Kniha: Spalovač mrtvol
Autor ukázky: Ladislav Fuks
Přidal(a): Studijni-svet.cz
Umělecký text
„Má rakev, jaká má být, dost vysokou a širokou, co, Mili, aby sis lehl k němu? Lehl k němu a v pondělí ses s ním za zvuků toho Parsifala roztavil?“ A s nepříliš veselým úsměvem vzal železnou tyč, která ležela v koutě u výklenku se záclonou, povalil chlapce na kolena, rozkročil se nad ním v těch svých černých vysokých botách a klopeném klobouku se šňůrou a pérem a utloukl ho tyčí. Pak jej zdvihl ze země, strčil do rakve k esesákovi, rakev byla, jaká má být, vysoká a široká, vešli se tam oba jako nesourodí bratři, zatloukl rakev kleštičkami, prohlédl tyč i dlažky, jsou-li čisté, poopravil klobouk… a šel. „Smrt sbližuje,“ řekl si s rukou v kapse na kleštičkách, „v lidském popelu není rozdíl. Jestli je to popel německého bannführera nebo čtvrtečního židovského chlapce, to je jedno. Chudák chlapec,“ řekl si, „jak by byl jinak v životě trpěl, čeho jsem to dobré dítě ušetřil. Už teď by ho nevzali do německých škol a do Hájot, natož až přijde nový, šťastný řád. Škoda jen, že jsem ho ještě nemohl vyfotografovat…“
Zasazení výňatku do kontextu díla
- Výňatek se vyskytuje ke konci díla Spalovač mrtvol, jedná se scénu zavraždění syna Miliho jeho otcem Karlem Koppferkinglem.
Literární druh a žánr
- Jde o prózu, přičemž Spalovač mrtvol je novelou – prozaickým textem středního rozsahu s jednou dějovou linkou a překvapivým závěrem. Jedná se o novelu psychologickou a hororovou, případně groteskní.
Téma a motivy
- Tématem výňatku je vražda mladého chlapce Miliho jeho otcem. Vidíme zde motiv pohřbu, smrti, rakve, rovnosti aj.
Časoprostor
- Děj se odehrává v Praze těsně před druhou světovou válkou, kdy se již rozmáhá fašistická ideologie.
Vypravěč a způsob vyprávění
- Spalovač mrtvol je psán ve 3. osobě, tedy v er-formě, přičemž vypravěč popisuje děj neutrálně, nezaujatě, aniž by ho nijak interpretoval, což přispívá ke groteskně-hororové atmosféře díla.
Postavy
- Karel Kopfrkingl – v díle také pan Kopfrkingl, nechává si říkat Roman, což mu připadá dostatečně zajímavé a vznešené. Také své blízké a další věci nazývá nadnesenými jmény, mluví výhradně spisovně až knižně, miluje vážnou hudbu a svou práci v krematoriu. Nadchne se však pro fašistickou ideologii a ve své choré mysli uvěří tomu, že pro jeho nejbližší, kteří mají částečně židovský původ, bude lepší, aby zemřeli jeho rukou, než aby žili dál. V díle sledujeme jeho psychický vývoj směřující až k tragickému konci.
- Mili – syn Karla Kopfrkingla a jeho ženy (kterou Kopfrkingl nazývá Lakmé). Mladý, dospívající chlapec, nenápadný, šikanovaný, rád se toulá. Na konci zemře rukou svého na první pohled milujícího otce.
Typy promluv
- Přímá řeč – téměř celý výňatek je přímou řečí, která se v celé novele vyskytuje často a dodává jí tak na dynamice a specifičnosti (například i výhradně a trochu „vyhroceně“ spisovnou mluvou postav).
Jazykový rozbor
- Knižní výrazy – jej, jsou-li, vyfotografovat
- Pojmy spojené se smrtí, pohřbíváním, krematoriem – rakev, roztavil, smrt
- Oslovování – Mili (v různých variantách typické pro celou novelu a vyjadřování Karla Kopfrkingla)
- Opakování – lehl k němu? Lehl k němu…; rakev, jaká má být, dost vysoká a široká
- Přirovnání – vešli se tam oba jako nesourodí bratři
- Hovorový výraz – esesákovi
- Zdrobnělina (deminutivum) – kleštičkami
- Slova přejatá/cizí (v novele často německá) – bannführera, Hájot
