Významný český spisovatel, historik a sběratel lidové slovesnosti, který se řadí mezi klíčové postavy českého romantismu. Proslavil se především jako autor jedinečné sbírky balad Kytice, která vychází ze starých pověstí a řeší témata viny, trestu a neodvratného osudu, čímž se výrazně liší od bouřlivého romantismu K. H. Máchy. Řadíme ho do 3. etapy národního obrození.
Život (1811-1870)
Karel Jaromír Erben se narodil 7. listopadu 1811 v Miletíně v podhůří Krkonoš do rodiny ševce a sadaře. Narodil se jako jedno z dvojčat, jeho bratr Jan však brzy zemřel, což spolu s jeho vlastním chatrným zdravím (celý život trpěl tuberkulózou a vadou řeči) předznamenalo jeho často melancholický pohled na svět.
Studoval na gymnáziu v Hradci Králové a následně filozofii a práva na univerzitě v Praze. Náklady spojené se studiem si hradil výukou hudby (hry na klavír). Během svých vysokoškolských let se seznámil s Františkem Palackým, s nímž spolupracoval po celý zbytek života a který měl zásadní vliv na jeho směřování k historii a archivnictví. V této době také navázal přátelství s K. H. Máchou, ačkoliv jejich povahy i tvůrčí přístupy byly odlišné.
Po absolvování univerzity vykonával bezplatnou soudní praxi a pracoval v administrativě. Výrazný kariérní posun nastal až v roce 1851, kdy se stal prvním archivářem města Prahy, a později ředitelem pomocných úřadů pražského magistrátu. Tato pozice mu poprvé zajistila finanční stabilitu. V osobním životě jej však stíhaly tragédie – jeho první žena Barbora (Betka) zemřela předčasně, stejně jako několik jeho dětí. Tyto rány osudu se promítly do motivů osiřelosti a smrti v jeho díle.
Erben nebyl politickým bouřlivákem; na rozdíl od mnoha současníků se vyhýbal veřejným politickým vystoupením a dával přednost mravenčí vědecké a sběratelské práci. Zemřel 21. listopadu 1870 v Praze na následky plicní nemoci.
Charakteristika tvorby
Erbenova tvorba je na rozdíl od subjektivního romantismu K. H. Máchy objektivnější, řádová a mravokárná. Jeho celoživotním zájmem byla etnografie a sběr lidové slovesnosti, při kterém uplatňoval tzv. srovnávací metodu.
- Baladický charakter: Jeho stěžejním žánrem je balada. Děj je v ní zhuštěný, bez zbytečných popisů přírody nebo psychologických rozborů, a směřuje rychle k tragickému rozuzlení.
- Vina a trest: Ústředním motivem je narušení mravního řádu. Viny v Erbenově pojetí nemusí být vždy úmyslné (např. nevědomé porušení zákazu, rouhání, matčina kletba). Trest však přichází nevyhnutelně a často je neúměrně krutý.
- Osudovost a pokora: Postavy se proti trestu nebouří, ale pokorně jej přijímají jako součást vyššího, neměnného řádu. Čas v jeho básních je cyklický a mytický.
- Vztah matka–dítě: Jde o nejčastější a nejsilnější citový vztah v jeho díle. Narušení tohoto vztahu vede k největším tragédiím (Poklad, Polednice, Vodník).
- Vědecká preciznost: Erben nebyl jen básníkem, ale především vědcem. Jeho pohádky a pověsti jsou pečlivou rekonstrukcí „ideálního“ tvaru příběhu na základě mnoha variant.
Díla
- Kytice z pověstí národních (1853, rozšířeno 1861) – Jediná autorova básnická sbírka, na které pracoval téměř 20 let. Původně obsahovala 12 balad, ve druhém vydání byla přidána Lilie. Dílo vychází z českých bájí a řeší základní lidské vztahy. Obsahuje básně: Kytice, Poklad, Svatební košile, Polednice, Zlatý kolovrat, Štědrý den, Holoubek, Záhořovo lože, Vodník, Vrba, Dceřina kletba, Věštkyně, Lilie.
Folkloristická a sběratelská činnost
- Prostonárodní české písně a říkadla – Monumentální sbírka obsahující přes 2200 písní (rozšíření díla Písně národní v Čechách).
- Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských – Sběratelské dílo v původních jazycích.
- České pohádky – Literární zpracování známých námětů: Zlatovláska, Tři zlaté vlasy děda Vševěda, Dlouhý, Široký a Bystrozraký, Pták Ohnivák a liška Ryška.
Historická a odborná práce
- Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae – Významné ediční dílo (výtahy z listin), které mapuje české dějiny do roku 1253.
Související autoři
- Josef Kajetán Tyl: Fidlovačka, Strakonický dudák, Rozervanec
- Karel Hynek Mácha: Máj, Cikáni, Obrazy ze života mého, Večer na Bezdězu
