Téma práce: Sen o lidské nesmrtelnosti
Slohový útvar: Úvaha
Přidal(a): Marie
Narodíme se do světa plného neznáma a spousty možností. Během dospívání kole sebe vidíme samé nové věci, které nám mohou zevšednit a začneme je považovat za běžnou součást. Učíme se a zjišťujeme, že na světě existuje mnoho skutečností, které můžeme ovlivnit, ale s jinými nám nezbývá než se smířit, což často působí bolest a trápení. Něco ale zůstává neměnné. Přestože mezi sebou lidé vytváří rozdíly a k některým se osud zachoval méně spravedlivě než k jiným, v jednom jsme si skutečně rovni. Každý z tohoto světa jednou odejde, někdo dřív, někdo později a nijak tomu nezabrání, jiná alternativa v tomto případě není, nelze si koupit další léta k dobru, ani se umírání nějak vyhnout, či utéct.
Tématem nesmrtelnost se zabývali už ve starých dobách, kdy věřili, že duše zůstává navždy i po smrti a nikdy nezmizí. Jsou teorie, že duše jde po životě do pekla, či do nebe, podle toho, co si zaslouží. Další teorií se zabývalo náboženství a filozofie, kteří věřili v reinkarnaci neboli znovuzrození, kdy duše jde po smrti do nového těla. Během vlády mnoha panovníků nikoho neminulo téma nesmrtelnost a hledání léku, lektvarů a dalších podivných možností, aby mohli vládnou navěky a taková myšlenka na toto téma se prohnala v naší hlavě alespoň jednou.
Myslím, že si každý někdy položil otázku, jaké by to asi bylo, kdyby měl nekonečně mnoho let na to, něco dokázat, něco zažít či něco vybudovat. Každé ráno se probudit s myšlenkou, že takových probuzení bude spousty a večer usínat s pocitem, že je jedno, kolik dní promarním, protože mě žádný čas netlačí a tady právě nastává ten kámen úrazu. Myšlenka o tom, že nás tlačí čas, že nikdo neví, jak dlouho tu ještě bude, nás nutí žít, dělat skutky, budovat něco nového, užívat si života, ale mnoho lidí se drží ve své komfortní zóně, ze které se bojí odejít, mají strach opustit pohodlí, promrhají spoustu času, a pak ho chtějí víc. Chtěli by, aby jejich dny měli víc hodin, roky více dní a jejich životy víc let, protože kdyby ten čas dostali, mohli by napravit všechny svoje chyby. Je ale důležité si uvědomit, jak je čas vzácný a omezený, kdyby to tak nebylo, kdybychom měli času, kolik jen chceme, nastalo by přežívání, spoustu promarněných dní a myšlenky bez pocitu viny.
Věřím, že člověk tu má být pouze na určitou dobu, během které má možnost tu něco dokázat a zanechat tu stopu a je na každém z nás, jak tento dar, který nazýváme život, využijeme. Všichni bychom si měli položit otázku Co vlastně chci dokázat? Začínat na ní pracovat a pokud si uvědomíme hodnotu času, tak ty roky, které tu jsme budou bohatě stačit a nepotřebujeme další léta navíc, či hledat způsob, jak tu zůstat navěky. Protože pokud budeme žít život naplno, jak chceme, tak až přijde ta chvíle, kdy odsud máme odejít, nebudeme se toho bát ani litovat, protože budeme vědět, že ten čas, který nám byl udělen, jsme využili, jak nejlépe jsme dokázali.
Hodnocení: neuvedeno
