Jméno práce: Jaký budu rodič?
Slohový útvar: Úvaha
Přidal(a): Doni
Jaký budu rodič? To je dobrá otázka. A klade si ji mnoho lidí. Já také. Však na ní závisí, jaké bude naše dítě. Jelikož děti jsou papoušci křížené s opicemi. Opakují, co slyší a napodobují to, co vidí.
Když jsem byla dítě, kladla jsem sama sobě i okolí mnoho otázek. Odpovídající tomu, že jsem byla dítě a k tomu ještě střelená. Když pokreslím miminko Centropenem, půjde to umýt anebo to něm zůstane jako na panence? To ty děti někdo vyrábí a potom si je maminka s tatínkem koupí v obchodě? Věděla jsem tehdy jenom jedno. Dítě chci. I kdybych si ho měla koupit anebo kvůli tomu někoho nebo něco obětovat severským bohům. Chtěla jsem se o něj starat jako o panenku. Což zahrnuje i občasné pomalování fixou.
Postupně jak jsem stárla, tak jsem si začala klást další otázky, na které měl vliv i to, že mi docházelo, že rodiče jsou sice úžasní, ale ne dokonalí. Budu taky křičet na své děti kvůli maličkostem, protože jsem se pohádala s partnerem nebo partnerkou a na někom si potřebuji schladit žáhu? Budu nevšímavá k problémům svých dětí a považovat je za dětské malichernosti? I když je ve škole šikanují a oni nemají nikoho? Zároveň už jsem si nebyla tak jistá, jestli dítě chci.
Nakonec jsem došla k několika závěrům. Třeba, že bude bezpečnější, když děti mít nebudu. Jsem střelená, bez pudu sebezáchovy a krapet šílená. Možná krapet víc. To není zdravý základ pro tvoření dětí. Navíc mám tři kamarádky, které se beze mě nemůžou ani vysmrkat, jelikož si sebou málokdy nosí kapesníky. Myslím, že asi tušíte o kom mluvím paní učitelko.
Hodnocení: 1 = výborně
