Téma: Cesta do školy
Slohový útvar: Reportáž
Přidal(a): Dominik
Reportáž z MHD aneb Cesta do školy
V dnešní reportáži se podíváme na cestování v MHD v době koronakrizi. Také si vyzkoušíme, jaké je to být středoškolákem, který cestuje do školy pomocí MHD denně.
Je pondělí 7. prosince 2020. Česko se probouzí do nového dne s mírnějšími protiepidemickými opatřeními, které zabraňují šíření nového koronaviru. Dnes se zejména v pražské MHD očekává nárůst počtu cestujících. Díky, mimo jiné, opětovnému otevření středních škol.
Právě se nacházím na zastávce Sídliště Modřany a nastupuji do tramvaje číslo 17. Hned první věci, které si všímám je výrazně vyšší počet cestujících, což v poslední době nebylo obvyklé. Jinak vypadají ostatní lidé spokojeně. Dokonce se někteří i usmívají. Vypadá to, že všude panuje pozitivní nálada. Lidé jsou rádi, že se můžou znovu zhluboka nadechnout. Tedy i když jen obrazně řečeno. „Příští zastávka: Palackého náměstí“ ozývá se z rozhlasu. Je čas vystoupit z tramvaje a přestoupit na metro.
V metru je atmosféra naprosto rozdílná. Lidé jsou v neustálém spěchu, každou chvíli kolem mě někdo proběhne. Jediné, co je stejné jako v tramvaji, je jejich počet. Nastupuji do vagonu metra a sedám si na jedno z posledních volných míst. Po zaznění známého „Ukončete výstup a nástup, dveře se zavírají“ je ve vagonu naprosté ticho. Metro se rozjíždí. Zvuk metra je však náhle přerušen hlasitým ječením postarší dámy. „Okamžitě si nasaďte roušku. Vy hulváte jeden!“ řve dáma na mladíka bez roušky. A skutečně, mladík na sobě nemá nasazenou roušku. Ten si ji neprodleně nasadí a ve vagonu znovu panuje mír a klid. Tento mladík byl jediný člověk, kterého jsem dnes viděl v MHD bez roušky. Lidé se zřejmě snaží co nejvíce dodržovat opatření a zároveň vymáhat dodržování i od ostatních.
Zbývá již jen posledních pár stanic a jsem v cíli. Na Vyšehradě si ke mně přisedá starší pán s dlouhými vlasy a vousy. Myslím si, že mi chce něco říct. Naprosto mu nerozumím. Nakonec to vypadá, že si říká jen něco pro sebe.
„Budějovická“ ozve se a já jsem vysvobozen. Pána nechávám za sebou a spokojeně vystupuji z vagonu metra. Nyní se vydávám po eskalátorech směrem ke své škole. Znovu procházím kolem vysokého počtu lidí. U výstupu z vestibulu ještě potkám milou paní prodávající charitativní časopis a rozhlašující „Nový prostor, nové vydání“. Toto zvolání mám pevně spojeno s cestou do školy, jelikož ho slyším každý den.
Hodnocení: 1 = výborně
