Jméno práce: Dopis panu prezidentovi
Slohový útvar: Úvahový dopis
Přidal(a): Smrť
Dopis panu prezidentovi
Milý pane prezidente,
Jak je možné že národ uprostřed Evropy, který zažil 40 let utrpení v podobě komunistického režimu a který už tedy ví, jaké to je, když na vás útočí agresor a nikdo vám nechce pomocí, stále ještě není rozhodnutý, kam patří? Národ, který ví jaké to je vědět, že k vám může někdo přijít a sebrat vám střechu nad hlavou. Jak to, že se po tomhle všem nedokážeme rozhodnout, jak se postavit k migrační krizi?
Ani po skoro 30 letech, kdy jsme společně s Vámi získali svojí svobodu, nevíme na jakou stranu „hranice“ se chceme dostat a ani to, že ať si vybereme jakkoliv, budeme muset podstoupit nějakou oběť. Nejsme schopni pochopit, že být součástí EU, neznamená jen volný obchod a dotace. Není možné mlčet a dělat, že se nás nic netýká.
Pokud tedy jako národ nevíme, co vlastně chceme, musíme sami sobě položit otázku: Co pro nás znamená členství v EU? A pokud jsme lidé, kteří uznávají stejné hodnoty jako Vy, pane prezidente, tak nás také napadne zda: Má cenu se tím zabývat?
Přesto mi připadá správné rozebrat její výhody i nevýhody. Evropská unie funguje jako společenství již řadu let a během její existence už ve světě došlo k řadě problémů, kterými se musela zabývat anebo k nim musela zaujmout postoj. Vždy se tyto události řešily dohodou všech zástupců členských států a i díky jednotnému postupu všech společně se mnoho problémů podařilo zažehnat. Proto jsme například relativně dobře dokázali překonat ekonomickou krizi, a proto bychom měli společně postupovat při současné migrační krizi. Samozřejmě Evropská unie tu není jen pro řešení krizí. Mimo jiné nám díky Schengenskému prostoru umožňuje volně cestovat i podnikat. Zároveň je zde koncept jednotné měny – Eura, atd.
Mnoho lidí si stěžuje na vnikání nových kultur a nových věcí k nám, samozřejmě, že nikdo nechce, aby u nás převládla nějaká jiná kultura. Musíme si jako národ zachovat svoji kulturu, protože pokud bychom jí ztratili, tak nejsme nic. Ale zároveň není možné, abychom se od okolního světa “odřízli” a zůstali někde sami, schovaní do ulity. Dnešní svět je již natolik propojený, že by to opravdu nešlo, tak proč se bránit novým kulturám, které nás mohou něčím obohatit? Je pravda, že takto se můžeme chovat jen ke kulturám, které tu naši budou respektovat. Bojíme se (I já se toho obávám), že arabská kultura, silně ovlivněná Islámem, naši kulturu respektovat nebude, ale i to je další důvod, k tomu abychom zůstali v EU, protože společně dokážeme tomuto problému lépe čelit.
Proč jsme jako národ tak nejednotní? Je to snad definice našeho národa? Vždy když vyvstane něco, co je třeba řešit, rozdělíme se na dvě velké skupiny. Bojíme, že když jsme v Evropské unii, budeme muset přijmout uprchlíky, ale pokud máme zájem na tom, abychom získávali výhody z členství v EU a pokud nechceme pošlapat vlastní kulturní hodnoty, na kterých naše společnost stojí, měli bychom je přijmout.
Pokud by se stalo, že se v budoucnu rozhodneme Unii opustit, tak je velice pravděpodobné, že nezůstaneme samostatným státem, ale spíše se postupně dostaneme do mocenské sféry vlivu Ruské federace, což by byl vlastně naprostý opak toho, co jste Vy pane prezidente společně se všemi co se účastnili revoluce, chtěl dosáhnout. Je ovšem možné, že to je přesně to, co chtějí lidé volající po opuštění EU. Je sice zvláštní, že poté, co jsme zakusili teror režimu, který byl řízen z Ruska, stále existují lidé, kterým je myšlenka Sovětského svazu blízká.
Oblíbenou českou vlastností, a to mi pane prezidente doufám odsouhlasíte, je neustálé kritizování všeho, co se neděje podle našich představ a zároveň debatování o tom klidně i několik dní, aniž bychom se dobrali výsledku. Je možné, že to si přesně teď myslíte o mně, ale věřím, že pokud to tak je, tak ještě změníte názor. Jak už jsem jednou zmínil, pokud chceme, aby se něco změnilo a dělo se to podle našich představ, je nemožné přitom sedět a jen se o tom hádat. Musíme se zapojit, vymyslet nějaký vlastní způsob řešení, protože se může stát, že pokud se nezapojíme s návrhy, bude vybráno řešení, které se nám nebude líbit, ale bude to náš problém, protože my jsme nevyužili svoji šanci se zapojit.
A proto si můžeme být jistí, že klábosením a dohadováním se, migrační krizi nevyřešíme. Dokonce i to, že ji nezvládneme sami. A tak bychom měli přestat plýtvat drahocenným časem a měli bychom se pokusit najít smysluplné řešení současných problémů A proto se o to alespoň budu snažit.
Já sám jsem na žádné řešení nepřišel, ale nedávno jsem jeden zajímavý názor četl, a proto se vám ho teď aspoň jako návrh k zamyšlení pokusím interpretovat. Autor uvádí řešení migrační vlny na příkladu psa, kterého jeho pán bije. Zoufalý pes se ve snaze uniknout rozhodne riskovat svůj život a podleze plot k sousedovi na zahradu. Jako správný člověk se soused rozhodne psovi pomoci, s tím, že je rozhodnutý, že pokud se pes nepřizpůsobí novému prostředí a bude dělat nepořádek, pošle ho zpátky k sousedovi a pokud ho pes pokouše, utratí ho. Protože pes, který se neumí chovat a ještě k tomu útočí na někoho, kdo mu zachránil život, když byl v nouzi, si nezaslouží žít. Tento příklad v podstatě shrnuje můj postoj k migrantům. Snad kromě závěru, kde si úplně nejsem jistý, zda je to ta nejlepší možnost. Ale na druhou stranu nevím, co jiného by se v takovém případě dalo dělat. Poslat ho domů a doufat, že se polepší, v prostředí kde ho stále bijí? Pokusit se ho převychovat? Udělat úplně něco jiného?
Každopádně ať už se jako národ Čechů rozhodneme jakkoliv, budeme muset migrační krizi nějakým způsobem vyřešit a můžu jen doufat, že Vy pane prezidente, budete vést naše kroky tím správným směrem.
(Podpis)
Hodnocení: 2 = chvalitebně
