Jméno práce: Dopis mamince
Slohový útvar: Dopis
Přidal(a): karin
Mami,
ani nevíš, jaká čest pro mě je, tě takto oslovovat. Celé roky se na tebe zeshora dívám a sleduju tě. Celý tvůj život. Každé tvé rozhodnutí. Říkáš si, že tě Bůh musí za něco trestat, když právě tebe pověřil takto krutými možnostmi volby. Pořád dokola až do zbláznění si situace v hlavě přehráváš a přemýšlíš, co by se dalo udělat lépe. Já tě ujišťuji, že nedalo. Jsi výjimečně silná a schopná žena. I přes všechny rány osudu, ty se dál snažíš a nepřestáváš doufat.
A proto ti dávám jedinou věc, co pro tebe mohu udělat. Mé odpuštění. Uvědom si, že ty za ty zrůdnosti, které se odehrály, nemůžeš ani v nejmenším. Snažila ses nás s Janem ochránit. Snažila ses být co nejlepší matkou. Žádná jiná by neudělala to, co jsi ty dokázala. Místo, abys nás všechny odsoudila k jisté záhubě, tak jsi zachránila tvůj i bratrův život. Jan se dostal díky svým znalostem němčiny a árijskému vzhledu k pěstounským německým rodičům, kteří si celý život přáli mít dítě. Po válce se rozhodl procestovat celý svět. Nakonec se usadil v Americe, kde se svou nynější ženou založili rodinu. Mají jedinou dceru, Sofii.
Mami, prosím, nedopusť, aby má smrt byla zbytečná. Protože, jestli nebudeš žít, tak bude. Myslím tím opravdu žít. Ne předstíráním normálního a spokojeného života se schizofrenickým narkomanem jen proto, že si myslíš, že si nic jiného ani nezasloužíš.
Mami, nelámej nad sebou hůl. Užij si svůj život, dokud ještě máš čas. Hodiny odbíjejí až příliš rychle. Až se tvůj čas naplní, tak se opět shledáme. Budu se těšit.
A pamatuj, „Je zhola zbytečné se ptát, má-li život smysl či ne. Má takový smysl, jaký mu dáme.“
Navždy Tvá milující dcera, Eva.
Hodnocení: 1 = výborně
