Téma práce: Kriminalita
Slohový útvar: Esej
Přidal(a): Steven
Není nad spravedlnost a pořádek! Nyní bych se rád pokusil popsat a okomentovat pár faktů, týkajících se kriminality převážně na našem území. Vůbec, jak je na tom Evropa s trestnými činy? A jak jsme na tom, v porovnání s ní, my? Je Česká republika bezpečná? Kolik vražd a kolik jiných skutků porušujících zákony, se odehrává v ulicích za našimi zády? Kdo častěji zastává roli pachatele a kdo naopak oběti? Muži či ženy? To vše rozebereme v následujících řádcích.
Jeden by řekl, že v této moderní době, bude počet trestných činů, oproti minulým rokům, stoupat, ale překvapivě opak je pravdou. Dle materiálů, které jsem měl k dispozici, se počet trestných činů v EU ročně pohybuje kolem 25 miliónů, přičemž se tato hranice pomalu ale jistě, snižuje. Byť si myslím, že i přestože kvantita kriminality upadá, o to více naopak nabírá na závažnosti. Mnohem častěji se dozvídáme o brutálně provedených akcích. Stačí se podívat například na nedávný případ ze Slovenska, který se odehrál v Miloslavově, kdy jedenáctiletá dívka byla obětí skupinky o pár let starších dětí. Do krku jí údajně lili alkohol, bili ji, kopali ji, a nakonec ji i vysvlékli donaha. A aby toho nebylo málo, vše si podrobně natáčeli, přičemž to následně zveřejnili na svých sociálních sítích…
Co se počtu případů v ČR týče, minulý rok se na našem území odehrálo „pouhých“ 153 233 trestných činů, což je zhruba polovina počtu případů z roku 2012. To je dalším ukazatelem toho, že kriminalita ustupuje. Naše země se pohybuje pod průměrem měřítka kriminality EU.
Pokud budeme hovořit o bezpečnosti z hlediska vražd a násilné činnosti, patří ČR k těm nejbezpečnějším zemím světa. Pohybujeme se pod hranicí 1+ zavražděných osob na milion obyvatel, což je zhruba 100-150 případů ročně. Naopak mezi nejnebezpečnější se, dle výzkumu, řadí Rusko, Afghánistán, Moldavsko, Ukrajina a ani USA nezůstává pozadu. Slovensko se také vyskytuje na vyšší příčce, což je pro mne osobně nečekané. Vždy jsem naše bratry považoval za mírumilovnější a vstřícnější.
Poslední věcí, na kterou bych se, v této eseji, chtěl ještě stihnout podívat, je porovnání zastupujících rolí z hlediska pohlaví. Do postavení pachatele se mnohem častěji řadí muži. Těžko říci, jaké faktory v tom mají prsty. Menší míra zodpovědnosti? Nízký práh respektu k morálním zásadám? Touha po popularitě a umělé autoritě? Vyšší předpoklady k agresivitě? Neexistuje k tomu jednoznačná odpověď. Stejně tak jako ke skutečnosti, že mnohem častěji se do „role“ oběti staví ženy. To však může být způsobeno jejich přirozeně menší silou a pocitem bezbrannosti. Asi těžko si dokážeme představit, jak se něžná a přitažlivá žena dokáže ubránit hrubému 100kilovému násilníkovi.
Takže, abych to shrnul, můžeme vidět, že trestní činnost postupem času zvolňuje, jelikož její nám známý počet neustále klesá… ale… co když se jen pachatelé neustále zdokonalují a jsou více precizní v zahlazování svých vlastních stop? Ne každý trestný čin vyjde na světlo, ne každá oběť či svědek určité události má odvahu na to, jít s případem k policii. Co je k tomu vede? Proč mlčí? Mají strach o sebe, rodinu či postavení anebo nevidí reálně možné východisko věci? Kdo ví…
Hodnocení: 1 = výborně
