Dášeňka čili život štěněte – rozbor díla

 

 Kniha: Dášeňka čili život štěněte

 Autor: Karel Čapek

 Přidal(a): Eva Bobysudová, anonym

 

 

O autorovi: Karel Čapek

• Země, město původu: Malé Svatoňovice, Rakousko–Uhersko
• Doba, kdy žil: 1890–1938
• Příslušnost k literárnímu směru: demokratický proud v české meziválečné literatuře
• prozaik, dramatik, žurnalista (Lidové noviny), překladatel
• vycházel z pragmatismu (= důležité je to, co přináší užitek)
• vystupoval profi fašismu, odmítl emigrovat, zemřel v r. 1938
• pátečníci (scházeli se u něj v pátek odpoledne – TGM, E. Beneš, Ferdinand Peroutka, Jan Masaryk, Karel Poláček atd.)

Další díla:

• epika – Krakatit, Hordubal, Povídky z jedné kapsy, Povídky z druhé kapsy, Válka s mloky, Devatero pohádek, Dášenka čili Život štěněte, Továrna na absolutno, Anglické listy, Italské listy,
• drama – R.U.R., Věc Makropulos, Ze života hmyzu, …

 

1. období (do 20. let 20. st.):

• 1910-1912 s bratrem Josefem: Krakonošova zahrada (povídky, náměty z rodného Podkrkonoší), Zářivé hlubiny (nedůvěra v techniku – potopení Titaniku)
• noetická skepse (= pravda je relativní, nelze se jí dobrat):
• Boží muka → povídka Šlépěj
• Trapné povídky

 

2. období (poč. 20. let) → drama:

• komedie Loupežník – oslava mládí, touha po něm, smutek z jeho pomíjivosti; loupežník – divoký, opovrhuje morálkou a konvencemi
• Francouzská poezie nové doby (Baudelaire, Apollianaire – báseň pásmo → asociační metoda)
• → románové a dramatické utopie (objev, který může způsobit zkázu)
• R. U. R. (1. utopická hra) = sci-fi drama, hra o střetu člověka s technikou, který vyústí v obrodu lidstva
• Ze života hmyzu – satirická alegorizující komedie (s Josefem)
• utopické hry: Věc Makropulos (téma dlouhověkosti), Adam Stvořitel
• románové utopie: Továrna na Absolutno (vynález síly, která mění lidi), Krakatit (vědec musí zodpovídat za škody, které může jeho vynález napáchat)

 

3. období (přelom 20. a 30. let)

• povídky (kriminální zápletka, inspirací Angličan Chesterton): Povídky z jedné kapsy, Povídky z druhé kapsy
• fejetony: sborník Zahradníkův rok; cestopisné fejetony: Výlet do Španěl, Obrázky z Holandska, Cesta na sever
• sloupky (zakladatel sloupku K. Čapek)
• noetická trilogie: Hordubal, Povětroň, Obyčejný život (řeší se otázka možnosti skutečně poznat druhého člověka)

 

4. období (1935-1938) – společenská angažovanost (protifašistické hnutí):

• Válka s Mloky (protiválečný alegorický román), Bílá nemoc, Matka
• pohádky: Dášenka čili život štěněte, Devatero pohádek

 

Česká meziválečná próza

20. léta:

• postupy moderní lyriky, žurnalistika (fejeton, reportáž)
• oslabení dějovosti, posílení estetiky, role vypravěče
• katolicismus (Jakub Deml), demokratický liberalismus (Karel Čapek), komunismus (Ivan Olbracht), tzv. imaginativní, obrazná próza (Vladislav Vančura)

30. léta:

• román, epičnost, objektivní podání skutečnosti
• noetická próza (Karel Čapek)
• život proletariátu (Ivan Olbracht), měšťanů (Karel Poláček), ruralismus = život na vesnici (Josef Knap)
• baladická próza (Josef Čapek), historická próza (Vladislav Vančura), psychologické prózy (Egon Hostovský)
• německy píšící autoři (Franz Kafka)
• demokratický proud – autoři demokratického proudu byli tzv. pragmatisté
• pragmatismus – filosofický směr 20. století v U.S.A. , kriteriem pravdy je užitečnost a skutečnost, zkušenost
• autoři přispívali do Lidových novin , kde se shromažďovala demokratická inteligence
• Autoři:
  • Josef Čapek – Stín kapradiny (balada v próze, využil výtvarné cítění a smysl pro detail – barvité líčení lesa, příběh pytláků, kteří zabijí hajného), Povídání o pejskovi a kočičce
  • Karel Poláček – fejetony, sloupky, soudničky, Muži v ofsajdu (chování sportovních fanoušků), pentalogie o životě maloměšťáků (Okresní město, Hrdinové táhnou do boje, Podzemní město, Vyprodáno, z pátého se dochovala část – varuje před leností = ideální prostředí pro nástup fašismu), Bylo nás pět, Edudant a Francimor (pro děti)
  • Eduard Bass – povídka Klapzubova jedenáctka (motivy tradiční pohádky + sportovní reálie), soubor povídek Lidé z maringotek, román Cirkus Humberto (oslava odvahy, pracovitosti, houževnatosti a inteligence českého člověka)

 

Rozbor díla: Dášeňka čili život štěněte

• V knize Karel Čapek popisuje a fotografuje průběh Dášenčina života.
• Rok vydání: 1933
• Literární druh: epika
• Literární žánr: povídka, pohádka
• Literární forma: próza
• Časoprostor: počátek 20. století, Vinohrady

 

Jazyk

• spisovný jazyk, některá slova hovorová
• lehce srozumitelný – vhodný i pro děti
• styl epický, vyprávění má spád
• krátké věty
• dynamická slovesa
• zvolání, řečnické otázky, přímé řeči

 

Postavy

• Dášeňka – zvídavé štěně, hravá, chytrá a nezbedná  foxteriérka
• Iris – psí maminka Dášeňky
• Karel Čapek – vypravěč, páníček Dášeňky, vychovával ji, fotografoval a vyprávěl jí psí pohádky

 

Děj knihy

Jednoho dne se foxteriérce Iris narodilo malé štěňátko, bylo bílé a mělo jen černé uši a čumáček. A protože si Karel Čapek přál holčičku, dal tomu štěňátku jméno Dášeňka. Jako každé malé štěně po narození má i Dášeňka zavřená očíčka a neumí chodit, umí jen spát a cucat mámino mlíčko. A také pěkně pištět. Za to její maminka, by jí bránila a ochraňovala, ať se děje cokoli, byla by schopná i pokousat třeba listonoše, elektrikáře, advokáta asi každého kdo by chtěl vstoupit na její území.

Po týdnu po probuzení už konečně viděla na jedno oko a po dalším dnu už viděla na obě. Zanedlouho se ozval hlas přírody a od té doby Dášeňce radil a pomáhal jak má co dělat. Radil jí jak třeba jak chodit. Dašeňce to zprvu moc nešlo, ale to je úplně normální jako u každého malého štěněte, které se učí první krůčky. Netrvalo však dlouho a i Dášeňka na to přišla. Za pár týdnů už běhala, jako o život. Hlas přírody jí také radil jak pít a žrát z misky. Na začátku to pro ni byl velký oříšek, vůbec to Dášeňce nešlo, ale její maminka jí ukázala jak na to. Přeci jen to bylo už velké štěně a musela se to naučit a přestat pít maminčino mlíčko.

Týdny ubíhaly a ze štěňátka se stávala malá dračice, která rozžvýkala, na co přišla. Byla hravá a v hryzání měla velkou vytrvalost, ale nejen v tom byla i zdatná v běhu. Stále někde poletovala a honila se třeba za kusem špagátu, už to zkrátka nebylo to malé bezbranné štěňátko, ale pořádný kus psiska, které se dokázalo vytrvale přetahovat se svou maminkou a zvítězit nad ní. Uměla být však i potichu, což bylo občas velmi podezřelé a většinou se přišlo na to, že zrovna něco rozkousala na cucky a bylo jí jedno, co to vlastně bylo a na čem si pochutnává. Byla tak hravá, že když si hrála s maminkou, bylo vidět jen spoustu chlupů a paciček.

Z  Dášeňky už se pomalu stává velká psí slečna, která už se o sebe umí náležitě postarat, ale zato její maminka už je celá oškubaná od věčného hraní s Dášeňkou. Nastal den, kdy si musela přijít pro Dášeňku nová rodina. Její maminka z toho byla moc smutná, ale zasloužila si odpočinek, po tom věčném hraní a starání se, byla už celá vyčerpaná.

Dále v knize Karel Čapek popisuje, jak se fotografuje štěně. Přesto, že se to může zdát jednoduché, opak je pravdou. Je to velmi obtížné a vyžaduje to velkou trpělivost, jak od fotografa, tak od štěněte. A každá první fotografie, byla buď rozmazaná, nebo na ní Dášeňka vůbec nebyla. Až na pár snímků, které se podařily. Nebylo jich moc, ale ty které se povedly, stály za tu námahu.

Karel Čapek vypráví Dášeňce i pohádky aby při fotografování klidně seděla. Například o prvním foxteriérovi nebo o dobrmanech, kteří měli useknuté ocásky a dále také jiné pohádky, které vyprávěli o psech a jejich životě. Mně se nejvíce líbila pohádka o psím ocásku.

O psím ocásku

Byl jednou jeden pejsek a jmenoval se Foxlík. Byl celý bílý, měl černé uši a čumáček jak uhel. Byl to čistokrevný teriér. Byl to velký hrdina a vůbec ničeho a nikoho se nebál. Jednou slyšel, že v horách žije v takové skalní boudě přeukrutný drak. A tak se za ním vypravil, skočil mu za ucho a kousl ho, drak naříkal a pak utekl. A tím se z něho stal hrdina. Podruhé se vypravil zadávit obávaného obra. Byl to prý pověstný lidojed a pejskožrout. Skočil mu na nohy a obr se zalekl a utekl. A do třetice všeho dobrého se ten udatný Foxlík vypravil proti samotnému tatarskému chánovi, který se jmenoval Pelichán. Nejdřív statečně zaštěkal. Chán Pelichán se lekl, až mu srdce spadlo do kalhot, a třásl se tak, že nemohl své brýle najít. A protože neměl brýle, viděl špatně. Když Foxlík neohroženě mával ocáskem, myslel si, že to mává nějakou šavlí. Popadl svůj meč a začal jím šermovat proti Foxlíkovu ocásku a špičku mu usekl. Foxlík naježil srst a zakousl se tatarovi do kalhot. A protože tatarovi spadlo srdce do kalhot, Foxlík mu ho prokousl. A jako vzpomínku na statečného Foxlíka si nechávají hrubosrstí Foxteriéři useknout špičku ocásku a možná to jsou stejní hrdinové jako právě tento Foxlík z pohádky, kterou vypráví Karel Čapek právě Dašeňce. Pravda, někteří jiní psi mají také useknuté ocásky, například dobrmani. Byl jednou jeden dobrman a měl takové hloupé jméno. Astor nebo Felix, tak nějak. A ten Astor nebo Felix byl tak hloupý, že si neuměl jinak hrát, než se honit za oháňkou. Tu se ten dobrman dopálil, skočil po svém ocásku, chňapl po něm a sežral jej, byl by ho možná sežral celý, kdyby nepřiběhli lidé a nerozehnali ho koštětem. Od té doby usekávají lidé dobrmanům ocásky u samého zadečku, aby si je nemohli sežrat.

Z Dášeňky nakonec vyrostla krásná psí slečna a žila šťastně až do smrti.

 

Vlastní hodnocení

Tato pohádka je velmi krásná a vtipně napsaná. Kniha mě bavila už jen proto, že sama stěně ani psa nemám a vždy jsem po něm toužila, asi jako každé dítě. Líbila se mi, že v ní bylo hodně fotografií a člověk si mohl vše lépe představit. Karel Čapek dokázal vystihnout všechny části psího života, tak kdo by netoužil po přečtení této knihy mít svého vysněného pejska.