Téma práce: Erich Fromm – Umění být
Slohový útvar: Esej
Přidal(a): Steven
Úvod:
Bylo mi řečeno, abych pracoval s pouhými úryvky autorových děl, nicméně tento způsob by mi nedokázal dát dostačující materiál na to, abych pochopil tvůrcovi myšlenky. Samozřejmě, ani po přečtení jeho díla nemohu říci, že bych dokázal jasně mluvit o Frommově psychologii, nicméně díky tomu, mám alespoň nějakou hrubou představu.
Kniha společně se spisy Mít nebo být? a Strach ze svobody tvoří jedinečnou trilogii. V podstatě by se dalo říci, že Umění být je takovým mixem zmiňovaných děl. Dílo má dohromady šest oddílů. Stručně shrnu jejich obsahy. Dalo by se chápat, že ten první usiluje o prohloubení pochopení podstaty vlastního bytí. Druhý odhaluje překážky, které nám brání začít být a zároveň poukazuje na pohodlnost moderní civilizace. Třetí část nás seznamuje s nutností sebeuvědomění a soustředění i za pomoci meditační cesty. Čtvrtý oddíl, který je nejspíše autorovi vskutku nejbližší, díky jeho vlastním zažitým zkušenostem, pojednává o praktické aplikaci psychoanalytické metody při sebeuvědomování a sebeanalýze. Pátý oddíl pojednává o kultuře, filozofii a psychologii vlastnění. No a ten poslední, šestý oddíl, vytváří vyvrcholený souhrn poznatků cesty změny nastavení mysli mít k úplnému bytí.
Důvod, proč právě tato kniha byla mojí volbou, je prostý: hleděl jsem na název. Domníval jsem se, že by z tohoto mohly pramenit, byť jen malé, myšlenky z knih Jak se stát mistrem svého života nebo Kdo bude plakat, až tady nebudeš od Robina S. Sharmy. Leč, nebylo tomu tak. Naopak jsem díky Frommovi, respektive citovanému Marxovi, zjistil novou teorii, která mě donutila znovu se zamyslet nad pravou podstatou mého výběru knihy.
Cituji:
Co pro mne jest pomocí peněz, co mohu koupit, to jsem já, majitel peněz. Jak velká je síla peněz, tak velká je moje síla. Vlastnosti peněz jsou mé vlastnosti a bytostné síly – vlastnosti a bytostné síly jejich majitele. To, čím jsem a co mohu, není tedy nijak určeno individualitou. Jsem ošklivý, ale mohu si koupit nejkrásnější ženu. Nejsem tedy ošklivý, neboť účinek ošklivosti, její odstrašující síla je zničena peněz. Pokud jde o moji individualitu, jsem chromý, ale peníze mi opatří čtyřiadvacet nohou; nejsem tedy chromý; jsem špatný, nečestný, nesvědomitý, bezduchý člověk, ale peníze jsou v úctě, je tedy v úctě i jejich majitel. Peníze jsou nejvyšším dobrem, proto je jejich majitel dobrý; peníze mě nadto ušetří námahy být nečestným; předpokládá se tedy o mně, že jsem čestný; jsem bezduchý, ale peníze jsou skutečným duchem všech věcí, jak může jejich majitel bezduchý? K tomu si ještě může koupit duchaplné lidi a není ten, kdo má moc nad duchaplnými lidmi, duchaplnější než duchaplní? Což já, který pomocí peněz dokážu všechno, po čem lidské srdce prahne, nevlastním všechny lidské schopnosti? Neproměňují tedy mé peníze všechnu mou nemohoucnost v její opak?
Zajisté, Fromm tento odstavec použil ve své knize, v kontextu filozofie vlastnění, nicméně pokud bychom se zamysleli a začali hlouběji zkoumat důvod, proč tuhle Marxovu myšlenku Fromm citoval, mohli bychom narazit i na jiné skryté idey. Dost možná si to Marx ve své době neuvědomoval, ale domnívám se, že Fromm, na rozdíl od něj, v tomto viděl jistou spojitost se sebeuvědoměním. Pozastavme se u toho na chvíli. Pokud bychom vynechali peníze, které hrají v této citaci značnou roli, mohli bychom se na to podívat tak, že lidé prahnou po něčem, co jim chybí. Nemyslím však fyzicky, kdežto v nitru osoby samotné. Pokud člověk prahne po nějakém naplnění, které by mohlo mít funkci jakési záplaty prázdnoty, snaží se chytat čehokoliv jako tonoucí stébla trávy. Takže, kdyby tato teorie byla vskutku reálná, mohlo by to znamenat, že mé zaujetí názvem, je pouhou odezvou podvědomí na podnět, který mi vnitřně schází. Jinými slovy, by se mé podvědomí snažilo získat odpovědi na otázky lepšího a skutečně prožívaného života. Možná jsem si tedy nyní uvědomil jeden ze svých nevědomých či potlačovaných rysů osobnosti. Propojme úvahu se skutečnostmi.
Slova „uvědomovat si“ (to be aware), „vědět“ (to know), „být si vědom“ (to be conscious of) se obecně považují za synonyma. Avšak etymologické kořeny anglického slova „aware“ ukazují na diferenci od těchto dalších slov; kořen slova aware (jako německého gewahr) má v anglických a německých dějinách slova význam jako „pozornost“ nebo „uvědomělé soustředění mysli“ (německy Aufmerksamkeit). Obvykle se vykládá jako být si vědom nebo docházet k uvědomění si něčeho. Znamená to víc než prosté vědomí nebo vědění; má význam odhalení něčeho, co nebývá zcela obvyklé, nebo se ani neočekávalo. Jinými slovy, uvědomění je poznání nebo vědomí ve stavu zostřené pozornosti.
Z této citace Ericha Fromma, může být tedy ještě více zřejmé, že mé úvahy mají sklon k tomu, aby zapadaly do sebe. Jak však sám autor tvrdí: „Uvědomění je nutnou součástí sebeuvědomování a sebeanalýzy, ale samotný problém uvnitř nás, to nevyřeší.“ Pokud bych se tedy dál řídil Frommovou teorií, kterou uvedl v tomto díle, začal bych hlouběji analyzovat kořeny onoho potlačovaného konfliktu. Kde se stal ten zlom, který mi pokazil život natolik, abych hledal nějaké východisko k jeho zlepšení? Událo se nějaké velké vyhrocení událostí, neštěstí či to byla pouhá maličkost, která mi změnila život? Samo o sobě, je sebeuvědomování náročný běh na dlouhou trať, což nepopírá ani sám Fromm.
Bohužel moderní doba je až příliš uspěchaná, stejně tak jako tomu bylo za dob autora. Nyní to však dosáhlo až extrémních rozměrů. Lidé se snaží si věci ulehčovat tak, aby vynaložili minimální úsilí, nejlépe žádné. Což tedy znamená, že populace má velmi nízkou tendenci praktikovat sebeanalýzu a raději se spoléhají na „odborníky“, kteří jim jasně nadiktují, jak se s danou věcí vypořádat. Nikdo nás však nemůže znát lépe než my sami.
Závěr:
Vskutku mě tato kniha obohatila. Myslím si, že názory samotného autora jsou velmi aktuální a dají se skvěle pozorovat na nynější „mechanické“ společnosti. Je až smutné, kolik pravdy se za Frommovými slovy skrývá.
Velmi dobře čtenáři odhrnuje mlhu, ve které čtoucí žije a dává mu reálný pohled na situaci mezi lidmi. Myslím si, že za nějakou dobu, lidé budou ještě mnohem méně schopni mezi sebou vzájemně osobně komunikovat, upnou se na technologii více než bude zdrávo a přestanou zcela vnímat okolní svět, který jen překypuje krásou. Stačí se jen pozorně a soustředěně rozhlédnou… stačí jen přestat být roztěkaným, a hned se vše změní jako kouzlem… svět se začne zbarvovat jinými barvami…
Díky této rychlé době, se málokdo vydá na noční procházku lesem, pozastaví se nad okouzlující atmosférou noční oblohy plné hvězd anebo se jen tiše pustí do pozorování ptactva a dalších úchvatných tvorů. Příroda začíná být lidmi opomíjena, naopak obrovskou pozornost si získává automatizace.
Na to, aby člověk pochytil veškeré Frommovi myšlenky, nestačí, aby si přečetl pouhé úryvky či jedno dílo, tak jak jsem zmínil již na začátku. Čtenář všechna slova musí řádně vstřebat a čerpat ze dalších zdrojů, aby plně pochopil, odkud vítr vane. Jedině tak, to začne zapadat do sebe jako dětská skládanka.
Hodnocení: 1 = výborně
