Na západní frontě klid – rozbor díla k maturitě (6)

 

Kniha: Na západní frontě klid

Autor: Erich Maria Remarque

Přidal(a): Anetice

 

 

ERICH MARIA REMARQUE

Byl německým spisovatelem. Patřil ke generaci, která se v letech dospívání ocitla na frontách první světové války.  Ihned po nástupu nacismu (1933) se dostal na index zakázaných autorů a v roce 1938 byl zbaven německého občanství. Emigroval do USA.Do vlasti se po válce nikdy nevrátil (Styděl se totiž za to, čeho jsou Němci schopní).

 

V jeho knihách se objevují autobiografické prvky. Píše o ztracené generaci ke které sám patřil  (Tři kamarádi) a o válce.  Jeho romány jsou protiválečné, ale nelze je označit za pacifistické. Je zaměřen silně antifašisticky.

 

NA ZÁPADNÍ FRONTĚ KLID

POSTAVY

Pavel Báumer – zprvu nezkušený, ovlivnitelný, neznalý skutečných poměrů. Brzy duševně dospívá, musí myslet hlavně na sebe a na přežití. Válka ho učí ignorovat, že na druhé straně fronty jsou také lidé a vybízí ke krutosti a zabíjení. Přesto není tak sobecký, aby nepomohl svým přátelům.

Jeho pohled na válku se v průběhu knihy mění. Do války vstupuje spolu se svými spolužáky dobrovolně. Zpočátku je pro něj dobrodružstvím a mnohé situace bere s úsměvem. Časem, když jeden po druhém umírají jeho přátelé, si ale uvědomuje krutost války.

Na konci knihy si Pavel uvědomuje, že by již nedokázal žít mimo válku a že tedy nemá co ztratit.

Stanislav Katczinský – přezdívaný jako Kat. Má na Pavla a jeho přátele na bitevní poli velmi dobrý vliv.  Katczinskému je okolo 40 let a tedy starší a zkušenější. Je také proslulý schopností cokoli sehnat. Ke konci knihy je postřelen. Pavel se jej snaží odnést na zádech, ale Katczinského zasáhne do hlavy nepatrná střepina a on umírá.

Haie Westhus– další ze spolužáků. Nechybí mu smysl pro humor. Umírá po fatálním zásahu do zad. Rána je tak hluboká, že Pavel může vidět jeho plíce, když odnášejí do bezpečí.

Fredrich Múller–  jeden z Báumerových spolužáků. Stále s sebou nosí své školní knihy a připomíná si důležitost učení. Učí se i pod palbou nepřátel. Když jeden z jeho a Pavlových spolužáků umírá, získává jeho boty. Těch si však dlouho neužije neboť brzy umírá po zásahu do břicha a tak boty putují k Pavlovi.

 

DĚJ

Kniha vypráví příběh Pavla Báumera, vojáka,  který  spolu se svými spolužáky vstoupí do Německé armády. K čemuž je nabádal jejich učitel.  Všichni tedy přijíždí na Západní frontu, kde potkávají Stanislava Katczinského. Ten se stává Pavlovi vzorem a nejlepším kamarádem.

Kniha se nezaměřuje na hrdinské příběhy o statečnosti, ale soustředí se na podmínky, ve kterých se vojáci ocitají. Jednotvárnost mezi bitvami, neustálou neustálou hrozbu ostřelování a bombardování, minimum jídla, nedostatek školení mladých nováčků (tj. menší šance na přežití), a děsivou roli náhody rozhodující o životě a smrti vojáka. „Každý voják zůstává naživu jen díky tisíci náhodám. A každý voják věří a důvěřuje náhodě.“

Remarque často se ukazuje jak mladí vojáci ve válce zestárli, jak jsou uvnitř mrtví,citově vyčerpaní a otřesení. „Už nejsme žádná mládež. Už nechceme svět brát útokem. Jsme lidé prchající. Prcháme před sebou samými. Před svým životem. Bylo nám 18 let a začali jsme milovat svět a život; a museli jsme na něj střílet. První granát, jenž dopadl, zasáhl naše srdce. Jsme odříznuti od činorodosti od snažení, od pokroku. Už v to nevěříme; věříme ve válku.“

Paul návštěva jeho domova zdůrazňuje dopad války na jeho psychiku. Město se sice od jeho odchodu do války nezměnilo, ale on  zjišťuje, že sem už sem nepatří. Je to je cizí svět.

Po návratu je Pavel rád, že se ještě sešel s jeho kamarády. Brzy poté, zabíjí poprvé člověka svou vlastní rukou a ne kulkou. / ukázka/

Dívá se člověk, jak umírá. Cítí výčitky svědomí a žádá mrtvotu o odpuštění.

 

Touto dobou, válka se blíží ke konci a německá armáda ustupuje. Pavel  v zoufalství sleduje, jak jeho přátelé jeden po druhém umírají. Se smrtí jeho poslední přítele Katczinského propadá lhostejnosti.

Pavel cítí, že nemá žádný cíle. Ikdyby přežil, nedokázal by se již vrátit do normálního života. Na rozdíl od starších lidí, kteří se vrátí ke svému zaměstnání, ženám a dětem, jeho generace nemá nic.

Kniha končí Pavlovou smrtí.

Zápis z toho dne zdůrazňuje bezvýznamnosti jednotlivce vojáka během války.

 

JAZYK

  • v pásmech vypravěče spisovný. V dialozích hovorový.





Další podobné materiály na webu: