Emil čili o vychovávání – reflexe knihy

 

Kniha: Emil čili o vychovávání

Autor: Jean-Jacques Rousseau

Přidal(a): Jitka

 

Reflexe knihy

ROUSSEAU Jean Jacques (1889). Emil čili o vychovávání, 412 stran

 

Obsah knihy

Život J. J. Rousseaua (1712 až 1778) spadá do období prudkého společenského kvasu ve Francii, která už tehdy byla hospodářsky vysoce vyvinutá, ale v dalším jejím hospodářském a společenském vývoji překáželo zkostnatělé feudální zřízení.

V takovémto prostředí prožil Rousseau pohnutý život, plný vzrušujících událostí, radostí a utrpení. Poznal těžkosti a strasti ve vícero zaměstnáních, a to např. jako tajemník, vychovatel, rytec, až se nakonec úplně náhodně stal spisovatelem. Začal psát a postupně si získával popularitu a uznání veřejnosti, ale zároveň i mnoho nepřátel. Hlavně po vydání jeho pedagogického díla „Emil čili o vychování“ nestačil unikat před perzekucí, zatykačem a pronásledováním. Uštvaný a též finančně vyčerpaný zemřel náhle 2. července 1778.

„Svoboda člověka spočívá v tom, aby nedělal, co nechce!“

 

Rousseauovy myšlenky úzce souvisí s jeho filozofickými, společensko-politickými a náboženskými názory. Z nich organicky vyrůstá jeho pedagogické dílo „Emil čili o vychování“ a na jejich základě konstruuje svoje pohledy na přírodu a volnou výchovu, stanoví výchovné cíle, metody a organizaci výchovné práce, vytváří se poměr ke kultuře.

Věk svého chovance dělí na čtyři období a každému období dává, vycházejíc z přirozenosti dítěte, osobitou výchovnou náplň.

 

V 1. období od narození do dvou let je třeba věnovat osobitou starostlivost tělesné výchově. Poukazuje na zabalování dítěte, které vede k omezování svobody a pocitu bolesti. Dítě v tomto období srovnává s nemohoucím starcem – zloba z nedostatku sil dosáhnout cíl. Poukazuje zde i na to, jak je příroda od narození na dítě krutá – dětské nemoci, prořezávání zubů. Doporučuje postupné otužování dětí vzduchem a vodou, dívat se od mala na ošklivé věci, protože se jich až vyroste, nebude bát (hadi, pavouci,…). Porovnává zde i život dítěte v městském a vesnickém prostředí – výživa, řeč.

 

Ve 2. období od 2 do 12 let, které nazývá spánkem rozumu, tvrdí, že pozornost vychovatele se má soustředit na rozvoj smyslových orgánů. Poukazuje zde na to, že když je dítě samo a ublíží si, nepláče, až když uvidí někoho, kdo jej bude litovat. Proto se má k dítěti přistupovat pomalu, bude pak statečnější. Dítě by se mělo nechat svobodně pohybovat.

Také by se vychovatel či rodič měl naučit dítě odmítnout a své odmítnutí nikdy nerušit – důslednost! Někdy u dítěte může „prosím vás“ znamenat „rozkazuji vám“, je proto nutné, aby člověk poznal zlo a mohl si pak uvědomit dobro. Když před dítětem odklízíme překážky a ve všem mu vyhovíme, tím více mu ublížíme v jeho přizpůsobení v dalším životě.

„Příroda stvořila děti, abychom je milovali a pomáhali jim, ne abychom je poslouchali a báli se jich!“

Dítě má něco dostat ne proto, že o to prosí, ale proto, že to potřebuje. Chcete-li dítěti povolit, oč žádá, dovolte mu to bez proseb a podmínek, nechcete-li, pak vaše NE musí být první!

Rousseau se v této knize zaměřuje především na tělesnou stránku, zaobírá se také otázkou oblečení – doporučuje jedny pohodlné šaty na celý rok, což povede k odolnosti těla, na důležitost spánku, ranního buzení, očkování. Dále pak pozornost obrací na cvičení všech smyslů – např. hry ve tmě (tleskat v místnosti), soutěž v běhu o koláč, rozvíjení řeči, zpěvu, chuti, výtvarné činnosti, geometrie.

 

V 3. období od 12 do 15 let klade důraz na rozumovou výchovu. Upozorňuje na to, že síly 12- nebo 13letého dítěte se vyvíjejí daleko rychleji než jeho potřeby. Je to nejcennější období jeho života, období, které se dostaví pouze jedenkrát v životě, období velmi krátké, a proto je velmi důležité, abychom jej správně využili. Je to tedy období práce, učení a studia. Doporučuje při výuce obrátit pozornost na přírodní jevy a názornost:

„Vědec s knihami na ostrově nečte, ale zkoumá ostrov. Jedinou knihou člověka je svět“.

Jako jedinou důležitou knihu zde pro Emila uvádí „Robinsona Crusoa“.

S učením by se mělo začínat od nejjednodušších jevů (základy a zákonitost fyziky). Učit dítě jen to, co je zajímá. Nejdůležitější otázka: „Na co to je?“ vede Emila k tomu, aby si vlastnoručně vyráběl přístroje – tím získáváme více vědomostí o věcech, které jsme si sami osahali než o věcech, o kterých nám jen jiní povídají.

Každý smyslový pocit se stane pojmem, pokud necháme děti samé dopátrat se pravdy:

„Palice ponořená ve vodě vypadá jako zlomená. Chodíme-li okolo, láme se ve všech směrech, zvlníme-li vodu, láme se vícekrát, vypustíme-li vodu, narovná se.“

Vést dítě k tomu, aby používalo svůj rozum a neopíralo se o rozum jiných. Není důležité znát mnoho poznatků, ale vědět, jak je získat v případě potřeby.

Člověk je nejprve bytost konající a myslící. Pak se stává bytostí milující a cítící.

Při výběru zaměstnání tvrdí, že ze všech zaměstnání, které mohou člověka živit, je práce rukou takovým živobytím, které člověka nejvíc přibližuje k přirozenému stavu. Postavení řemeslníků je neméně závislé na osudu a lidech. Řemeslník je závislý jen na své práci, je svobodný oproti rolníkovi, který je připoutaný k pozemku a kterého úroda je často závislá na jiných (nepřítel, zabavení půdy,…)

Připomíná, že výrobek by se neměl hodnotit podle toho, kdo jej vyrobil, ale jaký doopravdy je! Také říká, že každý by měl prodávat zboží, kterému rozumí a které dokáže používat (je směšné, když muž prodává ženám natáčky).

Patnáctiletý Emil má jen přírodní vědomosti a to čistě fyzické. Neví ani slovo z dějepisu, neví, co je metafyzika a morálka. Je pracovitý, trpělivý, silný a odvážný.

 

Ve 4.období od 15 roku od plnoletosti těžiště výchovné práce vidí v mravní výchově. Za první a nejdůležitější cit považuje sebelásku a z toho plynoucí sebezáchovu.

Při sexuální výchově upozorňuje na to, že není až tak nebezpečné dětskou zvědavost ukojit, jako ji podceňovat. V těchto otázkách by se nemělo dětem lhát!

4. kniha končí vstupem Emila do vlastního života a setkání s Žofií.

 

Největšího omylu se Rousseau dopustil v tom, když si myslel, že je možné výchovu dítěte uskutečnit mimo společnost, že jeho individuální volná výchova v idealizované přírodě jej připraví lépe pro společenský život než kolektivní výchova ve společnosti.





Další podobné materiály na webu: