Téma: Stará Bela
Slohový útvar: Úvaha
Přidal(a): Václav Fišer
Stará Bela
Vybral jsem si poměrně zajímavé téma, popsat osobu, kterou jsem vlastně nikdy neviděl, a to „starou Belu“. Zaujalo mě zrovna tohle téma, neboť jsem si vybavil svoje dětství a vzpomněl na jednu mojí babičku, která právě výraz „stará Bela“ poměrně často používala. Kdykoli například s něčím nesouhlasila, pronesla: „ále starou Belu, tak to vůbec neni…“ nebo „ále, stará Bela povedala…“.
Moje babička totiž pochází ze Slovenska, z malé vísky Zliechov a jezdila do práce do Nové Dubnice. Můj dědeček pocházel z Čech a sloužil na vojně na Slovensku, v Nové Dubnici a tam se potkal s babičkou. Nakonec se vzali a přijeli do Čech, kde spolu bydleli v obci Nezvěstice. Dědečka už si nepamatuji, ale babička žije stále, a dáli jí pánbůh dobré zdraví, příští rok oslaví 90 let. Jako malý jsem byl s rodiči a babičkou v jejím rodném kraji. Prošli jsme si vesničku Zliechov a okolí a s otcem nakonec vyrazili na horu Strážov a zdolali jeho vrchol. Strážov je poměrně špičatá hora přímo nad vesničkou Zliechov. Dodnes mi tak trochu děsí představa, že tam žijí medvědi, neboť jsme zhruba v půli výšlapu na vrchol, našli stopu s největší pravděpodobností právě od medvěda. Potom jsme s bratrem každý rok v létě jezdívali k babičce na prázdniny, tentokrát už však do Nezvěstic, kde medvědi nežijí. A kdykoli tedy babička použila slovní spojení „stará Bela“, já se na chvíli zasnil a přemýšlel, kdo je vlastně ta „stará Bela“? Sám sebe jsem se ptal. A když se nad tím dnes zamyslím, pokládám si otázku, proč jsem se nezeptal babičky? Proč jsem místo toho přemýšlel a představoval jsem si jí sám?
Moje představa byla nebo nejspíše vlastně pořád přetrvává, že „stará Bela“ byla nějaká hodně stará paní, která žila v dřevěné chaloupce v lese na hoře Strážov. A jelikož jsem na horu vylezl, umím si barvitě představit, kde přesně ta chaloupka stála, určitě v tom nejhustějším lese, čili na tom nejtmavším místě. Nejspíše se jmenovala Běla, ale protože Strážov je na Slovensku, tak „sa jí hovorilo: Bela“. Pravděpodobně žila na hoře v lese, neboť nechtěla žít s lidmi, stranila se jim. Myslím si, že jí nějaký člověk ublížil a Bela na lidi celkově zanevřela. Mohl to být někdo už v dětství, možná to bylo později, třeba jí nějaký mládenec neopětoval lásku… V každém případě bydlela raději sama v lese. Jako člověk nebyla nejspíše zlá, ale když už někoho potkala, možná mu neodpověděla ani na pozdrav, a pokud se jí snad někdo chtěl i na něco zeptat, myslím si, že mu jen něco odsekla, aby už měla zase pokoj. Žila už totiž sama hodně dlouho a to už se člověk nemění, ani nechce, je to pro něj zkrátka pohodlnější, než se chtít změnit. Možná uměla mluvit i s medvědy, ale rozhodně neměla zájem si tedy povídat s lidmi, prostě to byla taková podivínka. Podle mé představy to byla stařenka menšího vzrůstu, stářím shrbená, s hodně vrásčitým obličejem, který jí z větší části zakrýval špinavý šátek uvázaný pod krkem. Kdybych jí potkal, myslím si, že bych hodně lekl, ale to je naštěstí nepravděpodobné, neboť už dnes nejspíše nežije, a pokud přece jen ano, je od nás poměrně dost daleko.
Závěrem bych se měl asi zamyslet, zda se babičky zeptám, kdo vlastně byla „stará Bela“ doopravdy nebo prostě podle ní, anebo si zkrátka nechám svojí představu z dětství, abych měl na co vzpomínat, a třeba jednou budu o staré Bele vyprávět svým dětem místo pohádky na dobrou noc.
Hodnocení: neuvedeno
