V tom přiběhne manželka a plácne ho přes ruce se slovy: „Necháš to?! To je na pohřeb!“.
Další oblastí, která občas černý humor využívá, je i reklama, etičnost takové reklamy pak v případě stížností zkoumá Rada pro reklamu. Například reklama ÚAMK obsahující slogan „Užijte si rychlost až do konce“, která se odehrává na hřbitově a specifickým způsobem upozorňuje na nebezpečí, které člověku hrozí při rychlé jízdě.
