Téma práce: Každý má dvě tváře
Slohový útvar: Úvaha
Přidal(a): Mp
Každý z nás má, vždy měl, a i vždy bude mít dvě tváře. Každý má tu, kterou ukazuje navenek – naší umělou tvář. A poté i tu jeho… jeho skutečnou tvář. Ale proč jsou dvě? Proč si člověk musí vytvářet tvář, které je vyumělkovanou verzí té jeho skutečné?
Odpověď na tuto otázku hledá asi spousta z nás. Může za to společnost a její přehnané standardy a nároky na člověka? Může za to nějaké naše vnitřní ego, kvůli kterému nejsme sami se sebou spokojení? Mohou za to sociální sítě, kde vyhrává ten, kdo se umí nejlépe přetvařovat, či jen obyčejný pocit méněcennosti? Podle mého názoru, je to od každého trochu. Když se nad tím chvilku pozastavíte, zjistíte, že se vaše tváře mění během dne několikrát – s rodinou se chováte jinak než se svými kolegy, s kolegy se chováte jinak, než se svými přáteli, s přáteli se chováte jinak, než se svojí milovanou polovičkou. Ale teprve tehdy, když jste jen a pouze sami se sebou, můžete být konečně plně a celistvě sami sebou. S čímž se taky pojí i vaše nálada. Pokud svoji skutečnou tvář milujete, jste spokojení a konečně klidní. V opačném případě, kdy svou pravou tvář nenávidíte, se utápíte v bezmoci, smutku a depresích.
Proč to tak je? Netuším, ale doufám, že to někdy zjistím. Když si toto všechno uvědomíte, je opravdu zvláštní se na chvilku zastavit v momentu a rozhlédnout se kolem sebe. Uvidíte kolem sebe spoustu tváří… ale opravdu jen tváří. Kdo se skrývá za ní, je nám neznámo. A musíme si vysloužit opravdu důležité místo, aby člověk svou vyumělkovanou tvář poposunul a my se mohli alespoň na chvilku podívat na kousek jeho. Jeho skutečné „jeho“.
Hodnocení: neuvedeno
