Kniha: Cesta domů
Autor: Bobbie Pyronová
Přidal(a): Pospinka
Bibliografické údaje
- Žánr: Dobrodružné
- Počet stran: 336
- Datum a místo vydání: Brno 2014
- Nakladatelství: Albatros
Osnova
- Úvod: Betty a Tam
- Hlavní část: Tam se ztratil, hledá cestu domů
- Závěr: Tam s Betty se našli
Děj díla
Betty a Tam jsou nejlepší kamarádi. Tam je pes Betty – je to šetlandský ovčák. Je podzim a oni dva s Bettyinou mamkou jsou na Juniorském mistrovství jihovýchodní Virginie v agility. Tam proběhl překážky bez problému, a když se Betty podívala na časomíru zjistila, že vyhráli. Betty s mámou všechno sbalily do auta, daly Tama do přepravky, a vyjely. Tam přepravku nesnášel. Rozhodl se, že se schoulí a usne.
Probudili ho prudké nárazy. Ucítil zápach spálené gumy. Auto se převrátilo do houští. Řítil se dolů z prudkého náspu. Za chvíli všechno přestalo. Betty ho volala. Tam byl zamotaný v dece, kterou mu Betty vystlala přepravku, bolel ho bok a rameno. Betty ho pořád volala. Tam zaštěkal a zadrápal na dveře přepravky, ta se s ním překlopila, a on se znovu začal kutálet. Kutálel se po skalním výčnělku a najednou to žbluňklo. Tam zamčený v přepravce plul v řece. Do přepravky se pomalu vlévala ledová voda. Tam nesnášel vodu, a tak začal drápat do dvířek. Stará zrezivělá západka povolila a Tam plaval v řece bez přepravky. Chvíli mu to trvalo, ale nakonec se dostal na břeh. Bez sil a energie si lehl, a usnul.
Betty se probudila v nemocnici. To že máma nechala Tama někde v houští absolutně nechápala. „Jak to mohla udělat? Proč jsi ho nehledala?“ ptala se. Nastalo nekonečné období obvolávání všech blízkých útulků.
Tam prožíval chvíle v lese s jediným cílem-najít Betty. Cítil, že musí na jih. Zranění bylo na denní bázi. Prožil již několik dní o hladu, potkal havrana a medvěda. Potkal také kojotí fenku. Zprvu se navzájem brali jako nepřátele, ale po chvíli zjistili, že mají stejný zájem-najíst se. Chytali veverky, králíky, hraboše a krysy. Tentokrát šli na lov brzy ráno. Fenka našla dikobraza a hodlala ho ulovit. Chňapla ho do obličeje, otočila na záda. Dikobraz švihl ocasem kojotovi po krku. Tam chtěl fence pomoct, rozběhl se a chňapl dikobrazovi po boku. Vyjekl a ucukl dozadu. Tvář měl plnou bodlin. Snažil se je vyndat tlapkami. Potom mu fenka dala ochutnat dikobrazí maso. Něco tak hřejivého a sladkého nikdy před tím nejedl. Tam se stal na kojotovi závislý. I když ho intuice táhla na jih, klidně by šel s kojotem na východ. Postupně přicházela zima.
Battyiny Vánoce bylo hrozné. Neměli Vánoční stromeček, jelikož se budou stěhovat. Musí si všechno sbalit a odjet neznámo kam. A Tam ji tam určitě nenajde. Musí opustit i babi. Neví, jak bude Tama hledat, ale pořád ji něco říká, že je naživu.
Tam s kojotem se rozhodli jít. Neušli ani deset kilometrů, a došli na mýtinu, kde oba cítili jídlo. Jako první k místu dorazila fenka. Odhrábla větve a bolestně vyjekla. Kojotí tlapka byla pevně sevřená v kovové pasti. Na bílém sněhu se rychle objevilo jezírko krve. Tam se snažil past vyhrabat. Nemělo to cenu. Olizoval jí tlapku a lehl si vedle ní. Ráno se Tam probudil a šel se napít k potůčku. Najednou se lesem rozlehl výstřel. Tam vylezl od potůčku a viděl, že nad fenkou stojí vysoký člověk. Kopal do ní špičkou boty. Tam čekal, že fenka zaútočí, ale ona jen ležela na zemi a nic nedělala. Člověk si k ní klekl a otevřel past. Tam čekal, že se fenka zvedne a rozběhne, ale ona stále jen ležela. Člověk ji vzal a odcházel. Tam začal na člověka vrčet, člověk se otočil: “A heleme se. Kojot a liška!“ zamířil a střelil ho do ramene. Tam ucítil bolest, jakou ještě nikdy necítil. Zvedl se a chtěl utéct, ale nešlo to. Zkusil to podruhé, zvedl se na tři nohy a utíkal, jak nejrychleji mohl. Věděl, že člověk běží za ním. Chtěl přeskočit potok a schovat se do rododendronů. Místo toho ale spadl do řeky a studený proud ho unášel. Proud ho donesl až do zahrady Irene. Ta ho z potůčku vytáhla, osušila a vzala ho k veterináři. Ten mu ošetřil nohu i tvář popíchanou od dikobraza. Čekaly ho tři týdny před teplým krbem a jídlo dvakrát denně.
Betty si v nové škola našla kamarádky Claru, Helen a Beátu. Jednou na obědě uviděla holku, která ji zaujala. Zeptala se nových kamarádek, kdo to je. Byla to Charlotta Riversová. Chodila v černém oblečení, nosila make-up a přezdívalo se jí ledová královna. Nikdo ji neměl rád a neměla žádné kamarády. „Má bohatý rodiče“ řekla Clara. Když jela Betty domů viděla, že nějaké holce utekl pes. Betty na pejska zavolala. Dusty patřil Charlottě a Betty se lekla, že Charlotta je oblečená uplně stejně oblečená, jako ona. Žádné vysoké boty, černé kalhoty a hodně make-upu, jen obyčejné džíny, tenisky a kšiltovka. Charlotta Betty poděkovala. Začali se bavit. Charlotta byla úplně v pohodě-vůbec ne taková za jakou ji všichni mají! Začalo pršet, a tak se šly schovat pod přístřešek. „Pojeďme ke mně domů“ řekla Charlotta. Zavolala jejímu řidičovi Richardovi, a ten pro ně přijel limuzíně. Za chvíli byli tam. Charlotta bydlela ve vile. Něco takového Betty ještě nikdy neviděla.
Irene nahlásila na všechny útulky poblíž, že Tama našla. Tam už byl zdravý anic ho nebolelo. Pořád ale věděl, že musí najít svou dívku. Jednou ze zahrady utekl. Začínalo jaro a on cítil, že je čas jít. Běžel na jih, věděl, že tam dívka je. Znovu přišlo období hladu. V cestě pokračoval po dálnici a za chvíli narazil na město. Dostal hlad, a tak se procházel ulicemi a pojídal odpadky. Každý den se vracel k popelnici paní McAllisterové. Ta ho už dlouho sledovala, a nakonec na něj zavolala odchytovou službu. Pánové ze služby nastavili past a Tam se přes noc chytil. Dovezli ho v kleci do stanice. Nějaká žena se o něj postarala a dala mu vlastní klec. V budově bylo několik štěkajících psů. Tam byl vystrašený. Žena si donesla skener a podívala se, jestli Tam nemá čip. K její radosti měl. V registru si našla telefonní číslo na majitele, ale číslo bylo obsazené. Tam byl několik týdnů ve stanici a cítil, že je čas pokračovat v cestě. Když ho žena venčila, vyvlíkl se z vodítka a utekl. Běžel na jih za svou dívkou.
Betty s mamkou uklízely dodávku. Betty uklízela přední sedačky. Byly tam účtenky, pytlíky, prázdné plechovky a kousek žlutého papíru. Dávala ho pytle na odpadky, když v tom se zasekla. Na papíře stálo: „ZTRATIL SE ŠETLANDSKÝ OVČÁK, PES“ Betty se podlomily kolena. Podala papír mamce. Ta papír rychle přečetla nahlas. „Michaeli!“ zavolala na tátu. Máma se ho zeptala, co je ten papír zač. Táta o tom Betty nechtěl říct, aby si nedělala zbytečné naděje. Rodiče Betty se po chvilce začali hádat, když v tom se ozval vážný hlas babi, která byla na návštěvě přes jarní prázdniny. „Zavolej tam! Hned!“
Tam byl vysílený. Už dlouho nic nesnědl. Už nemohl dál, musel se prospat. Z posledních sil se vyškrábal do prohlubně v borůvkovém houští a usnul. Za tři dny ho z úkrytu vytáhla žízeň. Když pil, ucítil známý pach. Pach kojotí fenky. Lákala ho do houští za ní. Tam šel. Dovedla ho až do úpatí hor. Celý vyčerpaný našel úkryt u piknikového odpočívadla v Návštěvnickém centru Skalnaté zahrady. Vysoké rododendrony tvořily perfektní tunel. Tam neváhal a schoval se do něj.
Betty řekla všechno co ví Charlottě. Bratr Charlotty sestrojil mapu a vypočítal, kde by teď Tam mohl být. „Mami, tati vím, že tam je!“ prosila je Betty. Rodiče si ale nedali říct. Betty se rozhodla, že půjde do Skalnatých zahrad sama. „Charlloto, nikdy jsem po tobě nic nechtěla, ale mohla bys mě teď prosím krýt? Vyrazím hned ráno. Pojedu stopem“ přemlouvala Charlottu. „Betty jsou to tři hodiny autem.“ „Musím to udělat.“ „Nechci ti to vymlouvat. Jen chci říct, proč se plahočit stopem, když můžeš limuzínou?“ Druhý den ráno jeli Betty, Charlotta a Richard do Skalnatých zahrad. Přijeli před dálnici, která byla zavřená. Betty se rozhodla jít pěšky. Začalo sněžit a Betty se bořila ve sněhu. Najednou se vedle ní objevilo auto. „Betty, nevím, jestli tě mám umačkat radostí nebo uškrtit!“ řekla mamka. Betty naskočila do auta. Dorazili k zahradám. Betty hned věděla kam jít. Zdál se jí sen, že je Tam uvězněný v tunelu a zanedlouho ten tunel našla. „Tame! Pojď ke mně Tame!“ Tam se zvedl a vylezl z tunelu. „Našla jsem ho! Žije!“ křičela Betty. Vzala ho do náručí. Tam si o Betty opřel hlavu a vydal ze sebe nejdelší vzdych na světě, jako by vydechoval všechny kilometry na světě. Konečně bylo všechno tak jak má být.
